Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 25.08.2025

Fond konceptuálních technologií uvádí POZOR POZOR POZOR NOVÉ OZNÁMENÍ! Je k dispozici nový web Náboj pravdy, prosím podívejte se a sdílejte odkazy na něj na sociálních sítích!!! https://nabojpravdy.cz/ Některé z knih na Zakázaném vzdělání !!! Překlad knihy Státní symboly a státní suverenita !!! Stalinova ekonomika od Valentina Jurijeviče Katasonova !!! https://www.zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči. Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 25.08.2025.

Všechny události minulého týdne tak či onak souvisely se schůzkou Putina a Trumpa v Anchorage z 15. srpna. V souvislosti s tím tu je otázka od Viktora. Z vašich starších pořadů vyplývalo, že jakákoliv jednání jsou pro Rusko zradou a nejsou pro něj výhodná kvůli následujícím okolnostem: za prvé, zůstane zachována benderovská líheň s neustálým krveproléváním, za druhé, cílů speciální vojenské operace nebude v plné míře dosaženo, za třetí, umožní Evropě a USA převést svou ekonomiku na válečnou výrobu pro následnou válku s Ruskem, za čtvrté, Ukrajina se nikdy nesmíří s odtržením svých území, takže budou provokace, teroristické útoky, diverze, budou se přezbrojovat sami i s pomocí Evropy. Nyní říkáte, že ta jednání byla významnou událostí a div to nesrovnáváte s Postupimskou konferencí. Abych pravdu řekl, jsem tímto závěrem ohromen a udiven. Proč?

Můžeme začít od konce, tím, že je udiven a ohromen takovým závěrem. A já jsem udiven a ohromen takovou otázkou, když to tak řeknu. Protože za prvé jsem nikdy neříkal, že jsou nepřijatelná jednání jako taková. Mluvil jsem o konkrétních jednáních v konkrétním historickém okamžiku, tj. o jednáních, které vedou konkrétní politické síly s konkrétními zájmy. Jednání se vedou s konkrétním subjektem. Šlo o jednání s Ukrajinou zaměřená na kapitulaci Ruska s cílem jeho rozčlenění a proměny těchto částí v surovinový přívěšek Západu, který bude natolik ovladatelný, že nebude moci Západ ničím ohrožovat. Právě s tímto cílem byla zorganizována válka Ukrajiny proti Rusku. Ukrajina je jen nástrojem, jehož prostřednictvím kolektivní Západ vede válku s Ruskem a zásobuje Ukrajinu vším potřebným. Ekonomický a vojenský potenciál samotné Ukrajiny by neumožnil vést žádné dlouhodobější boje. A ta válka už trvá téměř čtyři roky, brzy to budou čtyři roky, zbývá jen málo. Celá ta válka je vedena na základě ekonomického a vojenského potenciálu Evropy jmenovitě a celého Západu jako takového. Ukrajina dodává živou sílu, Ukrajince a válčí do posledního Ukrajince, jak to řekl Boris Johnson, britský premiér, v tomto uspořádání věcí. Nejednou o tom mluvil i sám Zelenskij, když vyčítal Západu, že dodávají málo zbraní, zatímco Ukrajina svou roli plní, poskytuje svalovou hmotu… Jen se podívejte, jaká u nich probíhá „busifikace“, násilná mobilizace přes odvodní úřady, zatímco Západ nedodává těch zbraní dostatek, to jim vyčítal. Takže jaká jednání jsou nepřijatelná? Ta, která jsou vedena s nástrojem využívaným Západem pro boj. Jde jen o to, jakou úrovní subjektnosti disponuje tento nástroj. To do této úrovně subjektnosti se při těchto jednáních musí snížit Rusko. Tj. Rusko nesmí mít stejně jako Ukrajina žádnou míru subjektnosti ani suverenity. Z toho, co jsem nyní řekl, nijak nevyplývá absolutně špatný závěr, který se nám mimochodem velmi usilovně snaží vnutit různé síly, včetně takzvaného „baťky“ Lukašenka, Alexandra Grigorjeviče: „Proč jednat s Ukrajinou? Musíme jednat s USA, když za nimi stojí, je nutné jednat s nimi.“ Ne, takový pohled na věc je absolutně nepřijatelný pro subjektní, suverénní stát. A Rusko nemůže existovat v jiném formátu! Buď bude suverénní a subjektní, nebo nebude vůbec. To projektově zkonstruované státy mohou existovat v takovém formátu. Rusko je historickým státem. Je to stát, který světu svou existencí předkládá jinou koncepci způsobu života na Zemi, jinou koncepci globalizace. To když se nebuduje impérium všechny potlačující, ale naopak impérium, ve kterém harmonicky spolunažívají všechny jeho národy. Kde žádný národ není utiskován, ale všechny se rozvíjejí. A jak víme, tak mnohé z těchto národů, které neměly vlastní písemnictví, ho takto získaly. Tj. rozvíjí se kultura všech národů. Vedení jednání o jakémkoliv území, když se jedná o území bývalého SSSR, tedy území velkého Ruska, je vměšováním se do vnitřních záležitostí Ruska. Ať se na to díváte, jak chcete, ať už má nyní Rusko vztahy s kýmkoliv jakékoliv. Při dnešní konfiguraci státního řízení ve světě, všech těch státních útvarů, při této struktuře státní hierarchie světa jsou všechny vzájemné vztahy s postsovětskými republikami vnitřními záležitostmi. Dokonce i v případě, že vstupujeme do zástupného konfliktu na území nějakého třetího státu například v Africe, tak i v tomto případě je nepřípustné vést jednání se státem, se kterým jsme se v té Africe střetli. SSSR nevedl s USA jednání o ukončení války v tom či onom africkém státě. SSSR pomáhal budovat státnost všem státům Afriky a v důsledku toho se teď těšíme plné a bezvýhradné podpoře afrických států, které si pamatují globalizační přístup, ten konceptuální přístup budování ruského světa, jaký uplatňoval SSSR a jaký západní civilizace, když budovala koloniální impéria a Afrika pro ni byla dodavatelem takříkajíc živého dříví, otroků, které vozili do Ameriky, aby tam pracovali. Byli pro ně mluvícími pracovními nástroji. Když se z tohoto úhlu pohledu podíváme na ten konflikt na Ukrajině, tak ani v tomto případě nelze vést žádná jednání o samotné Ukrajině. To je možná důvod vzniku té otázky u kolegy, že nežádoucí jsou jakákoliv jednání. Ve skutečnosti to tak není. Když se podíváme na dějiny 2. světové války, tak víme, že USA jako spojenci Ruska/SSSR v protihitlerovské koalici, současně poskytovaly Lend Lease i Třetí říši a vedly separátní jednání, aby Německo, Třetí říše kapitulovala před Západem a dál vedla válku proti SSSR. Jedná se o takový fenomén, který… V souvislosti s těmi jednáními Trumpa s lídry evropských států, který vznikl..., tedy přesněji, o kterém mluvil finský prezident Stubb. Ten řekl: „Ohledně Ukrajiny můžeme dojít ke kompromisu, stejně jako kdysi Finsko v roce 1944 při jednáních se SSSR.