UKRÁST RUSKU VÍTĚZSTVÍ …

Prof.Dmitrij Jevstafjev                    10.07.2026

„Většina z vás dostane červenou kartu, ale pokud se ke mně budete chovat hezky, můžu to vzít zpět“

Na základě uplynulých událostí (summitu v Ankaře a obnovení konfrontace v Hormuzském průlivu) vyvodím několik základních závěrů „o současné situaci“:

1. Za prvé: Moje hypotéza zní takto: je zřejmé, že se v Ankaře pokoušeli na Trumpa vyvíjet tlak, aby ho definitivně vtáhli do války proti Rusku. Demonstrovali jeho závislost na infrastruktuře NATO pro pokračování války v Perském zálivu. Trump se na summitu nacházel ve velmi silné politické izolaci. Odtud pramení i extrémně protichůdná prohlášení samotného Trumpa i Rubia, která navíc byla silně desinterpretována. Vlastně právě v tomto bodě začíná moje hlavní hypotéza ohledně situace, která se týká i Ruska.

Závěr:

Trump se z izolace nevymanil. Do Ankary přijel ze summitu „sedmičky“ (obrazně řečeno) ve stavu ponuré izolace a odjel ve stavu „veselé“ izolace. Klauniáda při setkání se Zelenským nebyla z radosti ze života. Musel výrazně překročit hranice politické komunikace a definitivně pohřbít „ducha Anchorage“. To by se stalo i bez něj. Všimnu si falešné zprávy v globalistických médiích, že Zelensky odmítl „28bodový plán“ na mírové urovnání. Takže „pohřeb“ „ducha Anchorage“ se plánoval tak jako tak. Trump se však rozhodl to udělat sám. Tím výrazně zkomplikoval další jednání s Moskvou, ale zase ne až tak moc, jak se zdá. V Moskvě se vždy najde pár lidí, kteří jsou ochotni s Američany mluvit o „podvodnících“. Taková je asi atmosféra…

2. Za druhé. Západ vkládá velmi velké naděje do zhoršování socioekonomické a politické situace uvnitř naší země. Oni tam velmi dobře vidí krizi řízení v Rusku a otevřeně se domnívají, že ji lze rozšířit až na úroveň krize moci. Dalo by se dlouho dokazovat, že Západ „nemá pravdu“, ale jde o naprosto neotřesitelný postoj. Vlastně to vypadá téměř jako „všezápadní“ konsenzus. A zatím nedovedu říct, do jaké míry je zpochybnění tohoto přesvědčení v zásadě řešitelným úkolem. A to ani prostřednictvím významného postupu na frontě.

3. Za třetí. Pro všechny účastníky konfliktu na evropské frontě představuje obnovení války v Perském zálivu formu „operační pauzy“. Nikdo nyní nedokáže prolomit politicko-vojenskou „patovou situaci“ na „ukrajinské frontě“. To je hlavní závěr summitu v Ankaře. Samozřejmě, že přetrvávají naděje na „průlom“ ukrajinských ozbrojených sil na Krym. Tuto možnost nelze vyloučit, i když Zelensky promarnil čas. Naděje na ni už již nejsou tak silné jako před měsícem. Zelensky nicméně může prodloužit svou politickou existenci pouze „razantní“ akcí na frontě (už to zkusil několikrát). Na to přímo poukázal český prezident Pavel. Tato figura není náhodná: - na jedné straně jde o zástupce „Visegrádské čtyřky“ (kde by v budoucnu místo Polska mohlo nastoupit Rakousko), na druhé straně o člověka přímo spojeného s Bruselem.

4. Za čtvrté. Co se týče daru v podobě revolverů od Erdogana pro vedoucí delegací zemí NATO – bylo to komické. Je podivné, že k nim nebyla přiložena ani jedna nábojnice. Ale Erdogan, navzdory všemu, Trumpa nedotlačil, kam potřeboval. Uvidíme, jaký další manévr sultán zahájí. A zda na to má prostředky.

Na uzavřených platformách s autorskou analýzou se vyjádřím k prohlášení kazašského ministerstva zahraničí o bezpilotních letounech, které mě potěšilo. Není v tom žádný háček ani útok na Kazachstán, nestojí za to se registrovat jen proto, abyste si přečetli pár řádků.

O kauze Olympijského výboru Ruska vs. MOV a následném informačním „rozruchu“ se také zmíním. Ale jen letmo. No, jak to říct, jen letmo…

Nápověda: to nebyla hlavní událost v kombinaci, kterou se v Rusku snažili sehrát v souvislosti se summitem NATO. V plné podobě je tento scénář více než nebezpečný. Je to pokus ukrást Rusku Vítězství…

https://t.me/dimonundmir