Na Tchaj-wanu jde o Chodsko

Že diplomacie jsou čáry máry a že smlouvy jsou jen cáry.  V+W

Za nás se furt bojuje po celém světě: Před časem třeba v Kábulu, jak tvrdil jistý Zeman, několik let na Ukrajině a naposledy i na Tchaj-wanu, jak se nám domnívá jistý Vystrčil.

Výsledkem statečnosti spojenců v boji a uzavřeným vítězným smlouvám je uznání našich hranic a tak nám patří Chodsko.  V 17. století tam vládl jistý Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu. Podle Wikipedie: Patřil k průkopníkům průmyslové výroby v Čechách, vlastnil sklářskou huť, železárnu a textilní manufakturu. Jako pracovní síly využíval také místní Chody, kteří mu však odpírali robotu a to s odkazem na stará královská privilegia. Nevoli vzbuzovalo také zabírání zemědělské půdy, kácení lesů, panský monopol na výčep piva, zvyšování daní a usazování německých kolonistů.

Nositel pokroku byl znesvěcen Lojzou Jiráskem, který jeho jméno zprznil na Lomikar, a z narušitele klidu a řádu vytvořil postavu hrdiny, přestože Jan Sladký, přezdívaný Kozina, byl řádně odsouzen a tedy i řádně oběšen. Otázka je, co se stane dál, nebo jinak řečeno, jak dlouho platí mezinárodní smlouvy.

Ptát se můžeme: Co když bude Chodsko nakupovat v Německu zbraně a do Prahy souběžně půjde varování, že svět bude ten štráf země bránit proti Praze až do posledního Koziny. V malém měřítku to vypadá absurdně, ve větším může jít o Sudety, kdežto v tom největším o porušení principu jedné Číny, který v roce 1979 stvrdil svým podpisem prezident Carter. ČR ten princip uznává a přesto provokuje Vystrčilem. Američané právě uzavřeli dohodu o prodeji obrovského množství zbraní Tchaj-wanu. To může vést ke světové válce, kterou USA pořebují, aby jim Čína nepřerostla přes ekonomicky holou hlavu.