“ Ta jednání skutečně proběhla, jednání se státem, se kterým válčili. Ve výsledku těchto jednání Finsko kapitulovalo před SSSR a vyhlásilo válku svému bývalému spojenci, Třetí říši. To se konkrétně projevilo v bojích proti německo-fašistickým vojskům, Wehrmachtu a SS, která se nacházela na finském území. Ať už dobře či špatně, tak za těch událostí nazvaných Laponská válka bylo zabito řádově 2000 vojáků a důstojníků Wehrmachtu a SS. Ano, bývalí spojenci, nacisté a rusofobové, jejichž zajatecké tábory pro naše vojáky byly velmi surové, nemohli se vší vervou válčit proti svým bývalým spojencům. Přesto nějak válčili. Ať už dobře či špatně, dva tisíce nepřátelských vojáků zabili. To, že se těchto bojů nemusela účastnit naše armáda, znamenalo zachování životů našich vojáků. To, že finská vojska svými boji vázala některé z jednotek německé armády, také znamenalo záchranu životů našich vojáků, naší infrastruktury. Takže v každém případě, i když se přitom nepřetrhli, přineslo nám to prospěch. V důsledku jednání se otočili proti svému páníčkovi. A v tomto ohledu ten Stubb, ať to byl či nebyl jeho záměr, fakticky ukázal, čím vlastně je ta Ukrajina. Abychom mluvili o možnosti či nemožnosti jednání… A mimochodem Trump a Putin nevedli jednání v obvyklém smyslu, po kterých musí být uzavřeny nějaké smlouvy, které státy budou plnit. Šlo o jednání ve formě dohody o vzájemných krocích. Takže je nutné chápat rozdíl mezi různými jednáními. A s Postupimskou konferencí už se to nedává srovnávat vůbec. Nedávno jsem poskytoval rozhovor Ajnisu Kazimiroviči Petkusovi a tam jsem právě říkal, že tango musí tancovat dva, shodnout se na vzájemných krocích. Tady stále ještě zůstává otázkou, jak bude postupovat Trump. Ale teď se vraťme ke Stubbovi. A vypadá to následovně. Jestliže podle Stubbovy logiky vedeme jednání s Ukrajinou, musí tam dojít k výměně státního vedení. Ve Finsku bylo v roce 1944 vedení, státní vedení, které válčilo které to zařídilo tak, že se Finsko stalo spojencem Německa a válčilo proti SSSR, odstraněno a prezidentem se stal vrchní velitel finské armády, kterého teď velmi nenávidí, Carl Mannerheim. A s tím byla uzavřena dohoda, na jejímž základě začal se svou armádou válčit proti Třetí říši. To není k otázce jeho vynášení nebo zatracování. Je třeba chápat, že s Mannerheimem je to stejně jako s každou historickou figurou složitější, nedá se na to pohlížet černobíle, tj. malovat to jen jednou barvou. Je třeba chápat složitost, vícesložkovost samotného globálního historického procesu. Ale to je teď vedlejší. Takže jestliže se na Ukrajinu podíváme Stubbovou logikou, to on sám s tím přišel, tak tam musí ty síly, které vedou jednání, odstavit od řízení Ukrajiny současné kliky v čele se Zelenským a dosadit do jejího čela člověka s reálnou mocí. Jak si vzpomínáme, tak na těch separátních jednáních Německa/Třetí říše s USA Američané neměli vůbec žádný problém s tím, aby se novou hlavou Německa stal šéf SS Heinrich Himmler. Na základě toho principu, že moc je na konci pušky, se ten, kdo disponuje více batalióny, dokáže nejsnadněji chopit řízení státu. Ve stejné logice se v roce 1944 v čele Finska ocitl Mannerheim. Oni nám tedy napovídají, že i na Ukrajině musíme postupovat obdobně, abychom… Dokonce nám podsouvají Zalužného. Ponechali si ho stranou, je teď velvyslancem ve Velké Británii, začal se věnovat politice a nyní mu dělají reklamu, srovnávají ho s Eisenhowerem a tak dále. Připravují mu politickou základnu, aby mohl stanout v čele Ukrajiny. Takže nám dávají najevo, že máme postupovat takto. Jenže se jedná o zcela falešný postoj a falešný závěr. Proč to bylo možné udělat v roce 1944 ve vztahu k Finsku a proč je to nepřípustné ve vztahu k Ukrajině v roce 2025 i později? Je třeba si uvědomovat, že Finsko ani Ukrajina jako samostatné subjektní suverénní státy nikdy neexistovaly, neexistují a existovat nebudou. A nejde o to, že se Finsko jako vzdalo neutrality, vstoupilo do NATO a stalo se nepřítelem Ruska. Navnadili ho velkým soustem, že tak získá sever Ruska až do Uralu a vznikne velké Finsko až k Jeniseji, jak o tom vždy snili. Takto si to samozřejmě malují ty finské politické „elity“, ale Finsko nikdy nebylo státem. Finsko je právě tím projektem… Bolševikům vyčítají, že to oni zformovali spoustu republik, které se kvůli tomu teď staly suverénními státy a tak dále, že teď zastávají protiruské postoje. Ale to právě Finsko bylo tím experimentálním místem, kde se zkoušel model formování státu u národů, které dříve stát neměly a byly součástí Ruského impéria. Realizoval to Alexandr I. Bohužel všichni další carové, dokonce ani gosudar Mikuláš I., neměli dost sil, aby ten stav Finska opět normalizovali a neformovala se tam kvazistátnost. Jen si vzpomeňte, kde se Lenin v roce 1917 skrýval před tajnou policií Prozatímní vlády? Ve Finsku. Tam totiž měli svou policii, svůj peněžní systém, svou právní úpravu a tak dále. Finsko je právě příkladem toho, jak je možné na ruském území silami ruského státu formovat protiruské státy. To, že se Finsko stalo protiruským státem, bylo výsledkem toho, že tam byla prohrána občanská válka. Kdyby ve Finsku rudí vyhráli v občanské válce, tak by se stalo součástí SSSR a žádný problém by s ním nevznikl. Jenže v občanské válce tam silami německého expedičního sboru a bílými Finy byli zlikvidováni lidé s proruským smýšlením. Proto také lidé, kteří si ten bílý teror pamatovali… A zabíjeni byli zcela nekompromisně. Lidé, kteří si pamatovali ten bílý teror, se i v době 2. světové války, Velké vlastenecké války raději podřídili vládě: „Jinak nás vyvraždí stejně jako tehdy značnou část finské republiky.