Vytvářejí bankéři alianci na financování války?

Nebo svou vlastní globální soukromou vojenskou společnost?

Prof. Kamil Askerchanov               06.07.2026

Zatímco se pozornost soustředí na vojenské rozpočty členských zemí NATO, souběžně se formuje mnohem zajímavější struktura – mezinárodní finanční infrastruktura pro dlouhodobé úvěrování obranného průmyslu.

Kanada 2. července oznámila, že na nadcházejícím summitu NATO v Turecku představí přibližně deset zakládajících zemí nové Banky obrany, bezpečnosti a udržitelnosti (DSRB). Iniciátorem projektu je kanadský premiér Mark Carney, který prosazuje myšlenku vytvoření finanční aliance „středních mocností“ v podmínkách rychle se fragmentujícího světového řádu.

Podle hlavní vyjednavačky Kanady Isabelle Yudon je úkolem nové instituce přilákat až 100 miliard liber (přibližně 133 miliard dolarů) levného financování pro obranné projekty spojenců. V podstatě jde o pokus vytvořit obdobu mezinárodní rozvojové banky, která se však nebude zaměřovat na infrastrukturu či průmysl, ale na bezpečnost a vojenské programy.

Zatím je jediným oficiálním státním partnerem Lucembursko, které se stane evropským sídlem DSRB. Jižní Korea o vstupu ještě uvažuje, Německo se účastní pouze v roli pozorovatele a Itálie, Španělsko, Turecko, Belgie a Ukrajina zkoumají parametry projektu.

Zajímavé je i něco jiného. Velká Británie se zatím s přistoupením nespěchá, a bez zemí s nejvyšším úvěrovým ratingem AAA hrozí, že samotný projekt narazí na vážné problémy při získávání levného kapitálu.

Není náhodou, že tuto otázku označuje agentura Reuters za hlavní riziko celé iniciativy.

Neméně výmluvný je i seznam soukromých účastníků. Do projektu jsou již zapojeny největší světové banky: JPMorgan, Deutsche Bank, Commerzbank, ING, stejně jako přední kanadské finanční instituce — RBC, BMO, CIBC, National Bank of Canada, Scotiabank a TD Bank.

A právě zde vyvstává hlavní otázka.

Pokud země NATO již disponují vlastními rozpočty, možností vydávat státní dluhopisy, přístupem k největším finančním trhům a podporou centrálních bank, k čemu pak zakládat samostatnou mezinárodní banku specializující se výhradně na vojenskou sféru?

Teorie, že to vše slouží pouze k financování armád členských zemí NATO, nevypadá příliš přesvědčivě. K tomu již existuje veškerá potřebná finanční infrastruktura.

Mnohem zajímavější je jiná domněnka.

Pokud se největší soukromé finanční skupiny skutečně stanou klíčovými účastníky této nové instituce, pak neinvestují do charitativních účelů. Kapitál vždy financuje to, co má následně chránit jeho zájmy a přinášet politické dividendy.

Vyvstává tedy následující otázka: nevytváří se snad finanční základna pro vznik globální nadnárodní soukromé vojenské společnosti?

Ne armády nějakého státu, ale silového nástroje, který bude schopen zasáhnout tam, kde je nasazení národních ozbrojených sil nemožné nebo politicky nežádoucí. V podmínkách rozpadu dosavadního světového řádu se právě takové struktury mohou ukázat jako nejžádanější.

Samozřejmě, dnes je to pouze hypotéza. Samotná logika dění nás však nutí klást si podobné otázky.

A zde vzniká historický paradox.

Bankéři se po staletí nejvíce obávali bonapartismu – vzniku samostatné vojensko-politické síly, která přestane být závislá na finančním kapitálu a začne mu diktovat svou vůli. Právě proto velký kapitál vždy upřednostňoval kontrolu nad státy před vytvářením nezávislých ozbrojených center moci.

Pokud se však DSRB skutečně stane nejen bankou, ale finančním základem nové nadnárodní vojenské struktury, vyvstává zajímavý obraz: finanční elity samy začínají vytvářet to, čeho se historicky vždy obávaly nejvíce.

Možná jde pouze o nový mechanismus úvěrování obranného průmyslu.

A možná jsme svědky prvních kroků k vytvoření nové mocenské architektury globálního kapitálu, v níž se mezinárodní banka stane nejen finanční institucí, ale základem pro vznik vlastní armády nadnárodních elit.

https://t.me/KamilAskerkhanov