Všichni dobří rodáci

Ten film jsem viděl několikrát. Poprve mě přitáhl, protože byl natočen v Bystrém u Poličky, kde se narodila moje maminka. Naposledy pak před několika dny, když byl promítán jako připomínka stého výročí narození Vojtěcha Jasného. Moje vnímání jeho pozoruhodného díla se postupně měnilo. Ke známým pohledům na majestátní věže kostela a místa, která jsem znal z prázdnin se postupně přidala vzpomínka na kuchyň u Pazlarů. Tam se často stavovali lidé, když se vraceli z polí. Všichni byli vítáni, dostali kávu, tedy meltu a k tomu kus chleba s máslem. To byl ještě pantáta naživu a všichni mluvili řeči: Co říkal pan farář v neděli při kázání, co Svobodná Evropa, do Praha, co bylo v novinách a k tomu občaspřidali drby o tom, jestli se "ten chlap" ještě tahá s tou z podměstí a kdo nedávno odešel na věčnost. Nikdo se nechodil dívat za dveře, jestli za nimi někdo neposlouchá. Teta Máňa dál hospodařila na vlastním, kdežto ovdovělá Milča s dcerou Bohdanou nakonec vstoupily do družstva.

Rodáky jsem začal brát jako první díl kroniky, která končila náznakem usmíření. Z filmu odpadla nenávist a zloba a na povrch vyplynuly lidské vlastnosti, které vlastně s novým režiměm nesouvisely. Varhaníkovu závěrečnou tečku „dělali jsme co jsme mohli, ale co jsme vlastně mohli?“ jsem až později začal chápat na pozadí snah Západu oslabit nebo zničit sovětský blok, který vznikl jako výsledek světové války. Churchill chtěl, pár měsíců po jejím konci, vojensky dorazit Sovětský svaz, údajně s pomocí německých vojáků, kteří utekli na západ. Tehdy k tomu nebyla nálada a tak alespoň v březnu 1946 položil základ studené války.

To byla geopolitika v níž nikdy nešlo a nejde o lidské životy, ale jen o kořist.

Pak jsem se dostal k diplomové práci o životě v Bystrém před rokem 1918. Nikdy před tím jsem neslyšel o Čeledním zákonu, podle kterého policajti vraceli sedlákům děvečky, které utekly ze služby. Dozvěděl jsem i to, že v době, kdy existovalo domovské právo, se obec musela postarat o staré lidi a proto existovaly chudobince nebo starobince. Bysterští radní nepovolovali sňatky, pokud hrozilo nebezpečí, že domovské právo získá osoba, která by městečku zůstala na triku. Ještě později jsem narazil na rozhovor s Milošem Jakešem. Bylo mu v té době 93 a přesto velice souvisle mluvil o podmínkách, v nichž vyrůstal. Zdůvodňoval, že komunisti chtěli odstranit bídu a nezaměstnanost. Když se dostali k moci, zavedli postupně velice úspěšný socio-ekonomický systém. Ten se po Listopadu podařilo ze značné míry rozvrátit. A tak máme 10% populace na hranici chudoby, vyloučené oblasti, žebráky, bezdomovce, lichvu, exekuce, zadluženost obyvatel i státu, bytovou krizi, problémy ve školství a zdravotnictví i ztrátu kontroly nad vlastní ekonomikou. K tomu nenávist kam člověk doslechne.

Při posledním zhlédnutí Rodáků jsem si uvědomil, že jde Jasný umělecky ztvárněníi drama určitého úseku naší histore, ale bez náznaku, jak to bylo dál, dostáváme falešný obraz. O jakousi malou domů, které se zmocnili ti, kteří usilovně haní a odepisují naši historii. Vojtěch Jasný natočil v roce 1999 Návrat ztraceného ráje, údajné pokračování Rodáků, jenže přeskočením třiceti let až do polistopadu se

k minulosti nevrátil.