“ Co se týká přiznání finské republiky, tak si otevřete například noviny Izvěstije v roce 1918, 1917 nebo i jiné… No dobrá, nečtěte noviny, vezměte si nějaký ten bělogvardějský zdroj, paměti kteréhokoliv bělogvardějského generála a sami uvidíte, jak velký počet států byl vytvořen na území Ruska. A abyste rozuměli tomu, co se může stát skutečným státem a co ne, napsali jsme třídílnou práci Válka, Stát a Bolševismus, na níž navazuje kniha Státní symboly a státní suverenita. Proč bylo v Evropě tolik malých státečků? Protože moc evropského vládce končila tam, kam dosáhl svým mečem, kam dosáhl svou vojenskou silou. A když bylo Ruské impérium jako společný stát zničeno, tak tam vzniklo mnoho státečků všude, kde místní lídři disponující nějakou tou vojenskou silou na základě principu, že moc je na konci pušky, dokázali zorganizovat nějakou tu státnost. Ukrajinská a finská státnost byla připravována dlouho před Velkou říjnovou socialistickou revolucí, a to z nadnárodní úrovně a ZA SOUČINNOSTI státního aparátu Ruského impéria. To je třeba si uvědomovat! Bolševici museli za pochodu řešit problémy s již zformovanými subjekty! A já znovu opakuji, že již v Ruském impériu Finsko prakticky existovalo jako kvazi stát. Finsku byl vytvořen literární jazyk, zformována byla finská inteligence, před tím tam nic takového nebylo. Vytvořili školní systém výuky ve finštině, před tím tam nic takového neměli. Finové byli odstrkovaným národem ve Švédském království. Žádnou státnost, nic tam neměli, vše tam vytvořilo Rusko. Jenže to vše bylo formováno jako nástroj proti Rusku a se vším všudy se na tom podílel car Alexandr I. To on položil všechny tyto základy! Toho AntiRuska. Ukrajina je velmi dlouhodobý projekt, starý více než 1000 let. Ukrajina měla být na začátku pomocnou silou Polska, které také kdysi bylo ruským územím, než z něj vytvořili nástroj proti němu. Takže v tom roce 1944 SSSR sám bojoval proti kolektivnímu Západu. Když mluvíme o protihitlerovské koalici, tak si musíme uvědomovat, že válku až do samotného konce Velké vlastenecké války Velká Británie, Francie… O té se Keitel sám podivil: „Tihle nás také jako měli porazit?“ Stejně jako USA válčily jen tak, aby se neřeklo, to válčení jen předstíraly, nijak závažně nepoškozovaly bojeschopnost Třetí říše, aby dál mohla válčit proti Rusku. To kvůli tomu také USA zařídily Lend Lease nejen pro SSSR, ale i pro Třetí říši. To téma není moc prostudované, ale těch informací je i nyní dost, aby se z toho dal vyvodit závěr, že bez pomoci Lend Lease z USA, by se Třetí říše zhroutila daleko, daleko dříve. Zcela nedávno Sergej Viktorovič Lavrov pronesl, že Rusko poprvé bojuje osamoceně proti kolektivnímu Západu. Ano, nyní to tak opravdu vypadá. Prakticky nemáme spojence. Podmíněný spojenec KLDR nám poskytl lokální pomoc, ale nic víc. Fakticky tedy válčíme osamoceně. Za 2. světové války jsme jako válčili v sestavě protihitlerovské koalice. Formálně to tak bylo. Ale podíváme-li se na podstatu věci a připomeneme si občanskou válku a zahraniční intervenci vedenou proti sovětskému Rusku, tak uvidíme, že to bylo právě to sovětské Rusko, které zcela osamoceně válčilo proti sjednocenému Západu i Východu. Japonsko se také té intervence účastnilo, na to nezapomínejte. Rusko tenkrát nemělo vůbec žádné spojence. V roce 1919 si mysleli, že se to sovětské Rusko zhroutí, že bude udušeno. Najděte si na internetu, jak vypadal rudý strom na mapě tehdejšího sovětského Ruska. Kmen stromu byl podél Volhy a korunu tvořila Moskva a Petrohrad. To bylo vše! Nebyl tam ani výstup k moři, nic. To přece museli prohrát. Jenže bolševici byli státníky, chápali, co je to stát, státní a nadnárodní řízení, a proto dokázali přenést válku k našim interventům, kteří organizovali válku proti Rusku a vytvořit jim tam spoustu problémů. Jedním z nich je doposud Turecko, které je pro Západ tím kufrem bez držátka, zahodit je ho líto, ale nést ho není snadné. Nedokážou se z toho vyhrabat a Putin to nyní také využívá. Tehdy jsme skutečně bojovali sami. A nyní, když máme… Mimochodem, tehdy bolševici převzali stát fakticky bez jakékoliv industrializace, který byl závislý na dovozu prakticky všeho industriálního zboží! Byla nutná industrializace, aby SSSR začal vyrábět všechno sám, abychom mohli i bez Lend Lease porazit Třetí říši, kolektivní Německo. Samozřejmě by bylo více padlých a trvalo by to déle, ale mohli jsme to udělat, potenciál jsme na to měli. Ale abychom snížili zátěž a tlak vůči nám, potřebovali jsme protihitlerovskou koalici, která by sice mizerně, ale alespoň částečně na sebe poutala vojska Třetí říše, vojska sjednocené Evropy, která by nám dodávala alespoň nějaké zbraně, a dala se na jejím základě budovat politická složka celosvětového řízení. V tomto ohledu ta koalice bezesporu byla potřebná. Ale já znovu opakuji, že čím méně padlo našich lidí, tím pro nás lépe, čím méně bylo zničeno naše území, tím lépe. V tomto ohledu jsme samozřejmě protihitlerovskou koalici potřebovali. A co nám dnes tvrdí? Že prý sami nic nezmůžeme. Sovětské Rusko, které mělo nevzdělané obyvatelstvo, nemělo výrobní komplex, které nemělo vůbec nic, dokázalo odrazit zahraniční intervenci a vyhrát v občanské válce, protože to byli státníci a šlo jim o stát. Ale dnes myslí jen na to, jak vylízat zadek zahraničnímu páníčkovi! Takže Rusko, které má takový ekonomický a zdrojový potenciál vzdělaného obyvatelstva najednou nic nemůže a všechno musí přicházet ze Západu. Vše pro Západ, musíme být jeho surovinovým přívěškem. A máme mít jen takové výrobní podniky, jaké nám Západ dovolí, dělat, co nám nařídí. To je otroctví! Rossionská „elita“ trpí mentálním otroctvím, ti nedokážou myslet jako svobodní lidé. Ti jsou zaměřeni jen na to, aby mohli lízat panský zadek. Mimochodem, ten termín už se plně zažil v západní politické sféře a kreslí tam i příslušné karikatury, kdo komu líže zadek. A proč lízat zadek? Jak říká Trump: „Líbat zadek a ne boty!