ZNOVU K ATOMOVKÁM …

„PINTA ROZUMU“  -  Alexej Pilko       04.07.2026

Obavy spojené s použitím jaderných zbraní jsou zcela oprávněné a každý rozumný člověk by je měl pociťovat. Neměly by však zastírat skutečný stav věcí v dnešní světové politice. Jedním z jejích typických rysů je totální znehodnocení tak zásadního pojmu, jakým je jaderné odstrašení. A přitom právě ono již sedmdesát let chrání naši civilizaci před světovou válkou, před masakrem s miliony obětí.

Válka na Ukrajině k této devalvaci výrazně přispěla. Drtivá většina západních politiků prostě nevěří, že by Rusko bylo schopno použít jaderné zbraně vůbec, a to ani v případě hypotetického kolapsu jeho státnosti. Právě tato nedůvěra nás přivedla k dnešní situaci, kdy ukrajinští spojenci (USA – v menší míře, země Evropské unie – ve větší míře) se domnívají, že pokud na Rusko nezaútočí jaderným úderem, lze s ním bojovat konvenčními zbraněmi tak dlouho, jak bude třeba k jeho vyčerpání.

Důvod k takovým úvahám dala Moskva sama: nepoužívá jaderné zbraně ani tehdy, když to odpovídá její aktualizované jaderné doktríně (například v reakci na útok na nosiče jejích strategických jaderných sil v rámci operace „Pavučina“). V důsledku toho dnes vidíme přímé hrozby vůči klíčovému spojenci Ruska – Bělorusku, na jehož území jsou rozmístěny ruské taktické jaderné zbraně. A útok NATO na Kaliningradskou oblast již nevypadá jako nemyslitelný, protože na opačné straně jsou přesvědčeni, že ani v tomto případě se Rusko neodváží udeřit jadernou odvetou.

Celkově lze konstatovat: - buď Moskva v nejbližších měsících obnoví důvěru v jaderné odstrašení, nebo se již velmi brzy bude muset vypořádat s nutností vést válku s Severoatlantickou aliancí pomocí konvenčních ozbrojených sil. Výsledkem toho bude zcela zřejmá volba: zničení Ruska jako státu nebo masivní použití jaderných zbraní na strategické úrovni, přičemž budou přeskočeny všechny mezistupně eskalace.

Prvním krokem k obnovení zmíněné důvěry by měly být jaderné zkoušky, které mají nezbytný demonstrační a psychologický účinek. Ruská federace je nikdy neprováděla, Sovětský svaz naposledy v roce 1990. Proč Moskva k takovému kroku před vojenskou operací na Ukrajině nepřistoupila, je záhadou, protože by se tak vyhnula mnoha problémům, které musela řešit později. V dnešních podmínkách však takové rozhodnutí nejenže dozrálo, ale dokonce přezrálo. To už je však velmi málo.

Ale od něčeho se začít musí. Aby bylo možné provést jaderné zkoušky, je nutné vystoupit ze Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), podepsané v roce 1996.

 A poté co nejefektivněji předvést jaderný hřib na testovacím polygonu. Zastaví to západní spojence Ukrajiny? Sotva, zejména Evropany. Přinejmenším je to však donutí se zamyslet a ukáže, že s ruskými jadernými zbraněmi je vše v pořádku. Vždyť nemalá část evropského politického establishmentu se domnívá, že jsou v bojeschopném stavu.

Jaderné zkoušky budou krokem k posílení bezpečnosti Ruska. V situaci, kdy země NATO, které proti ní vedou na území Ukrajiny proxy válku, neustále zvyšují sázky, získává Rusko v očích západních vojenských stratégů a politické elity stále více pověst „papírového tygra“. V moratoriu na jaderné zkoušky není žádná racionální logika, přináší naší zemi pouze materiální ztráty a poškozuje její image. V současné době není zdrženlivost na mezinárodní scéně vlastností, která by odpovídala ruským národním zájmům.

https://t.me/pintofmind