Dmitrij Evstafjev 27.04.2024
Vypadá to že Rusové už ztrácí (stále větší rychlostí) trpělivost s námi Evropany. Obávám se, že pokud ta smečka evropských válečných šílenců bude ve svém krvelačném úsilí pokračovat, nepomůže nám, tuzemcům provinilé vysvětlení, že „…to ONI a ne my“.
Dokonce i dosud rezervovaný profesor Jevstafjev se už začíná opírat do stoupenců „mírové dohody“ s KoZa. Ale dejme slovo – co tomu říká „Profesor, který se kouká do světa“ – jak zní název jeho tg-kanálu: (překl.)
A my stále jen máváme praporečky....
Víte, co se mi líbí? Že se začíná projevovat víceméně úplná jasnost situace v níž se nacházíme. Chápu, že se válečná mlha nikdy a nikam nerozpouští, ale mlha politické války a politických manévrů se začíná rozpouštět, a to je podle mého velmi dobře. Protože se rozptýlily všechny mlhavé naděje, že se v USA najdou, jak se říkávalo, zdravé síly. Nenašly. Vlastně se našlo 112 lidí, kteří hlasovali proti balíku pomoci UA. Je to na jedné straně docela dost, ale je to 112 lidí ve Sněmovně reprezentantů USA – a nic víc. Rozptýlily se tedy naděje velmi mnoha lidí u nás, mezi nimi i ve velmi velkých kancelářích – velkých jak podlahovou plochou, tak i výší významu o tom, že se USA přece jen někde zastaví… Nezastaví. Mimochodem, chtěl bych teď jen tak sám pro sebe zafixovat, že ten balík je jistě jen posledním „hrábnutím“ Bidenovic famílie do státní kasy. Ale to, co k tomu přivážili: - ATACAMS, rakety vzduch-vzduch a další svědčí o tom, že USA u nepovažují konflikt kolem UA jako hybridní. Použití těch druhů zbraní, zařazených do posledního balíku (jistě jich nebude tak moc) je ale vážným překročením čáry. Tyto zbraně budou používány ozbrojenými silami USA, které možná převléknou svoje uniformy a vymění je za ukrajinské, anebo z ignorance ani to neudělají.
A to je jasné svědectví o tom, že se USA (převládající politické elity) politicky rozhodly k přímé účasti v tomto konfliktu. Proto se z naší strany tvářit, jakože o tom nevíme, by znamenalo dát velmi špatný signál našim znamenitým partnerům ve Washingtonu, že jsme debilové – když nám naplno ukázali, že se toho konfliktu nezúčastní za ně jen nějací technici. Ten balík zbraní, který dodávali a dodají, neobsluhují technici, ale lidé, kteří mačkají knoflík, přijímají rozhodnutí, plánují operace atd. Oni nám to už všecko řekli, takže potom mají chovat, než jako k debilům!
Proto musíme postupně, beze zmatku přijmout rozhodnutí o právních důsledcích přiznání USA jako přímých účastníků konfliktu na UA i kolem UA… To ale znamená změnu charakteru zasahovaných cílů, - například samotné centrální velvyslanectví USA v Kyjevě nemůžeme považovat za legitimní cíl – ale bunkr pod ním, kde nejspíš je umístěn štáb velení společného seskupení VSU a ozbrojených sil USA, je legitimním cílem, velvyslanec zatím ne, ale vojenský a letecký přidělenec a všichni, kteří k němu patří, jistě legitimními cíli jsou, atd. No a dopravní letadla, dodávající zbraně a munici jsou legitimním cílem. Proto musíme zvolna, beze spěchu, po květnových svátcích, projít tuto právní cestu, protože jsme právním státem. To oni vydají politické rozhodnutí, kterým dodatečně legalizují předchozí dodávku nějakých ATACAMS , jakýmsi formálním rozhodnutím nějakého počtu lidí na kapitolském kopci. My ale musíme projít kompletní legislativní cestu, včetně hlasování v Radě federace.
To nejnebezpečnější, co můžete USA dát, je falešný signál, že nechápeme, co dělají – to už se nám v historii stalo nejednou, že jako nevěříme tomu, co oni dělají. A mimochodem, tyto falešné signály, to mávání praporky, že jako vůbec ne, ty přece napomáhaly eskalaci konfliktu na UA, přispěly k tomu, že se USA nechtějí seriózně stavět k našim návrhům na mírové urovnání tohoto konfliktu. Proč? No - protože nás mají za blby. Oni jdou do eskalace konfliktu, ale my říkáme, že kdepak, my to dělat nebudeme! Takže si řeknou: - aha, takže s těmi to debily můžeme znovu sehrát další cyklus konfrontace… Ono totiž, pokud se z výšky podíváme na ty zbraně, které na UA posílají třeba Ty ATACAMS, tak jde o předposlední generaci a ty nemůže obsluhovat nikdo z místních. Obecně vzato tam v kabině musí sedět člověk, který tomu rozumí, nějaký žoldnéř nebo „dovolenkář“ ze vzdušných sil USA“ s ukrajinským přízvukem, z něhož se časem vyklube nějaký Polák. Ale to už bude potom a nezajímá je to.