“ Ten rozdíl je zásadní, konceptuální. Když SSSR válčil proti sjednocené Evropě, s frontou proti militaristickému Japonsku, tak byl nucen nechat viset nevyřešenou otázku subjektnosti, státní subjektnosti Finska. Finsko však bylo plně začleněno do národohospodářského komplexu Ruska/SSSR, měli jsme ho pod kontrolou vojenské základny a bylo zřízeno mnoho dalších řídících pák, které Finsku neumožňovaly stát se nástupním prostorem proti Rusku. Vše to bylo v pořádku do roku 1955. O tom, jak nás připravovali o suverenitu, si přečtěte v třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus. Píše se tam přímo i o Finsku. Tenkrát nám nic jiného nezbylo, zatímco nyní je válka proti Rusku vedena jako zástupná, kdy proti nám válčí část našeho vlastního státu a ty ostatní státy s námi formálně ve válce nejsou. To vyvolává otázku, proti komu má v případě uzavření dohody obrátit své bodáky ta ukrajinská ozbrojená sebranka, a vůbec Ukrajina jako taková? A jak to dopadne, jak bylo správně zmíněno, s tou banderovskou líhní? To snad odložíme zničení toho tisíciletého projektu kvůli chvilkové výhodě? Takto ale vyřešeno nebude, a to do budoucna znamená velké problémy. Už jsem říkal, že v té třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus se píše o Finsku, ale i o Ukrajině. A otázka, která je tam probírána, se týká té možnosti, že Ukrajina může mít jaderné zbraně. Asi si vzpomínáme, že speciální vojenskou operaci byli nuceni zahájit poté, kdy p-rezident USA na Ukrajině Zelenskij prohlásil, že Ukrajina bude mít jaderné zbraně. Ale ta podstata je následující… Podrobněji je to v té třídílné práci. A spočívá v tom, že Ukrajina žádné své jaderné zbraně mít nemůže. Technologie jí je umožňují vyrobit, zdrojový potenciál na to Ukrajina má, ale v současné době může jaderné zbraně výslovně jako zbraně a ne jaderné výbušné zařízení vytvořit jen opravdový stát, kterým Ukrajina od začátku nebyla. To právě proto se sama snažila těch jaderných zbraní zbavit, a to nejen kvůli tomu, že jejich držení a obsluha jsou velice nákladné, ale také proto, že jako stát příslušnými kompetencemi ani nedisponovali. Tyto kompetence mělo výlučně Rusko/SSSR. Proto se jich tak snadno vzdalo i Bělorusku. Oni prostě nemohou ty jaderné zbraně utáhnout. Když se mluví o Ukrajině, tak jde o vytvoření nějaké špinavé bomby, samozřejmě chápeme proč, já to teď myslím jinak. Když mluví o jaderných zbraních, tak mají na mysli vytvoření nějakého jaderného výbušného zařízení. To ano. Ale každé výbušné zařízení je také nutné dopravit k cíli. Takže je to zbraň pouze podmínečně. Opět si přečtěme Válka, Stát a Bolševismus, tam je toho o těch zbraních napsáno dost. Takže podstata toho prohlášení je následující, jde o rozšíření NATO na východ. Teď připomínají, že jakmile nastoupil Putin do čela státu, tak okamžitě požádal, aby posoudili možnost připojení Ruska k vojensko-politickému bloku NATO. A okamžitě mu to zamítli! Putin pro to má své vysvětlení: „Je NATO vojensko-politický blok? Ano. Nechtějí nás tam přijmout? Rozšiřuje se na východ? To znamená, že je zaměřen proti nám.“ A navíc, když se mluví o tom, že se NATO přiblížilo k ruským hranicím… NATO už je dávno uvnitř ruských hranic. Pobaltí, to je ruské území! Na to nezapomínejte! NATO už je v Pobaltí. To znamená na území velkého Ruska. Ale zatímco s Pobaltím to bylo určitým způsobem vyřešeno a nějak to zůstalo vyvážené, i když je to všechno stále velice vratké... Dobře vidíme, jak nyní Pobaltí posilují živou silou. Byla tam například rozmístěna brigáda ozbrojených sil Německa, Bundeswehru. Ale začlenění Ukrajiny do bloku NATO znamená pro Rusko přímou a bezprostřední hrozbu kvůli sice pseudostátnosti, ale s ideologií a mentalitou speciálně zformovaného kontingentu Ukrajinců. Když z Rusů začali vyrábět Ukrajince, tak proč zvolili název Ukrajinec? V Rusku bylo mnoho „okrajin“, okrajů. A v latině je okrajové „marginální“. A v tomto ohledu je z hlediska sociologie „marginálem“ člověk, který jen podmínečně náleží k nějaké etnické skupině, sám se dané kultury nedrží a jen na pohled je možné ho k ní řadit. Potřebovali z Rusů vytvořit AntiRusy, odrodilce, „marginály“, a proto zvolili název Ukrajinec z latinského marginální (okrajový). Celých třicet let postsovětského Ruska na Ukrajině dělali všechno pro to, aby z lidí vymazali vše ruské. Tento konflikt dobře ilustruje rozpory Krymu i Donbasu s Ukrajinou… Mám na mysli s politickou Ukrajinou, s kyjevskou bandou, s banderovštinou. A je jasné, že jaderné zbraně, kterými by disponovala Ukrajina, by byly něčími jadernými zbraněmi, aby mohly být použity proti Rusku tak, že ty státy, které reálně vedou válku proti Rusku, když ty zbraně dodají Ukrajině, zůstanou jako stát mimo, nebudou s tím jako mít nic společného. Takže bude možné s nimi vést jednání a něco podnikat. Za těchto podmínek si Rusko nemohlo dovolit dále čekat. Jen si to vezměte, Ukrajina, aniž by byla členem NATO, aniž by to ohrožovalo existenci NATO a jeho členských států, efektivně, s veškerou vojensko-ekonomickou mocí bloku NATO válčí proti Rusku. Jaký má smysl, abychom teď s někým o něčem jednali? Takže jim jako řekneme: „Uznáváme, že tato část území je teď pod vaší kontrolou na základě určité dohody.