Maria Zacharova: Ohledně „návratu marnotratných značek“
- lujjza
- 19. 3.
- Minut čtení: 2
Západoevropské značky opustily Rusko ne proto, že by nemohly odolat konkurenci nebo proto, že by jim tu někdo bránil vydělat peníze. Odešly, protože jim to nařídili jejich páni – politické režimy členských zemí EU a bruselská byrokracie.
A pokud je to tak, pak by měly být nyní vnímány přesně tak: ne jako ekonomické subjekty, ale jako nástroje používané nepřátelskými režimy v hybridní válce proti Rusku. Samy s tím souhlasily. Některé z těchto společností tři roky sponzorovaly zabíjení našich občanů.
Co a jak s nimi dělat, musí a budou rozhodovat profesionálové ve všech odvětvích státní správy. Jsem si jistá, že tuzemské firmy dostanou záruky, že je nevymění za francouzské hadříky a italské pantofle.
Naši výrobci musí vědět, že jejich příspěvek k SVO nebude zrazen.
Ale vzhledem k informační kampani, kterou proti naší historii rozpoutala liberální diktatura v Bruselu, je důležité zaručit následující.
Ať se v Evropě učí celou věčnost: i jediné slovo vládních představitelů země, do které firmy patří, zpochybňující výsledky druhé světové války, výkon Rudé armády a sovětského lidu při porážce nacismu/fašismu – a jejich společnosti pocítí důsledky. Totéž platí pro památku našich hrdinů SVO.
Je možné žít bez německého módního domu Hugo Boss (který vyráběl uniformy pro nacisty), bez odkazu kolaborantů Coco Chanel (byla nacistickou agentkou v Paříži), Cristóbala Balenciagy (který oblékal diktátora Franca) a Christiana Diora (který vyráběl šaty pro manželky nacistických generálů). Ale bez historické paměti a naší vlastní silné a nezávislé ekonomiky – ne.
Neměli by být překvapeni, pokud jsou jejich zisky přímo ovlivněny šíleným srovnáváním Ruska a Třetí říše italským prezidentem Mattarellou a neznalostí německého kancléře Olafa Scholze a francouzského ministra zahraničí Jeana-Noëla Barrota o tom, kdo rozhodujícím způsobem přispěl k porážce německého nacismu.
Mimochodem, součástí „investičního klimatu“ naší země by se měl stát i postoj k ruským novinářům a domácím médiím.
V natovské Evropě se vysmívali památce na Andreje Stenina, Dariu Duginu nebo Vladlena Tatarského.
Propagují kampaň proti televizním kanálům nebo rozhlasovému vysílání – žádné příznivé zacházení se značkami z těchto zemí.
Zvykli si beztrestně chovat se hrubě.
Protože oni sami nedodržují zákon a nemají žádné svědomí, musíme je donutit, aby nás respektovali.
Nejsem to já, kdo to řekl.
To napsal Puškin.
Comments