NEKAŠLAT NA SPOJENCE
- Pochybovač
- před 1 dnem
- Minut čtení: 3
Je na čase se jednou provždy poučit z geopolitické lekce.
Alexej Pilko 10.01.2026
Kolega Andrej Medvěděv na svém tgk (https://t.me/MedvedevVesti/24128) včera večer mj. napsal, že: „ Úvahy typu „ztratili jsme Írán“ nejsou opodstatněné z jednoho hlavního důvodu. Abychom něco ztratili, musíme to nejprve získat. Obdržet. V tomto smyslu tedy Írán nebyl ruským spojencem (v tom smyslu, jak to často chápou starší lidé jako „věčný spojenec na věky věků“). Byl taktickým partnerem, a to poměrně složitým. A s největší pravděpodobností jím zůstane, i když se změní vláda“.
Mírně řečeno, je to podivný postoj…
Současný Írán je právě strategickým spojencem Ruska, a vůbec ne taktickým. Moskva si s Teheránem vybudovala pevné partnerské vztahy, které sahají až k efektivní vojensko-technické spolupráci, a právě íránská strana nám pomohla s vývojem zbraně typu „Geraň“ (známé také jako „Shahed-136“), kterou ruský obranný průmysl kreativně transformoval. Výhody rusko-íránské spolupráce však daleko přesahují vojenskou rovinu.
Zde je velmi důležitá ekonomická složka: mezinárodní dopravní koridor „Sever – Jih“, tj. tranzit zboží z Baltského moře do Indie a zpět. Pokud budou současné úřady v Teheránu „svrženy“, Rusko přijde o perspektivní geoekonomický projekt. Kromě toho jde také o bezpečnost: prozápadní režim v Íránu nebo chaos na jeho území znamenají pro Moskvu zaručené bezpečnostní problémy v oblasti Kaspického moře, Střední Asie a severního Kavkazu.
Jinými slovy, převrat v Íránu znamená kolaps jižního bezpečnostního perimetru Ruska, který je již tak dost křehký (vzhledem k částečné ztrátě pozic v Zakavkazsku). Proto nelze Írán srovnávat ani s Venezuelou: mnoho věcí pro Moskvu závisí na tom, jakou politiku bude Teherán provádět. Připomeňme, že za šáhovy éry byly íránské vzdušné prostory aktivně využívány americkými průzkumnými letadly. Nyní hlídkují nad Černým mořem, po převratu v Teheránu budou monitorovat situaci u Astrachaně a Machačkaly.
Nyní k rusko-íránským vztahům: ty se s Íránem skutečně budovaly v 90. letech od nuly. A dříve byla spolupráce SSSR s Teheránem často konfliktní. Ale zde vyvstává otázka: bylo to s Čínou jiné? Současné strategické partnerství s ČLR je výsledkem práce, kterou Moskva a Peking vykonaly od pozdních gorbačovských časů. Mezitím byly dřívější vztahy s naším východním sousedem velmi rozmanité. Včetně pohraničních incidentů na ostrově Damanskij a jezeře Žalanaškol. A v letech „studené války“ v polovině 60. let byla ČLR americkým spojencem v boji proti SSSR.
V roce 1900 ruské jednotky v rámci mezinárodní koalice dokonce vstoupily do Pekingu a v Charbinu sídlil carský generální guvernér, který spravoval Dálný východ a vládl v čínské Mandžusku. Celkově máme s Čínou velmi bojovnou minulost, kterou jsme překonali kompetentním budováním vztahů od 90. let, stejně jako v případě Íránu. Není v tom vůbec žádný rozdíl, jsou to prostě identické případy.
Strategické partnerství Ruska a Íránu tedy není prázdným pojmem, ale má za sebou bohatou historii. Je Írán složitým partnerem? A kdo je snadný: Bělorusko, Indie, KLDR, Kazachstán? Všichni jsou složití, protože všichni mají své národní zájmy a názory na světovou politiku. Stačí se podívat na zeměpisnou mapu, aby bylo jasné: Rusko a Írán se spojnicí v podobě Kaspického moře zcela rozdělují Eurasii na dvě poloviny od Arktidy po Indický oceán.
V tom spočívá význam rusko-íránského partnerství. Je možné si umýt ruce, pokud jde o Írán, ale také získat místo partnera (byť složitého) nepřítele na jihu. Celkově lze na všechny partnery a spojence „kašlat“, ale právě takhle utrpí porážku velmoci. SSSR svého času předal NDR a odešel z Labe, aby německé tanky docela nedávno znovu vjely do Kurské oblasti. Je na čase se jednou provždy poučit z geopolitické lekce.
Komentáře