“ Kdy Západ dodržel nějaké své dohody?! To za prvé. Ale znovu zdůrazňuji, že základem je to, že jednat s nimi o státech bývalého postsovětského prostoru, o všech těch republikách, je vměšování se do vnitřních záležitostí Ruska, ať už kohokoliv. Takže se na někoho obrátíme a řekneme: „Buďte prosím naším zprostředkovatelem. To je náš kulturní prostor, to je naše Velké Rusko, přičemž Ukrajina je bezprostředně Ruskem, ale my jsme takoví zaostalí, že se bez páníčka neobejdeme. Tak pojďme přizvat USA nebo Čínu jako prostředníka, mírotvůrce…“ Do našich vnitřních záležitostí! Pokud se s někým domlouváme, jde o vzájemné vztahy s nějakým jiným státem, tak je to vměšování se do vnější politiky Ruska. Nikdo nemá právo vměšovat se do nějakých záležitostí Ruska, do vnitrostátních ani do těch zahraničních. To ale vyvolává otázku, o čem to tedy vlastně máme jednat s USA?! O čem máme jednat s evropskými státy? Musíme s těmito státy jednat o těch následcích, které to pro tyto státy bude mít, budou-li pokračovat ve své protiruské politice a budou podporovat nějaké protiruské síly jak na území samotného Ruska, ať už se jedná o jeho současné hranice, nebo o Velké Rusko v hranicích Ruského impéria a SSSR... Mám na mysli souhrnné hranice, protože se plně neshodují. U nás rádi říkají, že se to týká území Ruského impéria, to ovšem přicházíme o část území. Nebo, že se to týká území SSSR, to stejně tak přicházíme o část území. Ne, jedná se o souhrnné území, a to je území Velkého Ruska, kam patří i Polsko! Pokud to snad někomu ještě nedošlo. Takže s USA nejednáme o tom, jak urovnat problém s Ukrajinou, válku s Ukrajinou jako s prostředníkem, ale o tom, jaké následky to přinese samotným USA, budou-li dále podporovat válku proti Rusku vedenou ukrajinskýma rukama do posledního Ukrajince. A Trump to velmi dobře pochopil. Jeho bývalý poradce Steve Bannon o těch jednáních řekl: „Buďme realisty. Putin potřebuje jen jednu schůzku. Kapitulaci! Evropa je na dně, bezpáteřní a není tam žádný lídr.“ Trump, když přiletěl z Anchorage, znovu říkal: „Já dám Rusku tolik a tolik času a uvidíme. Možná zavedeme sankce… Začali jsme připravovat trojstranné setkání.“ Trump… Putin, Trump a Zelenskij, kde má Trump být jako prostředník. Ale to je pro Západ. A co Trump řekl k věci? Řekl: „Nemám co dělat na schůzce Zelenského a Putina.“ Vraťme se opět k Bannonovi: „Putin potřebuje kapitulaci!“ A my doplníme protiruských sil. Trump si to velmi dobře uvědomuje. Putin pomohl Trumpovi vyváznout z velice nebezpečné politické pasti, do které se dostal proto, že nedisponuje státnickým myšlením. Putin pomohl Trumpovi. Trump se do té pasti dostal, protože nedisponuje státnickým myšlením. A nemůže jím disponovat z toho prostého důvodu, že vyrostl v byznys-banditské kultuře, která neobsahuje vůbec žádný modul státnosti. Komise pro etiku vlády USA najednou zjistila zajímavou věc. Před několika týdny se Trump velice vytahoval tím, že může jedním svým slovem způsobit růst i pád trhů. A komise pro etiku odhalila, že ve výsledku těchto výkyvů na trzích to přineslo prospěch společnostem spojeným s Trumpem. Nejen tak, že by v nich Trump osobně kupoval akcie, ale i těm společnostem, v jejichž čele stojí jeho přívrženci. A sám Trump, který nechal padat ziskové společnosti… Tj. udělal takové prohlášení, aby jejich akcie začaly padat, je potom sám vykupoval. Takto se ale nedá řídit stát, takto je možné ho zničit. Trump si to v podstatě uvědomuje, ale disponuje jen svou kulturou řízení, jinou prostě nemá. A když se mluví o tom, že pro tango jsou zapotřebí dva, tak to můžeme přirovnat tomu pořadu Tanec s hvězdami. Tam zvou třeba státní činitele, prostě nějaké známé osobnosti, aby se té soutěže zúčastnili jako hvězdy a jako partnery jim dodají nějaké profesionální tanečníky. Dříve než tyto osobnosti vyjdou na scénu, na taneční parket, tak musí velmi dlouho trénovat, ale stejně je vidět, jak jejich taneční partner toho politika či podnikatele v tanci vede, protože ten tak dobře tančit neumí. Takže ten tanečník oddře většinu toho tance místo nich. Ti jen v míře svých možností dělají, že to umí také. V politice je to přibližně stejné. Aby mohl zafungovat tandem Trump/Putin, musí Trump, aby se vyvlékl z té války na Ukrajině… Už nejednou jsem mluvil o blízkovýchodním směru, o Ukrajině, o Tchaj-wanu, nebudeme se tím už zdržovat. Takže aby se Trump dostal z této pasti musí se alespoň nějak snažit tancovat s Putinem. Jenže na rozdíl od Tance s hvězdami, které se na taneční parket vydají až po dlouhodobém nacvičování, Trump neměl možnost předem se učit, jak se vedou státní záležitosti. Jeho myšlení je byznys-banditské. To je obvyklý způsob myšlení všech státních činitelů, úředníků v USA. Ti jinou kulturu neznají, ale v klidných dobách se dal dělat dojem, že USA jsou skutečným státem, kterým nikdy nebyly. Je to projektově zkonstruovaný stát. Tedy stát, který byl zkonstruován pro plnění konkrétního projektu. Odkazuji na práci Válka, Stát a Bolševismus. Takže nestačí Trumpovi vysvětlit co a jak má dělat, nestačí mu pomoci v nějaké konkrétní situaci, když se nějakým svým krokem nechá zahnat do protiruského kouta. Ta schůzka s Putinem mu umožnila se z toho vyvléknout, a ty drtivé sankce, 500% a tak dále… Jednoduše přestaly být na programu dne a vše se přesměrovalo jinam. Je nutné chápat, co a jak je zapotřebí dělat. A v tomto ohledu je velice vypovídající schůzka v USA, ke které došlo po setkání Putina a Trumpa. Přiletěla tam delegace hlav evropských států a nadnárodních organizací Evropské unie, Ursula von der Leyenová a generální tajemník NATO Rutte. Přivezli tam i Stubba. A