BUDE TO O ARKTIDĚ?
- Pochybovač
- 27. 12. 2025
- Minut čtení: 3
Američané nám nemají co nabídnout.
Prof.Dmitrij Jevstafjev 20251227
Nechápu, proč se všichni tak rozčilují kvůli mému poslednímu příspěvku, ve kterém jsem čistě hypoteticky „propojil“ únik informací od Zelenského o prvcích „dohodnutého“ plánu ohledně Ukrajiny a širokou propagaci plánu „SверхПерестройки“ (Superpřestavba), který byl údajně předložen k nejvyššímu posouzení a který údajně připravil D. Kozak.
Ve skutečnosti z tohoto plánu „vykukují“ úplně jiní lidé, kteří v posledních politických událostech a procesech viděli, bohužel v mnoha ohledech oprávněně, pro sebe dobrou šanci vrátit si to, co v ruské politice ztratili.
1. Za prvé: - zdá se mi, že vše je na povrchu: v současné fázi je třeba jakékoli shody (a zejména shody v významných politických prohlášeních) a priori považovat za ne náhodné. I když pracujeme s těmi „nejvyššími“ politickými záležitostmi, nesmíme zapomínat na čtyři hlavní otázky ruské politiky:
- Kdo je vinen?
- Co dělat?
- A k čemu?
- Co to bylo?
Z metodologického hlediska je pro nás v současné době nejdůležitější třetí otázka. A to není v žádném případě vtip. Všichni hráči dnešní politiky první a druhé „řady“ jednají právě teď v podmínkách bázového deficitu a taktické omezenosti zdrojů. To se týká zejména USA, v menší míře pak Londýna. Zelensky, jako loutka existující pouze díky „vypůjčeným“ zdrojům, si může dovolit kroky v zájmu vlastního PR (a to v otázkách, které se netýkají zájmů Západu). Všichni ostatní budou provádět záměrné integrované akce zaměřené na dosažení praktického politického výsledku.
2. Za druhé: - „staré rodiny“, ať už k jejich politickým názorům máme jakýkoli vztah, mají fantastický politický čich, na rozdíl od „syslibů“ (systémových liberálů – pozn.překl.), u nichž, včetně Čubajse, tento čich zcela chybí.
Za posledních několik dní přišlo několik otázek (mimochodem velmi různých), ale v zásadě se týkajících Arktidy. Rozhodl jsem se nečekat na „po svátcích“ (a ty v Rusku trvají 12 dní až do 11.ledna), kdy jsem slíbil udělat velký „nedělní“ přehled na toto téma. Uvedu několik základních tezí, tím spíše, že již není tajemstvím, že téma Arktidy bylo (zatím není jasné, z čí iniciativy) zařazeno do „vyjednávání“ s Američany v kontextu mírového urovnání. Vlastně první a hlavní otázka/aspekt tohoto tématu spočívá v tom, že postoje k tomuto tématu jsou asymetrické. Američané nám v otázce Arktidy nemají co nabídnout. A to činí tuto otázku velmi citlivou. Vzhledem k současné politické situaci v USA a formátu jednání o Ukrajině totiž Rusko nejedná s USA jako státem, ale s částí (a to ne dominantní) „Trumpova týmu“, včetně členů jeho rodiny.
Řekl jsem snad něco, co není zřejmé? To znamená možnost vést dialog o problému pouze za podmínek „platby předem“, a to ne nějakými abstrakcemi („Rusko se vrátí do G7“ atd.), ale konkrétními aktivy, pozicemi, prostory atd. A s přihlédnutím k tomu, že metody konkurenčního boje zde mohou být velmi tvrdé. A „Londýn“ tuto hru části Trumpova okolí vidí velmi dobře.
Závěrem:
- Přesto doufám, že objev „Kozakova plánu“ při vší nejasnosti této historie bude mít pro naše nadřízené alespoň jeden pozitivní důsledek. A to konkrétně, že konečně začne být zpochybňována základní koncepce vládnoucí samozvané meritokracie: „kam nás to zavede – tam je cíl“, na základě čehož se prohlašuje, že ruská společnost nepotřebuje určitý „obraz budoucnosti“. Samozřejmě je možné i nadále předstírat, že nikdo nepotřebuje vytyčovat perspektivy rozvoje, ale příběh s „Kozákovým plánem“ zcela jasně ukazuje:
- Pokud nevyhlásíte vlastní vizi budoucnosti, vyhlásí ji za vás někdo jiný, a to nejčastěji z nepřátelských pozic.
- A ještě – neměli bychom se bát přímého dialogu se společností. Ne se speciálně vybranými „nejlepšími lidmi města“, ale právě se společností. S mnohonárodnostním lidem Ruské federace, sjednoceným společným osudem na své zemi. A lid je podle ústavy zdrojem suverenity.
Komentáře