Není les jako les

Co se do lesa nedá, to se z něj ozývá.

Když jedete po silnici skrzevá český les, minete postupně několik odlišných sekcí: oplocenku chránící sazeničky před zvěří, pak stromky zatím menší než vánoční a pak místa, kde jsou stále vyšší a silnější stromy a nakonec naskládané kmeny připravené k odvezení na pilu, aby z nich byly trámy, prkna s latě. To se opakuje kolem dokola, jen pořadí sekcí se různě prohazuje. 

Naše vyspělá společnost dává lůze právo, aby si z panských a jiných lesů odnášela klestí a zbytky po těžbě a tím „zadara“ les čistila. V roce 2024 se jednalo o novele zákona, která má právo lůzníka vynést z lesa jen na to, co „sám unese.“

U nás na Západě (mám na mysli Kanadu a USA) jsou lesy jiné, kontinentálně rozlehlé. Kromě toho jsou, stejně jako vše ostatní v rukou božích.

Bůh si někdy, z nelibosti nad nepovedeným lidstvem, odplivne bleskem.  Ten „tam dole“ rozplápolá ohníček. Někdy malý jen pro výstrahu, ale při jeho opravdovém nasrání, kdy se všichni čerti se začnou ženit, se rozhoří přírodní pohroma.

Lid se preventivně modlí, aby hněv Boří otupil, ale pro jistotu má v záloze dvě zbraně.

První spočívá v rozparcelování zalesněného území na fláky, které jsou od sebe odděleny prostory podobající se dálnici ve stavu zrodu. Pásy bez stromů jsou tak široké, aby je plameny a žhavé uhlíky nepřeskočily. Dá to práci a stojí to peníze.

Druhou možností je vytvořit takový pás vypálením všeho, co by v něm z boží vůle, kdyby na ni došlo, mohlo hořet. Říká se tomu kontrolovaný požár. Jde o ekologicky přijatelné řešení, protože shoří jen část toho, co by jinak lehlo popelem celé.

Potíž je v tom, že ještě neumíme poručit větru a dešti a tak dojde ke katastrofě, kterou ani sám Vševědoucí nečekal.

V současné době se pěkně rozhořely lesy v Kanadě. Možná jako opožděný boží trest za přátelství bývalého premiéra Pierere Trudeaua s Fidelem Castrem. 

Severní vítr je krutý (to víme od Svěráka) protože přináší kouř a popílek na jih do nebečistých Spojených států. Donald Trump, ten první po Bohu, se na Kanadu zle obořil, že nekontroluje vlastní lesy a vyštěkl cosi o 50% clech na všechno. 

Někdo mu možná připomněl, že se Američanům podařilo spálit polovinu vlastního Yellowstonského 

národního parku, to když do „kontrolovaného požáru“ začalo nekontrolovaně foukat.

Cla tedy nahradil neurčitým tvrzením o neférovám (čti: drzém) přístupu Kanady k USA.

Zatím není jasné, kam to všechno povede. V záloze jsou Kanadou nezvládnuté masy studeného vzduchu, valící se na bezbranný jih až k NY, kde srážkou s příjemně provlhlým a nic netušícím povětřím původu floridského způsobuji blizardy.

Jednou možná bude zmíněna pasivní obchodní bilance USA s neschopnou a drzou Kanadou.