našli svůj klíček k Trumpovi. Je třeba ho chválit, aby byl při jednání poddajný a bylo ho možné k něčemu přimět. Proto za 4,5 minuty Zelenskij jedenáctkrát Trumpovi poděkoval. Všichni ho chválili. Ale to není tak důležité, že ho chválili. Podívejte se na tu situaci. Putin v pracovním režimu telefonicky informoval všechny osoby zainteresované na vyřešení konfliktu Ruska se Západem o výsledcích jeho schůzky s Trumpem. Telefonicky. Se Si Ťin-pchingem ještě bude bezesporu čtyřdenní setkání. S Čínou, jako s jedním z center koncentrace řízení. K Trumpovi přiletěla celá delegace. Mohl Trump s těmi lídr mluvit telefonicky? Mohl. Tak proč tam ta delegace letěla? Kvůli tomu, že všechny procesy ve světě jsou projekcí střetu americké státní „elity“ s globální „elitou“ USA, tedy s těmi, kteří stojí za Trumpem. Pro státní „elity“ USA jsou evropští lídři, evropský kádrový sbor… Jak byl formován, popisuje kniha Frances Saunders - CIA a umělecký svět (Podívejte se na web Náboj pravdy: https://nabojpravdy.cz/11-teorie-rizeni/112-ideologie/cesky-preklad-na-pokracovani-f-s-saunders-studena-valka-v-kulture-cia-a-svet-umeni-a-literatury-the-cultural-cold-war-the-cia-and-the-world-of-arts-and-letters-uvod/) Je to jejich síla, kterou používají ve střetu proti Trumpovi. A z toho plyne, že když si Trump promluvil při osobním setkání s Putinem, tak je to opět možné zvrátit jen při osobním setkání. Potřebují mu změnit názor. Vždyť se podívejte na tu situaci. Přiletěli k Trumpovi se zcela opačným postojem. Trump říká, příměří je pasé, teď už může být uzavřen jen mír a ta jednání o něm mohou být velice dlouhá. A oni přiletěli a řekli: „Ne, my potřebujeme příměří, v jehož průběhu přesuneme svá vojska na ukrajinské území a Putin už si nikdy nedovolí na Ukrajinu zaútočit. A až si Ukrajina odpočine, přezbrojí se, tak bude moci dál válčit a provádět teroristické útoky proti Rusku, proti ruskému národu. Je nutné na Rusko dál vyvíjet tlak.“ Merz to říkal Trumpovi při jednáních v otevřené části, mluvil o tom i po těch jednáních. Macron o tom mluvil na jednáních a po nich nás rovnou nazval lidožrouty. Takže si to vezměte. V Evropě byla zformována rusofobní ideologie, která je tam formována odedávna. Ani jednou se nestalo, aby Rusko přišlo do Evropy s válkou, ani jednou! Vždy, když se ruský voják objevil na evropském území, tak to bylo jen tehdy, kdy potřeboval porazit protivníka, který předtím vtrhl s válkou do Ruska. Vtrhl k nám Napoleon, prý aby odrazil agresi: „Rusko se chystá dobýt Evropu, zotročit ji.“ Shromáždil celou Evropu, zaútočili na Rusko, dostali po čumáku a ruský voják se dostal až do Paříže. Kolikrát jsme byli v Berlíně? Za Velké vlastenecké války jsme tam možná nebyli naposledy. Vždy odrážíme jejich agresi, a když oni chtějí zaútočit na nás, tak z nás vždy dělají zplozence pekla. Takže přijeli k Trumpovi, aby mu v rozhovoru řekli, že bude mít velké problémy s americkými státními „elitami“, které mu nedovolí udělat to a to, pokusí-li se vyskočit z té války s Ruskem, a proto s ním dál musí válčit a domáhat se jeho kapitulace. Jenže Trump na rozdíl od těchto úřednických nedodělků velmi dobře chápe, že nedisponují dokonce ani tím jeho byznys-banditským myšlením. Jejich myšlení je čistě otrocké. Dosadil je tam páníček, vložil do nich program jako do zombie, a oni podle něj jednají. Nechápou, do jaké katastrofy se to všechno řítí. Na Západě díky zradě rossionských „elit“ nabyli přesvědčení, že pro ně nebude mít následky, budou-li eskalovat ten konflikt s Ruskem, že když proti němu provedou jaderný útok, tak z toho nic nebude, že jim Rusko ničím neodpoví. Třeba ten Markov, kterého teď zařadili mezi cizí agenty. Ten přímo prohlašoval, že je pro Rusko výhodné, provedou-li proti nám jaderný útok. A až ho provedou, až smetou z povrchu zemského několik našich měst, tak to bude to pravé ořechové, protože potom budeme moci prohlásit: „Tak teď vidíte, kdo je tím agresorem!“ A celý svět bude ohromen: „Tak Rusko mělo pravdu.“ A ten agresor se zastydí a řekne: „Promiňte, neměl jsem pravdu. Chcete reparace a kontribuce?“ Co je to za hovadinu?! Jakmile pustíte první útok, budete mít horší startovní pozice ve válce než váš protivník, proti němuž útok nebyl veden, alespoň ten vstřícný odvetný. Vidíme, že Markov je jasný cizí agent, který Rusko nenávidí, pracuje pro zájmy cizích států snažících se Rusko odrovnat. Má velice zajímavý kanál. Něco se pokusil smazat, aby to tam už nebylo, ale zbylo tam toho stejně pořád dost. Takže oni přijeli, aby to Trumpovi zmařili. A podívejte se na to. Probíhala ta jednání, Trump seděl za stolem a oni všichni na židličkách. Při protokolárním focení seděli všichni za velkým stolem. A při reálných jednáních seděl Trump za stolem a oni všichni na židličkách před ním. V naší knize Válka, Stát a Bolševismus jsou i fotografie, a v tom prvním dílu Stát je vidět, jak jednají s těmi lídry států, které nejsou subjektní, nejsou suverénní. A v tomto ohledu bylo vidět, že Evropa není subjektní, není suverénní. Bez vojensko-průmyslového potenciálu USA vůbec nemohou válčit. Těm lidem jsou zájmy jejich států vřele ukradené. Matteo Salvini, italský ministr zahraničí neustále s gustem urážel Macrona, ale ani jednou si nepozvali italského velvyslance na kobereček na francouzské ministerstvo zahraničí. Jakmile však v reakci na to Macronovo prohlášení: „Musíme na Ukrajinu přesunout své vojenské kontingenty a válčit s Ruskem,“ prohlásil, že když se mu tak moc chce, tak ať si válčí sám. Hned si pozvali velvyslance, strašně se urazili. A proč? Protože předtím urážel Macrona, ale tohle byla rukavice hozená páníčkovi, americké státní „elitě“. Ta totiž potřebuje, aby Evropa válčila proti Rusku. Takže Trump vedl ta jednání. Ať už