Ale když se na to podíváte z takové výše ptačího pohledu, zjistíte, že jsme jim signalizovali, že jsme připraveni k jednání o míru, a to za podmínek maximálně přijatelných pro Kyjev, protože dál bude už jen hůře. Oni se na to podívali z celé řady vnitropolitických i zahraničněpolitických hledisek, protože se jim nepodařilo zahnat Západní Evropu do vnitroevropské války. Nojo – zbabělci! Ale zbabělci mohou Evropu zachránit. Dřív se říkávalo, že Řím zachránily husy, takže Evropu mohou teoreticky zachránit – třeba takový Scholz… možná, že je dobře, že je posera, takže se Evropany zatím nedaří kompletně do té války vecpat. To takový Macron si už dal „jadernоu chuťovku“, ale ne všichni jsou takovou ochotou nadšeni…
Takže se rozhodli, protože my stále jen máváme praporky v naději na vzájemnost, mohou si oni dovolit nový cyklus eskalace. To je přece v mnohém výsledkem špatných signálů z naší strany a v nesprávnou dobu. Například poslední zdůrazňování všelijakých mírových iniciativ… já obvykle šéfstvo nekritizuji (maximálně tak 1-2x týdně) ale je naprosto zřejmé, že v posledních dvou týdnech ten náš boj za mír, určitě nebyl v příhodnou dobu – zejména s ohledem na situaci na frontě. Ale i situaci v USA – my jsme doufali, že nás tam v Kongresu někdo vyslechne a rozhodne hlasovat proti balíku pomoci UA? Tam už bylo vše dávno rozhodnuto a otázka byla jen v handlu kolem toho. Existuje tam dnes několik větví „hlubinného státu“, což je pro nás strategicky výhodné – ale my jsme zatím rozkolu mezi nimi nedokázali využít, jen stále máváme nějakými praporky.
Jistěže chápu, že je třeba diplomatických jednání (ačkoli, upřímně vzato, diplomacii oni potřebují jen k našemu opětovnému oklamání). Dоvolím si teď trochu ironie… - je třeba „rozbít hubu Československu“ – tedy obrazně. A jaký byl rok 1968? Tenkrát k tomu účelu z jedné strany vstoupili naši – a s druhé strany vojska NDR s vyhrnutými rukávy a Češi si pomysleli – „copak, už zase?“. Někteří lidé tu tvrdí, že je to legenda, ale svědci naopak, že ano. No a teď my bojujeme, ale ví někdo, kde jsou vojska ODKB*)? O čem vlastně ODKB je? Haló! Přitom občanů ze zemí ODKB tu je, že není kam plivnout. Většina z nich se, pravda, už stihla stát občany RF. Ale u vojsk ODKB nechápu, kdo jsou ti lidé, kde a o čem? Pokud ale se něco semele u nich, tak je tu Rusko, aby je zachránilo. A tys nás žádal? Nežádal, ale vy jste nás zradili (viz Arménie – pozn.překl.). To tys nás všechny zradil as prodal… - neukazuji prstem na Pašinjana – ale všichni na to koukají a pak se rozčilují. Ačkoli sám Pašinjan v den tragédie – výročí genocidy arménského národa od Osmanské říše – vyzýval ty, kteří si výročí připomínali, aby toho už těch hodin dějepisu nechali, že je to pasé. A dosáhl vysoké pochvaly od samého Erdogana, který ho potřepal po zátylku. Takže musíme někomu „rozbít hubu“, a aby bylo „détente“ je třeba ji rozbít svým a ne cizím. No a pak ten druhý partner v „détente“ , pokud se tou dobou objeví… Mimochodem, „détente“ znamená uvolnění, které si Amíci tak oblíbili - zní tak francouzsky – a k těm módním slovíčkům oni tíhnou, protože se hned cítí být chytrými a vzdělanými. Takže, aby si ten druhý partner řekl: - koukejme oni natloukli hubu svým, přičemž tak, s odkladem…, - takže s nimi musíme normálně jednat.
Takže já bych měl plány na détente. Teď ale musíme řešit vojensko-politické úkoly, a tady vám řeknu takovou věc: - my v mase naší tzv. politické elity, jak jsme pro ně nebezpeční. Oni nás za nebezpečné v roce 2022 nepovažovali a měli za to, že se rozpadneme jako kolos na hliněných nohách. Ale teď mají za to, že jsme velmi nebezpeční a proto je nutné nás vyřídit a jdou do té eskalace, protože jsme jim zastavili všecko. Zastavili jsme jim odchod z Evropy, zastavili jsme jim chaotizaci Blízkého Východu, která už měla být, velmi silně jsme jim zpomalili koncentraci sil na Dálném Východě – polámali jsme jim toho příliš mnoho. Pokud bychom měli vytvořit seznam toho, kde jsme jim udělali, co netřeba s jejich zločineckým „zapadákem“… Proto jsme nyní jejich hlavním nepřítelem, kterého musí zničit, aby mohli pokračovat dál.
Oni nás zřejmě příliš nechápou a vidí jen všecky plusy v naší porážce a žádný v naší existenci.
My se ale také motáme v odpovědi na otázku, proč? A to nikoli jim, ale sobě a našim potenciálním partnerům musíme dát odpověď: - k čemu v tomto světě jsme?
*) ODKB – Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (některých zemí býv. SSSR)