TERMÍN SE POSOUVÁ …

Prof.Dmitrij Jevstafjev    23.11.2025

Nikdy jsem nelitoval, kolegové, že jsem neposlechl výzvy, abych v sobotu zveřejnil přehled za uplynulý týden. 

Upřímně řečeno, nebyl bych schopen vytvořit kvalitní přehled. A vydávat nějaký polotovar „na aktuální téma“ se mi upřímně nechtělo.  Hustota událostí v Petrohradě, kde jsem byl pracovně, byla velmi vysoká.

Vlastně to nejdůležitější za tento týden:

1.       neuskutečněná intervence USA ve Venezuele;

2.       nový koloběh mírového procesu.

K prvnímu bodu není co komentovat, jedině snad to, že pravděpodobnost intervence se zatím nezvýšila. Trump stále nemá „volné ruce“. Nebo spíše jinak: zřejmě zatím neudělal dost ústupků, aby tuto volnost získal. Je však jasné, že probíhají tajné konzultace o možnostech, jak se může Trump dostat z patové situace, do které se sám dostal. Ne, ani zdaleka nenaznačuji, že situace kolem Ukrajiny a Venezuely jsou „párové“. Naopak – spíše „ne“ než „ano“. „Párová“ s Venezuelou se spíše jeví situace v Gaze. A o tom si určitě promluvíme, ale až zítra.

O Trumpově mírovém plánu je jasné hlavně to, že existuje, že se o něm dá diskutovat, ale že má své nuance... A dále následuje dlouhý seznam na několik stran. Ruský prezident jej stručně označil formulí „vyžaduje pečlivé propracování“. Což se dá rozluštit jako „žádná politická rozhodnutí ohledně mírových jednání nebudou, budou pouze diplomatická a právní“. Což je v současné situaci zcela přirozené. Ale je to velmi důležitý moment: situace se přesunula z klasického Trumpova „chvástání“, které se často omezuje na příspěvky na sociálních sítích, do roviny ne diplomatického, ale – a to je naprosto zásadní – vojensko-politického procesu. Nejdůležitější konstatování: Zelensky nemá žádnou manévrovací svobodu, ale on si do konce ani neuvědomuje, do jaké míry.

Dnes se pokusím co nejdelikátněji, jak to jen jde, rozebrat vznikající situaci kolem Ukrajiny. A analýzu toho, co představuje „Trumpova Amerika“ (je prakticky hotová), zveřejním v pondělí, pokud nebudou žádné nové „úvodní informace“, a pokud budou, tak příští neděli. Vzhledem k citlivosti této otázky umístím většinu hodnocení situace kolem Ukrajiny na soukromý kanál.  A „mírový plán“ předložený Američany se bezpochyby týká „okolí Ukrajiny“.

Zde uvedu citaci z pátečního ranního příspěvku na soukromém kanálu:

„...Reakce ruské strany, zaznamenaná v prohlášení V. V. Putina, je snadno čitelná: dokud Trump neprokáže, že skutečně může kontrolovat Zelenského a Evropu, nebude mu poskytnuta žádná podpora, alespoň pokud jde o Ukrajinu. V jiných oblastech je to možné, ale o tom se dozvíme až později.“

To neznamená, že jsem situaci předvídal. Byla jasná po Putinových prohlášeních před vojáky. Ale zřejmě ruský prezident dostal nějaké signály, které ho přiměly k opakování  tohoto postoje. Důležité je, že „opakování“ zahrnovalo relativně důležité signály spojencům. Po prohlášeních V. V. Putina v Radě bezpečnosti bylo jasné, že do podpisu dohody nedojde k žádným změnám v režimu SVO. A Američanům to zcela vyhovuje: všimněte si, jak se posouvá termín pro uzavření míru.

To, co se nyní děje s „mírovým plánem“, potvrzuje: než začne prodávat tento „plán“ Kremlu, musí ho Trump prodat Evropanům. Ti mají relativně „nedostatek peněz“ na to, aby si koupili alternativní variantu. To ale neznamená, že koupí Trumpovu. Hlavní vlastnost Evropanů, kterou bychom měli brát v úvahu i my, je jejich schopnost jednat mimo prostor, operovat s politickými abstrakcemi bez ohledu na situaci na „bojišti“.

Zakončím otázkou:

„Proč se má za to, že Rusko má větší zájem na úspěchu „Trumpova plánu“ (i když ve skutečnosti jde o plán „Whitcoffa-Dmitrijeva“) než Trump a jeho autoři? Tedy větší než Američané. A vůbec – právě teď Rusko rozhodně nemá časovou tísni“.

https://t.me/dimonundmi