mu to šlo dobře či špatně, najednou je přerušil a šel zavolat Putinovi. A sám vysvětlil, že nezavolal Putinovi v přítomnosti lídrů států, kteří k němu přišli jednat, přiletěli přes oceán, z úcty k Putinovi. Jestliže z úcty k Putinovi nevolal v jejich přítomnosti… Tak je to naopak neúcta k nim, přece jednal s nimi, to s nimi přerušil jednání a šel zavolat Putinovi, z úcty k němu. Takže k nim naopak projevil absolutní neúctu. Jsou tu svědci jeho rozmluvy s Putinem, kterými jsou státní tajemník Marco Rubbio a viceprezident J. D. Vance. Ti byli přítomni toho jednání s Putinem, a potom vyzradili jeho podrobnosti. Ne, byl to ten, Bessent, ministr financí. Scott Bessent. Když spolu chtějí lídři států jednat, tak o ten hovor musí zažádat. A jak to vysvětlil Trump? „Já jsem věděl, že Putin pracuje pozdě do noci, tak jsem považoval za možné zavolat mu i v noci.“ A Putin byl natolik laskavý, že s ním promluvil. Bessent to komentoval tak, že Putin řekl: „Já už jsem se chystal jít spát, ale jestliže to pan Trump tak neodkladně potřebuje, tak patnáct minut počkám. Pokud ne, tak si promluvíme zítra.“ To je velice důležité! Trump to potřeboval velice neodkladně. Putin schválně nečekal, až se Trump setká s těmi evropskými lídry, s tou delegací. Když skončil svůj pracovní den… Ano, bylo to už ve dvě v noci. Nehodlal čekat, dal mu jen patnáct minut a Trump zavolal. Informovali ho, že požádali o telefonát a tohle byla Putinova odpověď. Trump na to přistoupil a zavolal, a to z toho prostého důvodu, že se nutně potřeboval poradit, co má dělat při řízení státu. Jak vyřešit tu situaci, kdy narazil na ultimativní postoj, že ta válka proti Rusku musí pokračovat, musí být dál vedena a USA se jí musí účastnit. Co s tím má dělat? Putin mu očividně poradil a Trump to v míře svého chápání provedl. Proto doporučuji všem, kteří tomu chtějí více porozumět, aby se podívali na video, jak probíhalo fotografování s lídry té evropské delegace po skončení těch jednání. Povšimněte si, že ty fotografie a video, které zveřejnili z jednání, vypovídají o jednom rozpoložení těch lidí. A když vyšli po tom Trumpově rozhovoru s Putinem a ukončení jednání, tak byli natolik zasmušilí… Fakticky vypadali jako ztracení v prostoru a čase, natolik byli ponořeni do svých myšlenek… Při tom protokolárním focení se mají chovat určitým způsobem. Macron ani nevyndal ruku z kapsy. Stubb má ruce založené za zády. Všichni jsou zcela roztržití. A když šli, tak Macron narazil do Ursuly von der Leyenové. To musíte vidět. Trump jim po poradě s Putinem nějakým způsobem prezentoval svůj postoj. A jak ukazuje čas, který uplynul od těch jednání, tak americká státní „elita“ ani jejich evropští a ruští podpindosníci doposud nedokázali něco vymyslet proti tomu, co bylo provedeno. Trump už prohrával. Podle těch komentářů Zelenského a dalších… Ti všichni mluví o pokračování války. Ale ti jedou podle staré metodické příručky, odpracovávají si to své. Ale ten nový aspekt, samotné ty výsledky jednání nejsou nijak zapracovány. A to je ukazatel. Setrvačností to doběhne a uvízne. Což je přesně to, oč usiluje Putin. O tom by se dalo mluvit dlouho, velmi dlouho. Je nutné si uvědomovat, že jednání bývají různá. Jednání jsou vždy vedena v konkrétních historických podmínkách. Jednání vždy vedou konkrétní subjekty s politickou mocí. A ne při všech jednáních se uzavírají mezistátní dohody. Jednání se často vedou jen pro upřesnění si svých politických pozic. Podívejte se na takovou věc. Zelenskij usiluje o jednání s Putinem. O jaká jednání s Putinem usiluje? O taková, jaká proběhla mezi Trumpem a Putinem, kdy si upřesňovali své postoje. Aby si řekli: „Já přece potřebuji nějaké záruky, ty si vyskakuješ na páníčka.“ Chce se z toho nějak vymotat, dostat se z té situace. A my potřebujeme vyřešit problém. A co slyšíme od našeho ministra zahraničí Sergeje Viktoroviče Lavrova, co slyšíme od ruského gosudara Vladimira Vladimiroviče Putina? „My potřebujeme konkrétní řešení problému. Proto napřed vypracujeme zcela konkrétní řešení, a nejen ta, ještě kdo se pod ta řešení může podepsat a navíc je i naplnit. A to není nic jednoduchého. A až potom se sejdeme.“ To jsou dva zcela odlišné postoje, které jsou vzájemně neslučitelné! Zelenskij řeší klanově-korporativní úkol, svůj osobní úkol, zatímco Putin řeší úkol celostátní, celonárodní. On potřebuje upevnit stát, jeho subjektnost a suverenitu. A to je neslučitelné, proto se také nemohou dohodnout. Proč chtějí Putina donutit k tomu setkání? Protože by tím Putin uznal, že není konceptuálně mocný státní činitel, ale stejný otrok, mentální podpindosník, který touží lízat zadek svému páníčkovi. V tomto smyslu usilují o to setkání. A proto neustále slyší v odpověď: „Ne!“ Putin je státní činitel. Ale i tady je jedna věc, Putin řekl: „Setkat se je možné s kýmkoliv, ale potřebný je výsledek.“ Správně! Je možné se setkat s kýmkoliv, přinese-li to finální výsledek. Žukov se setkal s Keitelem. A když se ten pokusil začít o jednáních, tak mu řekl: „Tady máš ultimátum, sedni si a podepiš to! Tady máš pero.“ To byla celá ta jednání! A opět se vraťme k Trumpovu poradci Bannonovi: „Buďme realisty. Putin potřebuje jen jedno setkání, kapitulaci!