Opravdu věříte, že oxid uhličitý je jed pro vaši uhlíkovou formu?
- Bavor V.
- 18. 7.
- Minut čtení: 2
Opravdu věříte, že oxid uhličitý je jed pro vaši uhlíkovou formu života nebo pro naši uhlíkovou planetu? Proč by se pak uhlíková chemie nazývala „organickou“?
Zdá se mi, že se možná snažíte vyvrátit představu, že zvýšené hladiny CO₂ v atmosféře způsobují škodlivé změny na naší planetě.
Jde tu ale ne o to, že by CO₂ byl jed. Jde o ROVNOVÁHU.
Tato planeta potřebuje mnoho věcí, a to v mnoha ohledech, aby zůstala místem, kde může náš druh přežít.
Ale množství těchto věcí, způsob jejich působení a jejich účinky – fyzikální či chemické – v interakci s ostatními faktory rozhodují o tom, zda přežijeme a budeme prosperovat, nebo zda lidstvo vyhynou.
Jde o to, že my lidé už 300 let každý rok vypouštíme do atmosféry velké množství CO2. Jedná se o množství, které daleko přesahuje to, co vzniká běžnými, přirozenými procesy.
Když my – všichni, po celé planetě – na něčem 300 let usilovně pracujeme, zanecháme stopu. Dokonce i v něčem tak obrovském, jako je atmosféra naší planety a množství tepla ze Slunce, které odráží nebo zadržuje.
Teď jsme ale o produkci CO₂ nepřemýšleli. To nebylo to, o co jsme se SNAŽILI. Snažili jsme se pohánět parní stroje, mlýny a továrny. Snažili jsme se pohánět vlaky, auta a letadla. Snažili jsme se vyrábět elektřinu, abychom mohli mít světla, stroje a počítače.
Ale pro každou z těchto věcí jsme spalovali uhlí, ropu nebo zemní plyn v OBROVSKÝCH množstvích.
Vzali jsme CO₂, které přírodní procesy Země před miliony let ODSTRANILY z atmosféry a uložily pod zem, a vrátili jsme ho do dnešní atmosféry, kde se setkalo s CO₂, které je dnes z podzemí vytahováno SOUČASNÝMI přírodními procesy.
A kde to přetížilo přirozený cyklus, kterým ho Země kdykoli z atmosféry odstraňuje.
MY jsme v tomto procesu tím, co není přirozené a běžné. A MY jsme jednali neuvěřitelně rychle. 300 let je v geologickém čase méně než mrknutí oka. V měřítku naší planety je to NIC.
Tímto jednáním vytlačujeme planetu z centra její rovnováhy směrem k extrému. To se planetám stává. A planeta i život na ní to přežijí.
Otázkou zde je – přežijeme to MY? Jsme vrcholový druh. Naše přežití závisí na existenci desítek tisíc jiných druhů. Pokud jich pár vyhynou, dokážeme se s tím vyrovnat.
Ale v případě masového vymírání, jak se to již STALO při jiných událostech rychlých klimatických změn v geologické minulosti, je vysoce nepravděpodobné, že bychom to přežili. Vrcholové druhy to prostě nezvládnou.
Nejde tedy o jed. Nejde ani o to, že by to přírodní procesy nedokázaly. Dokážou to a už se to stalo, i když zdaleka ne tak rychle – nikdy předtím ani zdaleka ne tak rychle.
Jde o to, zda dokážeme zachránit DOSTATEK půdních mikroorganismů atd., na nichž závisíme, abychom přežili – a jak závažné pro nás budou následky – v důsledku této současné narušení přírodní rovnováhy.
Old Lady Number Cruncher I've been on the financial side of the book publishing business for 25+ years
Co to je za parodii na klimaalarmistické strašidelné povídky? Nebo je to mediální způsob, jak přiznat, že klimatická věda je paskvil, ale zároveň udržet obyvatelstvo ve stavu trvalého strachu? Posuďte sami:
Nejdřív se autor rozplývá nad tím, že CO2 je pro fungování života nezbytný.
Pak se pohoršuje nad tím, že ho prý lidstvo za 300 let vyprodukovalo hodně.
Načež přizná, že to stejně bylo zanedbatelné množství oproti CO2, který je do atmosféry uvolňován přírodními procesy, na které lidstvo nemá vliv.
A je z toho nesmírně vyděšený, přestože, jak sám v úvodu přiznal, CO2 podporuje fungování života na Zemi, takže zvýšení jeho hladiny v atmosféře je jenom životu prospěšné.
Aby nakonec skončil u skutečně zásadní hrozby pro život na Zemi, kterou…