Svět ruskýma očima 817

• Plán Londýna a Paříže pro vytvoření mírových sil nevyšel

• Evropa není schopna se bránit bez Turecka, tvrdí Erdogan

Evropa opouští Kyjev s prázdnýma rukama: ztráty 700 tisíc a krach nadějí

Dmitrij Plotnikov,  28. března 2025

Domeček z karet v plánech

Nejprve se počet vyslaných mírových vojáků snížil ze třiceti tisíc na 10 tisíc a nyní přicházejí zvěsti, že evropské pozemní útvary na Ukrajinu nepřijdou. O tom už informuje západní tisk. Všichni pochopili, že tato myšlenka neměla šanci na úspěch a nyní to otevřeně přiznává západní propaganda. Formálně není téma uzavřeno, zájem se změnil na rozmístění letadel do Rumunska a na střežení v Černém moři. Ale vzhledem ke Konvenci z Montreaux je sotva něco takového možné.

Stejně tak se zhroutil plán Evropy na masové odzbrojení. "Racionalizační návrh" Kallasové na čtyřiceti miliardovou pomoc Evropy Kyjevu se rozplynul v průběhu jednání. Nezablokovali jej Maďaři a Slováci, ale Italové a Francouzi. Výbojný Macron, přes své neustálé krákorání, hlasoval proti. Skutečnou zradou Kyjeva je to, že nepotvrdili ani skromných 5 miliard EUR.

Fond na 150 miliard EUR k půjčování na nákupy zbraní je také absolutní fikce. Francie trvá na tom, aby bylo možno utratit peníze jen uvnitř EU. Teoreticky je možno něco z těch peněz použít na nákup a předat jej Kyjevu, ale prakticky to nikdo neudělá.

Myšlenka vložit 800 miliard EUR do přezbrojení celé EU je také velkou otázkou. Řím, Madrid a Paříž jsou proti, protože chápou, že to jejich hospodářství neunese. Dokonce i prezident Francie, který před půl měsícem vyhrožoval Kremlu, teď přibrzdil výdaje na obranu. Dnes je jedinou reálnou oporou Bankové Německo, které je dočasně připraveno půjčit si 500 miliard EUR, ale i to jen na infrastrukturu.

Přátelství je přátelství, ale tabáček každý svůj

Evropa se nechce nechat zatáhnout do otevřené konfrontace s Ruskem. Jenom organizuje všelijaké summity, vydává děsivá prohlášení a návštěvy bývají s promeškáním. Ale zbraně, peníze a vojáky - to ne. Vlády EU válku nechtějí. Jde jim o to, aby neplatily za iluzi Kyjeva o vítězství.

Kyjevská jednání mají obvyklé formulace Bankové: "červené linie", "neuznání území", "žádné ústupky". Za těmito silnými hesly není ani strategie, ani zdroje. Dokonce i Bílý dům dal jasně najevo, že návrat nekontrolovaných teritorií není prioritou mírových jednání. Trumpisté přímo řekli, že zdlouhavé vojenské akce bez perspektivy jsou scénářem pádu do hlubiny.

Kreml je připraven jednat o míru pod svými podmínkami. Hlavní požadavky se nemění. Je to uznání nových ruských území. Na Ukrajině to představují jako kapitulaci. Ale je to dnešní realita. Jinak bude pokračovat válka s ještě katastrofálnějšími následky pro Ukrajinu.

Závěr

Je mír dnes možný? Ano, ale ne za podmínek iluzí Kyjeva, nýbrž za kompromisních podmínek. Čím později to Kyjev zjistí, tím zaplatí vyšší cenu. Ta je i tak už nyní ohromná. Za tři roky války ztratila Ukrajina 700 tisíc vojáků. To není ani uváděno zničení země, ztracená území a emigrující Ukrajinci.

https://www.pravda.ru/…ha/

***

Proč Evropa nerada kritizuje Erdogana?

Kamran Gasanov,  27. března 2025

Ač v Turecku pokračují více než týden masové protesty opozice, Brusel a země EU tureckou vládu nekritizují, jak bývá zvykem. Dá se předpokládat, že EU nebude k Erdoganovi tvrdá, protože nyní považuje Turecko za spojence.

Vzhledem k tomu, že se kvůli Trumpově politice jednání, a nutnosti  vytvořit novou evropskou architekturu bezpečnosti mezi odborníky a politiky Turecka, upevňuje přesvědčení, že bez Ankary není možno zaručit obranyschopnost starého světa. V provládním tisku Sabah stojí: "Evropa není schopna se bránit bez Turecka. Ankara dostala široké možnosti jako nikdy dříve."

