Z dopisu Janě Bobošíkové

Dívám se vysílání Jany Bobošíkovou, která se snaží, Aby (nám) bylo jasno. Líbí se mi, že se mile usmívá, umí spiklenecky mrknout levým okem a mluví k věci. Divák si může udělat vlastní názor, přičemž lenochy občas popíchne věta „Aby bylo jasno, dodáváme…“ 

Nicméně v tomto vysílání přišla Jana Bobošíková s naprosto nesmyslnou interpretací odmítnutí ANO 2011 a SPD účastnit se schůzky o bezpečnosti, svolané premiérem Fialou. Řekla, že opozice mohla projevit svoje názory a případné vlastní návrhy na jakési společné tiskové konference po setkání. A snad i něco politicky získat. 

To je absolutní nesmysl. Schůzka měla ukázat, že si vláda počíná tak správně, že to i opozice musí uznat a všichni jsou sjednoceni za vůdcem. Tedy marketing jako když vyšije. Napsal jsem Janě Bobošíkové, že se mýlí: TK nejsou určeny pro výměnu názorů, tam jde maximálně o dokazování kdo ho má větší - myslím ego. Pro výměnu názorů a jejich případné prosazení do života společnosti máme Poslaneckou sněmovnu. Jana Bobošíková ji možná příliš nesleduje, ale i tak by měla vědět, že koalice nepřipustí k jednání jediný bod opozice a její poslanci demonstrativně odcházejí z jednacího sálu jakmile se k řečništi blíží opoziční poslanec. Stejný nezájem projevují i ministři. Všichni se vracejí jen na hlasování, které diriguje Marek Benda. Ten si dokonce veřejně stěžoval, že opozice pořád něco navrhuje a poslanci se musí do sálu vracet. Koaliční poslanci nevědí o čem byla řeč a hlasují podle nejlepšího vědomí a svědomí vyjádřeného gesty tajtrlíka, který poskakuje před poslaneckými lavicemi. Tak nějak jsem to Janě Bobošíkové s úctou napsal.