V přestřelce s Petrem Pavlem šlo o mnohem víc, než o letadla pro Ukrajinu

Závěr článku:

Podle politologa Lukáše Valeše směřovaly Pavlovy kroky k další snaze ukrojit si pro sebe další pravomoci navíc, jenže „narazila kosa na kámen“.

„Obávám se, že jde o stálé opakování téhož příběhu o prezidentovi, který neví nebo nechce vědět, že jsme parlamentní demokracií a zvyšuje potenciál své moci, kam až to lze.

Začalo to diskusemi a vytvářením si podmínek pro jmenování Andreje Babiše premiérem, pokračovalo to známou kauzou Filipa Turka a zatímco doposud navyšování moci zcela mimo rámec ústavy Hradu procházelo, tady narazila kosa na kámen, protože vláda už je jmenovaná a není na prezidentovi nijak závislá,” sděluje pro ParlamentníListy.cz docent Valeš.

Jak dále konstatuje, existovaly navíc objektivní důvody, proč Česká republika nemůže letouny ze své výzbroje poskytnout. „Je tu věcná podstata, že máme nějakou koncepci armády, kdy těchto bitevníků jsme původně měli 72, pak jsme většinu prodali Američanům, ale těch současných 24 je minimum, aby se jich alespoň pár udrželo ve vzduchu vzhledem k tomu, některé jsou vždy v servisu. Jde o zcela objektivní kritéria.

Pan prezident o tom s vládou vůbec nekomunikoval a skoro to vypadalo, že je sám sobě zbraňovým či zbrojařským dealerem. Po několikáté došlo ke střetu s vládou, a přestože prezident sám hovoří o koordinaci zahraniční politiky, sám se chová jako neřízená střela. Poprvé teď má ale vláda v rukou silnější trumfy a dali mu to celé sníst, mírně řečeno. A to se týká i Motoristů, jejichž právo nominovat členy vlády prezident nerespektuje,“ uvádí politolog.

„Otevřela se tím poměrně závažná kapitola. V případě těchto letadel až o tolik nešlo, přestože Ukrajinci letadla chtěli a Pavel je samozřejmě neměl co nabízet, ale do budoucna jde o otázku koordinace české zahraniční politiky.

Za zahraniční politiku je dle zákona odpovědná vláda jako celek, popřípadě v jejím zastoupení ministr zahraničních věcí. Nikoli prezident. Nejsme poloprezidentský či prezidentský režim, ten je například v USA, kde je rozhodující figurou v zahraniční politice prezident. U nás je to vláda a pan prezident se může zaklínat, jak chce, že má se zahraniční politikou také něco společného. Je to stále ta samá písnička. O zahraniční politice rozhoduje vláda a Poslanecká sněmovna ji má kontrolovat. Pozice prezidenta je čistě ceremoniální i v otázkách zahraniční politiky, to si pan prezident stále nechce uvědomit,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Lukáš Valeš.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/V-prestrelce-s-Petrem-Pavlem-slo-o-mnohem-vic-nez-o-letadla-pro-Ukrajinu-785860