Rusko nemá v úmyslu útočit na Evropu.

Europoslanec Ivan David se odvolává na nedostatek důkazů, proč by to Rusko dělalo. V rámci poučky „opatrnost je matka moudrosti“ připouští, že případné napadení Ruskem jako „výsledek spíše provokace než útočných úmyslů.“ Tím ovšem nahrává propagandě, protože podle ní provokaci zorganizuje sám Putin a potáhne ke kanálu, protože má v sobě carské imperiální geny a volnou cestu přes Maďarsko a Slovensko.

Ivan David bohužel opomíjí důkazy, proč to Rusko neudělá. 

Nejdůležitějším je existence americké doktriny „Vést svět silou vlastního příkladu a nebo příkladnou silou.“ Tu potvrdil ve své inaugurační řeči Biden a Trump ji zatím nedokázal opustit. USA nemohou svět vést, pokud „nezmáknou“

USA měly do Ruska pěkně nakročeno za Jelcina, jenže do hry vstoupil Putin a začalo ochlazování vztahů. Nějakou dobu Putin ještě používal termín „naši západní partneři,“ ale partnerství zmizelo. Ukrajina se stala klíčovou zemí v boji proti Rusku. Američané investovali 5 mld USD do změny režimu. Ta se povedla a v roce 2013 vyvrcholila Majdanem.  Záminkou bylo, nepodepsání přístupové dohody k EU. Problém spočíval v tom, že EU nic neslibovala, ale podpis měla cenovku 20 mld eur. Rusko by totiž přestalo Ukrajině dodávat suroviny za snížené ceny. 

V roce 2014 proběhla anexe Krymu. Z bezpečnostních důvodů, protože zhoršení vztahu s Ukrajinou ohrožovalo budoucnost ruské základny v Sevastopolu. Na Krymu, který měl v rámci Ukrajiny určitou míru autonomie, proběhlo referendum, které jeho návrat do Ruska schválilo. 

Ve stejném roce anektoval Israel syrské Golanské výšiny. Bez referenda, protože „osadníky“ se tam začali přesouvat později. 

Prozápadní vláda v Kyjevu začala přijímat zákony proti ruštině. Kupodivu proti nim 

Západ nikdy neprotestoval. Na Ukrajině asi 14% populace považovalo ruštinu za mateřský jazyk.

Na tomto místě lze lze zmínit výrok Ferdinanda Peroutky, vysvětlující v předválečné 

Přítomnosti, proč Češi byli k Židům vlídnější než Němci: „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“ 

Na Ukrajině došlo ke střetům, možná podobným těm z našich Sudet, kde před válkou 

henleinovské bojůvky bojovali proti otravě českým elementem. Je možná, že „roztok ruského elementu v ukrajinském životě byl tak silný, že na to ukrajinský organismus reagoval jako na otravu.“

Na Ukrajině došlo ke dvěma dohodám, z nichž Minsk-2 z roku 2015 měla v ukončit boje, vzdálit bojující síly a začít jednat o skutečné autonomii Doněcku a Luhansku v rámci Ukrajiny. Ano čtete dobře „v rámci Ukrajiny.“ Kdeže loňské sněhy jsou, teď je ve hře ztráta těch území. 

Dohoda selhala, což nakonec vedlo k ruské Speciální vojenské operaci (SVO). Kancléřka Merkel a francouzský prezident Hollande v roce 2022 připustili, že dohodu nebrali vážně a měla sloužit pro dovyzbrojení Ukrajiny. Sami se udali z válečného zločinectví, ale pro takové neexistuje žalobce a tedy ani soudce.

Necelý měsíc po vypuknutí SVO začala Ukrajina s Ruskem v Istanbulu jednat o ukončení války. Prý není pravda, že tehdejší britský premiér Johnson Zelenskému nařídil, aby bojoval. Jen vyvinul tlak, to stačilo. 

Z doby po Majdanu existují tři dokumenty, které mi jakýsi Tým Seznamu zabanoval.

První se týkal studie nálad v americkém Kongresu, který byl napříč dvoudomým 

politickým spektrem uražen, že s nimi chce jakási nanejvýše regionální mocnost (!) jednat jako rovný s rovným. 

Druhý se týkal informací z organizace, považované za veřejnou kancelář CIA. Obsahoval zjištění, že USA musí oslabit nebezpečné ekonomické vazby mezi Německem a Ruskem. Zmiňoval NS-2  a také vysvětloval, že již není možné vojenský obsazovat cizí státy a takže zbývá britská koloniální technika využívající vnitřních sporů v zemích, které chceme kontrolovat. V tom byla cena Navalného, poslaného hned po vyléčení v Německu zpět do Ruska. 

Třetí materiál se týkal hodnocení dopadu různých scénářů politického vývoje na americké zájmy. Vyplývalo z něj, že oslabení EU ideálně povede k přesunu výroby a mozků do USA.

Základní argument proti tažení na západ je dán úsilím Ruska vyhnout se jakékoli konfrontaci se státy NATO. Pro Rusko je naprosto nepřijatelné, aby NATO příměří na Ukrajině kontrolovalo po jakýmkoli krycím heslem, třeba koalicí ochotných států. Stejně tak nepřipadá v úvahu „dočasné“ vzdání se některých území výměnou za „budoucí“ jednání o členství Ukrajiny v NATO. Tak hloupí ani Rusové nejsou, jak v jiné souvislosti řekl bývalý ministr Blažek. 

Budoucnost zůstává nejasná pokud USA nezmění doktrinu ovládnutí světa a vládcové EU  přestanou snít o kořisti z „doraženého“ Ruska.