Zbyněk Fiala: EU zvažuje čínskou odvetu
- lujjza
- před 4 hodinami
- Minut čtení: 3
(..) Celní válka se stupňuje do fáze, kdy nemá cenu sledovat podrobnosti, jak radí Číňan. Je jedno, kolik dalších procent americký prezident Donald Trump napaří. Se současnými sazbami se v Číně stejně žádný obchod nemůže uskutečnit. Účinnou odvetu však tvoří seznam položek, které partneru neprodám za žádnou cenu, přestože je kriticky potřebuje. Třeba různé vzácné kovy, bez kterých se moderní elektronické zázraky neobejdou. Vlastně, právě proto.
Zatím to bylo představeno jen jako hrozba, jako položky, které jsou pod centrální kontrolou. Naštvěte nás o trochu víc, a my je prostě blokneme. Jedna rána razítkem, a svět se změní. (..)
(..) Pro neodpovědné novináře, kteří mají tak malý vliv, že si mohou dovolit psát otevřeně, působila úvodní evropská nabídka jako žert. Spočívala v plánu, podle kterého naopak veškerá cla mezi EU a USA prostě zrušíme. Co se stane? Povede to ke snížení obchodních nerovnováh? Ani náhodou.
Nejveselejší je naše bědování, že cla neprospívají rozvoji obchodu. Ale Trump přece nechce rozvoj obchodu, chce rozvoj výroby, která není možná, pokud se stejná věc dá dovézt mnohem levněji.
Je tu jedna podmínka, můžeme sáhnout po dovezeném, kdy nás napadne, ale jen když je za co. Můžete si koupit, co se nabízí a vy na to máte peníze. Jakmile se jedna z těchto podmínek poruší, na clech nezáleží. Každoroční obchodní schodek USA ve výši biliónu dolarů jinými slovy říká, že tuhle hodnotu dostávají Američané zadarmo, jen za zelené papírky, které Fed nic nestojí. Ale musí je prodat. Co když se to nepovede?
A co když se potřebná věc najednou ani koupit nedá, ale my už jsme zapomněli, jak se dělá? Dodavatelské řetězce mohou být zpřetrhány epidemií, válkou nebo tlakem výroby za ještě nižší mzdy, než byl dosavadní dodavatel ochoten akceptovat. Jenže ten nový pochází ze země, se kterou jsme v konfliktu.
Stejně žertovná je představa, že EU může postavit obranu na tom, že bude „jednotná“ a že zvýší vlastní produkci i vlastní spotřebu tím, že odstraní všechny „byrokratické bariéry“ mezi členskými státy. Je to pokus vyrovnat se Spojeným státům tím, že si problémy, ze kterých jsou zoufalí, přivodíme sami. Jednotný přístup znamená pokorné přijetí diktátu nejsilnějších. Zrušení zbytků ochrany domácí výroby odevzdá trh zahraničním monopolům. A čím se pak budeme živit? Evropské HDP poroste, ale život Evropanů bude čím dál těžší. (..)
(..) Úplně nejžertovněji vyzněl pokus Obchodní komory EU v Číně nastavit podmínky pro to, aby výpadek evropských obchodů s Amerikou mohl být nahrazen užšími vztahy s Čínou. Je to bohulibý záměr, pokud by byl myšlen vážně. Nepřehlédněme však pár drobných podmínek, které čínským partnerům tlumočil v Pekingu předseda Jens Eskelund:
Navrhl „odklon od vysoce koordinovaného rámce průmyslové politiky" a návrat k „odvážným tržně orientovaným reformám, které umožní čínským a zahraničním společnostem konkurovat za rovných podmínek". K tomu patří i neomezený vstup evropských investorů do Číny. Odvahu představuje ochota otupěle držet, když mne dřou bez nože.
V podstatě tedy navrhl, aby Čína zavrhla své přednosti a místo toho se vyrovnala EU s její neschopností držet krok se světovým technologickým vývojem, zvládat regionální rozdíly a další úkoly, které se dají svěřovat průmyslové nebo obecněji hospodářské politice. S politikou pryč!! Pokud se samozřejmě nejedná o ochranu nenasytnosti největších hráčů, kteří jsou na straně politiků. (..)
(..) Přesto samotná cla pravděpodobně neoživí podíl výroby na HDP, natož podíl výrobních pracovníků. K jeho zvýšení je zapotřebí průmyslová strategie a rekvalifikace pracovníků po desetiletích, během nichž americké výrobní regiony ztratily své průmyslové know-how a atrofovaly. Dnes, jak si mnozí výrobci stěžují, je obtížné najít americké dělníky schopné zůstat střízliví od devíti do pěti, natož aby vynikali v moderních továrnách zítřka, které budou založeny na robotizaci. Uvidíme, zda se Trumpovci o tento aspekt úkolu zajímají stejně horlivě jako o cla.
Přesto Mottl tvrdí, že je v posledních dnech zavalen žádostmi o cenové nabídky, a slyší řeči o tom, že se sousední firmy chystají přesunout provozy ze zámoří zpět do vlasti. "Snažím se dát do pořádku své stroje, svůj tým a nabíráme nové zaměstnance," dodává.
Komentář k Mottlovu příběhu naznačuje, že bez čínských metod to zřejmě nepůjde ani v USA. Z toho je zároveň vidět, jak jsou ty Eskelundovy rady Číňanům opravu hloupé. A že pravděpodobně naopak spíše něco od Číňanů přebereme my. (..)
Comments