Tři zásadní věci …

Nedělní poznámky prof. Jefstafjeva

30.03.2025

Jako obvykle v neděli, pokud nedojde k zásahu vyšší moci, zveřejňuji příspěvek s recenzí. Je toho hodně, o čem se dá mluvit. Na konci týdne vidím jen tři zásadní věci, které stojí za zmínku.

1.       První z nich. Uvědomuje si Trump, že se situačně ocitl v „patové situaci“? Nejde samozřejmě o patovou situaci, ale prostě o bod volby dalšího chování: pokračovat v imitaci velmocenského postavení prostřednictvím „koketování“ a „víru informační smršti“, nebo se začít skutečně zbavovat „vyhozených aktiv“? Nepochybuji o tom, že to chápe.

Navíc si dovolím tvrdit, že navzdory mým osobním civilizačním antipatiím k němu, Trump dozrál k tomu, že je třeba začít podnikat konkrétní a pravděpodobně tvrdé kroky. Hlavně si Trump uvědomil, že ve své taktice „ofenzivy ve všech azimutech“ dosáhl maxima nebo téměř maxima. Je na čase, aby si vybral směr hlavního úderu. Podaří se však Trumpovi vymanit alespoň z jedné konfliktní situace, do níž se v posledních dvou a půl měsících zapletl? Vzhledem k tomu, že mu tyto konfliktní situace stále ještě dodávají další obrátky? Mám o tom velké pochybnosti.

Pro mě je zdrojem tohoto závěru to, že Trump nezahájil kampaň proti Rusku o tom, že zdržujeme příměří. Řekl, že chápe, co děláme, řekl, že má mechanismy, jak na nás zvýšit tlak, a pak se odmlčel. Myslím, že Trump nás vyslyšel v té části, že náš postoj k Ukrajině se příliš nezmění, a kdyby, tak jen k horšímu pro Kyjev, ale my Trumpovi nepomůžeme, aniž bychom vyřešili pro Rusko klíčovou bezpečnostní otázku. Trump kategoricky potřebuje nejen pauzu, ale pauzu s úspěchem alespoň v nějakém směru. Trump si uvědomil, že nasadil příliš prudké tempo.

2.       Za druhé. To, co se děje v Turecku a na Blízkém východě obecně. Je zřejmé, že situace v Turecku je v mnoha ohledech příkladem „kumulativního efektu“ nerealizovaných geopolitických investic. Turecko je však překvapivě rozkolísané v době, kdy region vstupuje do mocenského vrcholu reformování, a to hned ve dvou otázkách:

a)       zda dojde k vážnému úderu na Írán a

b)      zda se střetnou proturecké síly v Sýrii a Izraeli.

Drobná zajímavost, které se příliš nedostalo pozornosti: téměř současně s našimi poměrně ostrými prohlášeními o tom, že Kyjev porušil moratorium na útoky na energetická zařízení, předložil Putin 27. března Dumě k ratifikaci smlouvu s Íránem. Náhoda? To si nemyslím! Situace pro Američany na Blízkém a Středním východě je skutečně stále méně komfortní. Ani tam už není téměř žádný prostor pro „tlačení na pilu“.

V soukromém kanálu jsou dnes dva příspěvky. Druhým je můj pokus o sžíravou dekonstrukci odhalení Massima D'Alemy o jeho působení ve funkci Zelenského vyslance. Příběh je ve skutečnosti ještě bizarnější a závažnější, než se na první pohled zdá.

3.       Třetí otázka. Kdo a proč zapaluje oheň na Balkáně? V tomto případě není odpověď ani na první, ani na druhou otázku příliš jasná. Myslím, že je každému jasné, že Turecko a Balkán (Srbsko a Bosna a Hercegovina) jsou „spřažené“ procesy. Balkán je „územím Britů“. Pak ale začínají otázky.

Otázka o dění podél „oblouku“ od el-Quneitry po Sarajevo (a předpokládám, že i po Budapešť, pokud se Orbán rozhodne vybudovat „Velké Maďarsko“) je vlastně klíčem k pochopení ani ne tak skutečných geopolitických procesů (zde se není čemu divit, protože region byl odsouzen k přeformátování, a to už začalo), ale z hlediska pochopení rozložení sil. Takto „propojené“ procesy nelze realizovat pouze v „tichu za kulisami“. Zvláštností regionu je, že nutná struktura koalic a jejich skutečné cíle se „odhalí“. Ale samozřejmě ne okamžitě.

A co bychom vlastně měli analyzovat? Zvonící věcnou prázdnotu překrytou rostoucím rozsahem informačního šumu, který přehlušuje praskání základů globální ekonomiky?

Mluvím teď o posledním Trumpově útoku na nás.

Nelze nevidět, že se světová ekonomika blíží skutečně systémové krizi, zatímco se všichni tváří, že teď jde o politiku. Že politika je klíčem k ekonomice. Do jisté míry je to pravda. Ale ne tak docela. Přesněji řečeno, je kombinace politických a geoekonomických faktorů při rozhodování stále složitější.

https://t.me/s/dimonundmir