Několik, a to i s poněkud omezenou představou o tom, kde leží východní hranice Evropy.
Zde jsou jazyky v oblasti, kterou každý považuje za Evropu, které nemají gramatický rod:
V těchto jazycích se vyskytují tyto skupiny: baskičtina*, maďarština, finština (zájmeno živý proti neživotnému), estonština, saamština/laponština, vepsština, turečtina.
Angličtina téměř ne. Zachovává rod pouze u osobních zájmen třetí osoby jednotného čísla he, she, it a neurčitého rodu they. Angličtina má také životné tázací a vztažné zájmeno who a neživotné which.
Nizozemština téměř téměř nemá. Zachovává rozlišení 3 rodů osobních zájmen, ale má pouze dva u podstatných jmen, de nouns a het nouns. Oblast a sociolingvistická situace je však poněkud proměnlivá. Viz komentář a informace komentátora Transatlantic níže.
Nyní nad Ruskem a Kavkazem existují některé další uralské jazyky bez rodového systému, jako čeremština, mordvinština, udmurtština, ..., a několik turkických jazyků, které nemají rod - čuvaština, tatarština, baškurština. Dole na západním břehu dolní Volhy je kalmycká mongolština bez rodového systému.
Na Kavkaze nemá gramatický rod gójština. Nemá ho ani indoevropský jazyk arménština - a to ani v osobních zájmenech.
Na severovýchodním Kavkaze však existují jazyky s 2-8 rody. V jazycích s 6 nebo 8 rody mají pouze dva z nich něco společného s pohlavím. Příslušnost zbývajících rodů je určena jinými věcmi.
__________
*) Omezenou částečnou výjimkou může být baskičtina. Komentátor José M. Argumedo v komentáři níže**) ve vlákně byl tak hodný, že mi připomněl systém v druhé osobě jednotného čísla slovesného ergativu , neboli přechodníkového subjektu, souhlasných tvarů, kde existuje různá přípona pro osobu, kterou člověk vlastně oslovuje, podle toho, zda je to žena nebo muž. Kdyby se jednalo prostě o dvě různá samostatná zájmena pro „vy“, nebo vlastně opravdu podstatná jména, asi by to nebylo nejlepší brát jako příklad rodové shody. Jako například v japonštině různá slova pro „já“, „mluvčí“ v závislosti na a. situaci, b. věku mluvčího a částečně i pohlaví mluvčího a těch, kteří součástí nebo dokonce na-posluchači rozhovoru. Baskický pád však mnohem více připomíná označování rodu, resp. pohlaví v 2. osobě slovesných příčestí.
Tento systém je příliš komplikovaný, jak z pragmatického hlediska užívání, tak z morfosyntaktického, než abychom se jím zde dále zabývali. Zájemci by mohli zkusit vyhledat baskičtinu: Přívlastkový nebo alokutivní jazyk / nebo Formy.
**) Pro baskičtinu zůstává jediné rozlišení rodu ve druhé osobě jednotného čísla při oslovení ženy muže můžete najít Hik dok nebo hik don... pro angličtinu máte v ergativu.
Comments