Baťa by dnes byl zloduch

Baťa zaplavil republiku nekvalitní obuví - nalákal zákazníka nízkou cenou a za šest let sis mohl jít pro nové. Z povídky Šimka a Grossmanna

Baťa podškubl českých ševcům verpánek zpod zadku a když byl doma hotov, vyrazil do světa. Ještě před válkou založil poblíž ontarijského Trentonu osadu Batawa. V červenci 1939 dostal jeho závod povolení zahájit výrobu, kterou během války přizpůsobil potřebám kanadské armády.

Podle Wikipedie zaměstnával v roce 1989 na 1500 zaměstnanců ve výrobě a dalších 380 v inženýrské divizi.

Pak mu to spočítali, protože jinde ve světě byla práce levnější, výroba bylqv roce 1999 ukončena a bylo po slávě. Zůstala síť obchodů s jeho jménem s botami varáběnými kdesi po Asii.

Pravověrní by dnes Baťovi vyčetli pochodování v čele prvomájových průvodů a stavění domků pro zaměstnance, tedy popření kapitalistického principu, že se každý člověk musí postarat sám o sebe. 

Čína se dopustila stejného hříchu jako Baťa, protože rozvrátila světové trhy levným a posléze i kvalitním zbožím. Protože tak ohrozila příliv bohatství pocházející z levné pracovní síly, stala se americkým nepřítelem číslo jedna.

Je to skoro jako v legrácce Š&G: Za šest let může zakazník znovu do obchodu pro nově, ale jen pročínské výrobky.

Šikmoočci by zasloužili vybombardování do doby kamenné, jenže jejich proradnost je olbřímí, takže mají rakety schopné dopadnout na dříve svaté území Spojených států. Přímá konfrontace s pevninou by tedy byla nebezpečná.

Nadějí správných světosil zůstává Tchaj-wan. Princip jedné Číny, stvrzený v roce 1979 podpisem prezidenta Cartera, stále platí, ale může se ale stát, že se ostrovu zasteskne po opravdové svobodě.

Pak dojde na výzvu: "Vystrčilové všech zemí, spojte se." Takto vzniklá koalice ke všemu ochotných bude ostrov hájit až do posledního Tchaj-wance.