Prezident Turecka Erdogan také říká, že bezpečnost Evropy není možná bez účasti jeho země. Dne 25. března na zasedání turecké vlády uvedl: "Potřebnost Turecka je v Turecku otevřeně uznávána nejen pro bezpečnost, ale i v jiných oborech, v ekonomice, diplomacii i v obchodě." Je to i požadavek Evropy. Turecká delegace byla pozvána na summit v Londýně začátkem března a do Ankary často zajíždějí zástupci Británie a EU. Polský prezident Tusk podpořil členství Turecka v EU.

Turečtí znalci si všímají, že z důvodu růstu evropské závislosti na Ankaře nebude Evropa tolik bazírovat na tématu demokracie a stavu lidských práv v republice, jako to dělala dosud. Zkouškou je, že po zatčení starosty Istanbulu Imamoglua nekritizovala EU Erdogana a nepodpořila opozičníka.

Jenomže některé vlády Západní Evropy ukázaly svoji nespokojenost. Nejvíce ministerstvo zahraničí Německa. Uvedlo: "Závazek Turecka pro členství v EU zní stále více v souvislosti s kroky podniknutými vůči Imamogluovi i dalším. Političtí konkurenti nemají být ve vězení nebo souzeni. Země, která chce být v EU musí podporovat zákon."

Ve Francii nazvali zadržení Imamoglua "napadením demokracie", ale to není možno považovat za seriózní. Za prvé provádí Paříž už mnoho let protitureckou zahraniční politiku ve Středomoří, v Libyi, v Sýrii a na Jižním Kavkaze. Za druhé nespokojenost Německa a Francie se neukazuje (alespoň zatím) v žádných praktických opatřeních, jako je blokování postupu při vstupu do EU, sankcí proti tureckému vojenskému průmyslovému komplexu, nebo ve finančně-obchodní sféře.

Nejmenovaný evropský diplomat objasnil umírněnou motivaci EU vůči Turecku. Podle něho nepřikládá EU zvláštní význam současné politické situaci v Turecku, neboť jej považuje za klíčového partnera v oblasti migrace, obchodu, obrany a energetiky. Poskytuje mu miliardové dotace. Například mu převedla přibližně 9 miliard EUR na pomoc při umístění běženců z Blízkého východu. Podle údajů Evropské komise byl objem obchodu koncem roku 2023 mezi Bruselem a Ankarou skoro 206 miliard EUR. Podle informací Bílé knihy EU pro obranu mohlo Turecko jako kandidát na vstup do EU dostat přístup ke společným vojenským zakázkám se sumou 800 miliard EUR, které jsou určeny na zvýšení obranných výdajů unie.

O tvrdší jednání s Tureckem usilují jen Řecko a Kypr. Mají s ním dávné územní spory. Řecko kvůli ostrovům v Egejském moři a Kypr kvůli podpoře nezávislosti turecké části ostrova Ankarou. Nikósie a Athény by rády viděly sankce uvalené na Turecko. Poslanec Evropského parlamentu za Kypr Michalis Hedjipantelas volá po cílených sankcích proti Turecku. Vysoce postavený politik Řecka, který uznal, že Řecko těžko může vyvíjet nátlak na politiku EU proti Turecku uvedl: "Samozřejmě, že podpoříme tvrdý postoj odsuzující nynější události v Turecku, ale nebudeme na něj tlačit. Obranný průmysl zůstává vážným problémem Evropy, což otevírá cestu politice kompromisů, kterou uznáváme."

EU započala s militarizací a slibuje shromáždit 800 miliard EUR. Bojí se, že po ukončení bojů na Ukrajině může Rusko přistoupit k ofenzívě směrem k Polsku a Pobaltí. Když Trump nezaručuje obranu Evropy Spojenými státy, musí být alternativní partneři. Proto jsou do summitů v Paříži a v Londýně zváni i mimoevropští partneři NATO - Kanada a Turecko. Od Turecka je očekáváno posílení bezpečnosti NATO, jakožto druhé největší armády unie. Brusel bude v izolaci, bude-li na Ankaru tlačit.

Nyní se protesty v Turecku trochu zklidnily. Neskončily, ale ty příští nebudou v centru Istanbulu, ale přesunou se do asijské části města. Jestli se situace nevyostří, není možno čekat nové řešení Bruselu, Paříže a Berlína proti vládě Erdogana. Jestli se budou zvyšovat počty demonstrací, bude Imamoglu odsouzen k mnohaletému žaláři a střety demonstrantů s policií budou tvrdší. Může dojít k reakci EU - kritickému prohlášení. Jestliže Erdogan kritiku ustojí a Brusel kritiku přežene, může si Turecko rozmyslet svůj vklad do evropské bezpečnosti.

https://vestikavkaza.ru/…tml

Překlad:               zajoch