Zbytky z Václava Havla

Na PL se několik lidí vyjadřovalo k tomu, jak by se Václav Havel asi cítil v současné společnosti. Nejspíš jako doma, protože byl příkladem člověka, který za poplácání po zádech ochotně opustí vše

v co kdysi možná věřil a nebo spíš někde opsal. Boha nahradil (tedy svatého Petra u nebeské brány) blábolem o Vyšším řádu bytí, kterému se jednou budeme odpovídat.

Slouha, který si dal pozor, aby řekl, co od něj chtějí slyšet. Kdysi vsadil na rozpuštění vojenských bloků tedy NATO a Waršavské smlouvy. Pak mu to Albrightová, která údajně redigovala jeho "slavný" projev v Kongresu, rozmluvila a on odkeců o pravdě a lásce přešel na lež (čti: podporu amerických válek) a nenávist.

Jeho politická kariéra sledovala princip použitý v britském seriálu Ano pane ministře. Sir Humphrey v něm ministrovi, který se dere na uvolnění místo po zesnulém premiérovi: Musíte svéh oponenta vychválit až se stane protivným a dát najevo, že jste ochoten podstoupit obět veřejné služby, když si t lid bude přát. Náš podvodník předstíral, že by nejraději literárně tvořil, ale že tu oběť podstoupí, tedy jen na chvíli předá prezidentství Dubčekovi. Pak ještě lhal, že je pro socialismus a mezi tím zašmelil prostřednictvím Chemapolu svoji polovinu Lucerny, aby ji nedostala nenáviděná švagrová a pak bude na řadě Dubček. Přečtěte si "Slovo a svět" vzpomínky bývalého redaktora Svobodné Evropy Jaroslava Dreslera a nebo knihu JItky Vodňanské, předchůdkyně Veškrnové.

Z Havla, kromě jeho Knihovny zbyly lavičky, na kterých možná jako Cimrman někdy, snad, určitě, asi nebo mozná jednou seděl a pachuť osobního života..

PS

Traduje se, že na Václavském náměstí vyzýval Dubčeka, aby promluvil jen krátce, lidé si zacinkají klíči a půjdou spokojeně domů.