Opatrnost je matka porcelánu

Já když mluvím, tak se poslouchám, abych neřekl co nechci slyšet. Werich k Horníčkovi

Přístup „neříct co nechci slyšet“ zahltil naši společnost. Do praxe se tak promítá varování Švejka a Cimrmana v kombinaci s nově zavedeným universálním trestným činem nazvaným „Neoprávněná činnost pro cizí moc.“ 

Švejkovo: „Něco se kecne a pak to člověka mrzí“ doplňuje Járovo varování: „Kriminál, kriminál temná to komora voda tam nedobrá chlebíček okorá - vězení vězení smutné to stavení na pryčně dubové špatné je ležení.“

Zmínit lze i bonmot Jiřího Suchého: „Je nebezpečné domnívat se cokoli.“

To vše vede k vytváření „správného“ a tudíž bezpečného názoru na danou situaci. „Zářným“ příkladem je konflikt na Ukrajině. V širších souvislostech lze připomenout co bylo vynecháno nebo zapomenuto:

• plány USA vést svět silou příkladu a nebo příkladnou silou; 

• plány na narušení ekonomických vazeb mezi Německem a Ruskem, které vedly k sankcím proti NS-2 a posléze i jeho zničení;

• nemluví se o studii RANDu, která předkládala různé scénáře dopadu na Evropu včetně přesunu mozků a výroby do USA. 

• zapomenuta je Bidenova odpověď na otázku, co přesně Američané udělají, aby NS-2 přestal existovat: „Slibuji, že to dokážeme.“;

• nemluví se o investici 5 mld USD do změny režimu na Ukrajině;

• nemluví se o Majdanu a násilí kolem něj;

• nemluví se o jazykových zákonech namířených  proti 14% rusky mluvící menšině, které vedly ke konfliktům v Doněcku a Luhansku;

• nemluví se o dohodě Minsk-2, která měla zastavit počínající občanskou válku;

• zapomenuta je pasáž, která měla vést k jednání o skutečné autonomii těch oblastí v rámci Ukrajiny;

• zapomenuto je pozdější přiznání Merkelové a Hollanda, že dohodu považovali za příležitost danou Ukrajině, aby dozbrojila;

• nemluví se o tom, že SVO lze považovat za výzvu ke skutečnému jednání o míru a ne jen podvodném příměří;

• Ukrajina tu “výzvu“ pochopila a začala v Istanbulu jednat;

• nemluví se o tom, že premiér Johnson „vyvinul tlak“ na Zelenského, aby bojoval;

• nemluví se o tom, že Krym měl v rámci Ukrajiny zvláštní statut a v referendu rozhodl o návrat k Ruské federaci;

• nemluví se o tom, že podle některých informací měla být ruská vojenská základna v Sevastopolu nahrazena americkou, která by ohržovala bezpečnostní zájmy Ruska; a

• nemluví se o právu Ruska chránit zájmy potlačované rusky mluvící menšiny.

Vlastně se nemluví o ničem a tak se narativ scvrkl na omílané konstatování: Rusko je agresor, má vrátit Krym, odtáhnout někam za Ural a platit reparace za škody vzniklé válkou. V nedávném rozhovoru padla otázka týkající se Krymu. Člověk, který na ni odpovídal si netroufl zmínit syrské Golany, které z bezpečnostních důvodů Israel anektoval na věčné časy. Fait accompli, potvrdil v roce 2019 prezident Trump.