“ A jak probíhala kapitulace? Vítali snad někoho, zdravili se s někým? Ne! Sedni si a podepiš! A že to má být učiněno v Putinově přítomnosti? No proč ne? Tak taková je ta situace. Ale lepší je samozřejmě podívat se na práce vnitřního prediktoru SSSR o řízení složitých sociálních supersystémů. Ale ta třídílná práce Válka, Stát a Bolševismus, ta je nyní aktuální. Já komentuji věci, které leží na povrchu, jsou tam popsané. Každý si to může sám přečíst, stát se konceptuálně mocným a rozhodnout se, jak sám bude jednat v tomto reálném světě s pochopením toho, jak všechny ty věci probíhají. To bylo velice v krátkosti. Jak říkám, o těch jednáních se dá mluvit dlouho. Ale v krátkosti je to všechno. To je pro dnešek vše. Nu což, tak už nám nezbývá než se rozloučit a připomenout, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. A v tomto ohledu je třeba si uvědomovat, že zatímco dříve, aby se člověk stal aktivním členem společnosti, stačilo mu naučit se číst, psát a počítat, tak nyní, aby se jím stal, musí vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy, státy. Takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR. A pro stávající složitý, silný manévr, který nyní probíhá v celém světě, nejen v Rusku, jsme připravili práci, která se nazývá Válka, Stát a Bolševismus, třídílnou práci. V prvním dílu Stát se vysvětluje, že ne všechny státy jsou skutečnými státy a čím se liší historický stát od projektově zkonstruovaného státu. Co je to stát konstruktér a mnohé další pojmy. Druhý díl je Válka. Válka, to je soubor opatření zaměřených na zmocnění se cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů. Tohle jediná správná definice války. A právě v tomto dílu je vysvětleno, jak jsou vedeny války a jak i bez války horké války na bojištích vyhrávají jedny státy a zmocňují se jiných států. Příkladem je SSSR, který se zhroutil bez horké války, to dokazuje, že je možné dosáhnout vítězství i bez bezprostředních válečných akcí. Třetí díl je Bolševismus. Vždy, za všech časů Rusko zachraňoval unikátní jev ruské kultury, ruský bolševismus. To právě proto bolševismus tak nenávidí všichni nepřátelé Ruska. To právě proto se všichni nepřátelé bolševismu spojují s Hitlerem a dalšími nepřáteli, aby Rusku neumožnili stát se subjektním suverénním státem. Naši partneři jako doplnění této třídílné práce vydali knihu analytických zpráv ze série O světě křivých zrcadel pod názvem Fleet is being. Tyto analytické zprávy rozšiřují obsah toho, co je vyloženo v té třídílné práci. A také vydali doplňkový díl k prvnímu a druhému vydání s materiály třetího, již publikovaného vydání práce Válka, Stát a Bolševismus. V tom doplňkovém dílu je většina těch materiálů, které jsou ve třetím vydání a nebyly v těch předchozích vydáních, kterými bylo doplněno to třetí vydání. Dále jsme napsali knihu Státní symboly a státní suverenita. Stejně jako můžete v armádě přes rozlišovací znaky různých vojáků rozpoznat, jaké zaujímají v ozbrojených silách místo, jaké mají postavení a tudíž možnosti, tak stejně se ve světě od 15. do 20. století budoval systém státních vlajek, který určuje světovou hierarchii států. Jaké má stát postavení a tudíž i možnosti v tomto světě. A potom porozumíte tomu, proč je odvěká rudá vlajka, vlajka SSSR označením absolutně subjektního suverénního státu a současná bílo-modro-červená trikolóra je vlajka nesubjektního, nesuverénního, koloniálního státu, tedy surovinového přívěšku Západu. Navíc teď naši partneři vydávají celou sérii Knihovna konceptuálních znalostí. První díl je „O ekonomice“, ten popisuje, jak reálně funguje ekonomika. Potom porozumíte tomu, co ve skutečnosti dělá centrální banka a další, kteří chtějí, aby Rusko zůstalo surovinovým přívěškem. Druhý díl je „O imitačně-provokační činnosti“. Dnes mnoho lídrů veřejného mínění vede své publikum tím či oním směrem. Lidé se v nich často rozčarují, když se ukáže, že lídr veřejného mínění není tím, za koho se vydával. Ta práce o imitačně-provokační činnosti vám právě pomůže rozpoznat, zda ten člověk je tím, kým se staví, nebo jen vytváří takový obraz a ve skutečnosti sleduje nějaké jiné cíle. Další díl je „Dostatečně všeobecná teorie řízení“, to je páteř Koncepce sociální bezpečnosti. Další díl je „Ejhle, Puškin!“, ten je o konceptuálním obsahu Puškinovy tvorby. Na něj navazuje další díl „Není matrice jako matrice“. Ten je o matričním řízení. Další kniha je sborníkem analytických článků o fašismu. Nazývá se Světový fašismus. Fakticky se jedná o reedici sborníku článků z roku 1923, kde byl fašismus teoreticky zpracován a plně popsán. Další díl je kniha „O tom, jak žít lidsky“. Tam se dozvíte, jak fungovala ekonomika i společnost ve Stalinově době. A teď naši partneři vydali další knihu pod názvem K otázce uvedení do analytiky. Tato práce vám umožní porozumět tomu, co je to analytika, a jak ji provádět. Jsou tam uvedeny příklady třeba toho, jak jsou s využitím jejich kulturních osobitostí řízeny ty či ony národy z nadnárodní úrovně. Jsou tam praktická doporučení, jak můžete rozvíjet své analytické schopnosti. Jsou tam uvedeny konkrétní příklady toho, jak analyzovat... Konkrétní úkoly, abyste jejich řešením rozvíjeli své analytické schopnosti. A také jsou tam uvedeny příklady toho, jak je prováděn brainstorming s využitím nic netušícího obyvatelstva v rámci realizace státního a nadnárodního řízení. Díky tomu porozumíte velmi mnoha věcem. I určení různých seriálů, tomu takzvanému fenoménu Žirinovského a mnohému dalšímu. Když budete řešit ty doporučené úkoly, tak můžete rozvinout své analytické schopnosti a stát se v řízení samostatnými. Teď už mi nezbývá než se rozloučit a popřát vám jen to nejlepší, mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, https://ksbzdroje.cz/, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz Překlad knih Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I., II. a III. a IV. i Státní symboly a státní suverenita si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/ Je k dispozici fórum Koncepce https://kob-forum.eu/ Podílejte se na něm, přispívejte komentáři, příspěvky... Další zajímavé materiály a dobré komentáře aktuálních událostí můžete najít na Proudu národní hrdosti, telegramový kanál zde: https://t.me/Proudnarodnihrdosti

Zdroj