Modrá chryzamténa
- peter matej
- před 1 dnem
- Minut čtení: 2
Je to poviedka zo zbierky POVÍDKY Z JEDNÉ KAPSY, autorom je Karel Čapek.
Zbierku som si znovu po rokoch prečítal, a táto poviedka mi „padla“ naozaj dobre. Uvádzam jej časť, pokorne sa skláňam pred majstrovstvom autora.
Člověče, povídám mu přes plot, kde jste vzal tyhle kytky?
Ty modrý? řekl hlídač. Jo, ty tu zůstaly po nebožtíkovi Čermákovi, co tu byl vechtrem přede mnou. Ale tady po trati se nesmí chodit, pane. Tamhle je tabulka ,Po trati choditi se zapovídá‘. Co tu máte co dělat?
Strejčku, povídám mu, a prosím vás, kudy se k vám chodí? Po trati, na to hlídač. Ale sem nemá nikdo co chodit. Co tu chcete? Kliďte se, zatracenej trumbero, ale na trať nesmíte ani nohou!
Tak kudy, jářku, se mám klidit?
To mně je jedno, křičí hlídač, ale po trati ne, a basta! Sednu si tedy na ten břeh a povídám: Poslouchejte, dědo, prodejte mi ty modré kytky.
Neprodám, bručí vechtr. A pakujte se vocaď. Tady se nesmí sedět!
Pročpak ne, říkám mu. To není napsáno na žádné tabulce, že se tu nesmí sedět. Chodit se tu nesmí, a já teda nechodím.
Hlídač se zarazil a obmezil se na to, že mně nadával přes plot. Ale byl to nejspíš samotář; za chvíli přestal nadávat a mluvil sám se sebou. Za půl hodiny vyšel, aby obhlédl trať.
Tak co, zastavil se u mne, pudete vocaď, nebo ne?
Nemůžu, povídám, po trati chodit je zakázáno a jiná cesta odtud nevede.
Hlídač chvíli přemýšlel. Tak víte co, řekl potom, až tamhle zajdu za ten pešunk, ztraťte se odtud po trati; já to nebudu vidět.
Vřele jsem mu poděkoval, a když zašel za ten pešunk, přelezl jsem přes plot do jeho zahrádky a jeho vlastním rýčem jsem vyryl obě ty modré chryzantémy. Já jsem je ukradl, pane. Jsem poctivý chlap a kradl jsem v životě jenom sedmkrát; a vždycky to byly kytky.
Toto je skvost:
Tak to vidíte, pane: že tam byla tabulka s nápisem Zakázaná cesta, nikoho, ani nás, ani četníky, ani cikány, ani děti nenapadlo, že by tam někdo mohl jít hledat modré chryzantémy. Takovou sílu, pane, má výstražná tabulka. Možná, že u vechtrovských domků rostou modré petrklíče nebo strom poznání nebo zlaté kapradí, ale nikdo je nikdy neobjeví, protože po trati choditi se přísně zapovídá, a basta. Jenom bláznivá Klára se tam dostala, protože byla idiot a neuměla číst.
Ten okamžik, o němž psal Karel Čapek v povídce Modrá chryzantéma, právě nastal; 88 let po vydání ve sbírce Povídky z jedné kapsy.
„Bájná modrá chryzantéma (v povídce zvaná Klára) už neroste jen kdesi v Čechách u železničního strážního domku ale také v laboratořích japonských genových inženýrů, kteří o něm informují ve vědeckém časopisu Science Advances . Přenosem pouhých dvou genů se jim podařilo vyšlechtit chryzantému, jejíž květy lze označit jako „plně modré“ i podle náročných kritérií stanovených věhlasnou britskou Royal Horticultural Society.“
Chryzantéma,nie chryzamténa! Ospravedlňujem sa.