Nejsme ukrajinská kolonie

Předseda ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk sprostě napadl novoroční projev Tomia Okamury, třetího nejvýše postaveného představitele ČR: „Okamurův projev je názorným příkladem nevzdělanosti, manipulace a cynismu. Prý se jistě dozvíme, zda byl užitečným idiotem, nebo agentem FSB.“

Ukrajinská reakce je na rozvázání diplomatických styků. Nejsme jejich kolonií.

Fialova koalice se tak chovala a po porážce ve volbách setrvačností vytáhla do boje proti Okamurovi. Potřebnou servilnost projevil Jiří Pospíšil, když s ukrajinskou ambasádou (vy)řešil plánovaný koncert Anny Netrebko. Co na tom, že o něco později koncertovala v Londýně s orchestrem, který dirigoval český dirigent. Britové o souhlas nepožádali. 

Válce na Ukrajině předcházela americká investice do změny režimu. Šlo o demonstraci jejich geopolitického záměru vést svět silou příkladu nebo příkladnou silou.

O lidské životy těm mocným nikdy nešlo a nejde. Jen o bohatství, suroviny, levnou pracovní sílu. O tom jsou všechny války, které pamatujeme. 

Přijetí zákonů proti ruštině, kterou mluvilo 14% původní ukrajinské populace, vedlo na Ukrajině ke konfliktům, které měla zastavit dohoda Minsk-2. Ukázalo se, že šlo o pouhou zástěrku umožňující dozbrojení Ukrajiny, které situaci posunulo na okraj občanské války. O mnoho let později to přiznali Merkelová a Hollande. Asi měsíc po začátku SVO v únoru 2022 začala mírová jednání v Istanbulu. Britský premiér Johnson tehdy „vyvinul tlak,“ aby Ukrajina nejednala a bojovala. Výsledkem je devastace čtyřletá devastace Ukrajiny a ekonomický ústup EU, která mezi tím naletěla na Trumpovu výzvu, že se musí postarat o vlastní obranu sama, nejlépe nákupem amerických zbraní. O tom je Okamurův projev.