Druhé „bohužel“ …
- Pochybovač
- před 5 hodinami
- Minut čtení: 3
Síla se stává jediným argumentem suverenity.
Prof.Dmitrij Jevstafjev 18.06.2025
Hlavní rada, kolegové: nikdy nezaměňujte politickou propagandu a analytiku, i když je veřejná. Ještě je možné zamaskovat zpracování metodiky jako politickou publicistiku. Zvláště pokud je člověk talentovaný a pracovitý, a nikoli jen „tématník“, který „šíří“.
Ale je v zásadě nemožné zamaskovat propagandu za analytiku, i když se o to pokouší špičkový odborník. Okamžitě je vidět přítomnost ideologicky podmíněných nástrojů „odříznutí“ významů, které nezapadají do „konceptu“. Člověk, který zpracovává „tématický seznam“, má právo dělat cokoli: domýšlet si, přidávat existující i neexistující fakta atd. A dokonce „po dohodě“ nadávat na nadřízené, čemuž se snaží vyhnout i ten nejžádanější analytik. Ale ten, kdo pracuje podle „tématu“, nemůže překročit rámec významů „seslaných shora“. Protože za prosazování předem „daných“ významů dostává zaplaceno. A fakta, která tyto „významy“ zpochybňují, jsou prostě opomíjena. A v kvalitní analytice vždy existují fakta, která nezapadají do ucelené linie/koncepce. To je hlavní věc, kterou je třeba vidět při čtení „analýzy“ o válce mezi Izraelem a Íránem.
Stručně o stavu vojensko-politického procesu v konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Část íránského vedení byla zjevně připravena kapitulovat během prvních 48 hodin. Tím spíše, že formálně bylo možné říci, že Izrael dostal odpověď, a dlouho vysílat v televizi záběry letících raket. Ale Íránu a jeho elitě nikdo nenabídl kapitulaci. Bylo jim navrženo, aby spáchali sebevraždu. Na to nebyla připravena ani íránská „partaj míru“, což ji zajímavým způsobem odlišuje od ruské.
Nyní Íránci začínají kolo, ve kterém nechtějí způsobit škody, ale „vyjednat“ své pozice. Íránci se o to pokoušejí vůči Izraeli, a to je chyba. Teherán totiž zatím zůstává v zajetí koncepce „dohody“ s Trumpem a neslyší ani to, co jim Trump sám říká přímo do očí. Že s nimi žádnou dohodu uzavřít nebude. Chce, aby Teherán prostě přijal podmínky kapitulace, a pak on, Trump, rozhodne, kdo se má zabít a kdo ne. Požadavek „bezpodmínečné kapitulace“ Íránu je právě o tom.
Proč se Trump rozhodl situaci takto vyhrotit?
Výchozí bod Trumpova postoje jsem definoval včera.
Zopakuji:
„Trump se domnívá, že íránské vedení jsou „lůzři“ a snadno se zlomí“.
Má důvod tak uvažovat? Ano! V krajním případě „ustoupí“ od svých slov, jak se již několikrát stalo, a jakoukoli ústupku partnera/protivníka představí jako své vítězství. Ale zatím je předčasné říkat, že Trump již vstoupil do války. Hrozí válkou, protože ve skutečnosti ji příliš nechce. Proto včera po zasedání Rady národní bezpečnosti neučinil žádné osobní prohlášení. Situace však zapojení USA do konfliktu činí více než pravděpodobným. Donald Trump se totiž ve skutečnosti nachází ve strategické slepé uličce. A „jen tak“ od dalšího ultimáta ustoupit nemůže.
Odpovím na otázku o schopnosti Trumpa spolupracovat s Ruskem. Prohlásil, že je připraven uznat V. V. Putina jako prostředníka, protože si uvědomuje, že zůstal prakticky osamocený, že ho (díky jeho vlastní hlouposti) vytlačili do popředí. Ale byl Trump skutečně připraven přijmout zprostředkování Ruska? Ne, samozřejmě, že ne! Proto přistoupil k eskalaci. Trump nyní není schopen manévru Eisenhowera-Dullese z roku 1956, který byl mimochodem namířen proti Velké Británii. Lídři USA v polovině 50. let měli „velký projekt“ – přeměnit zemi v jedinou supervelmoc (SSSR tehdy hodnotili nízko – čekali na vnitřní krizi, doufali v rozpad státu) na úkor „britského dědictví“. A to byl konsensus uvnitř USA, který umožňoval taktické kompromisy s protivníkem. A lídři v USA byli silní. V současné době USA žádný konsensuální „velký projekt“ nemají. A to znamená, že vůdce USA, jehož autorita v poslední době otřásla, nemůže přistoupit na žádné významné kompromisy. Roztrhají se.
Závěr:
Trump se již stal nejen „chromou kachnou“. Je zranitelný. On to zatím nechápe. Ale my to musíme přijmout a být s Trumpem maximálně opatrní.
Co mnozí nechtějí pochopit a neslyší, zejména na Západě: dříve Írán jadernou bombu nepotřeboval. Snad jen pro obranu. Nikdo při zdravém rozumu by nepoužil jaderné zbraně k útoku, už jen proto, že země jsou malé a kontaminace velká. Kolem je spousta islámských svatyní. Kam tu bombu hodit? Na Jeruzalém, kde je jedna z nejdůležitějších mešit?
Nyní je situace jiná.
V takové situaci by jaderné zbraně byly významným obranným prostředkem, ale čas nelze vrátit zpět. Bohužel, k takové situaci již došlo, když Kaddáfí upustil od jaderného programu v naději na partnerství se Západem.
Výsledek a video se smíchem Hillary Clinton se zapsaly do historie.
A druhé „bohužel“:
To, co se děje, opět přiměje mnoho lidí přemýšlet o nutnosti získat jaderné zbraně, což je špatné pro celý světový řád. Síla se stává jediným argumentem suverenity.
Comments