Moje otázka se týká práva států chránit vlastní hranice. Lída Rakušanová, bývalá spolupracovnice Svobodné Evropy se nedávno ve svém komentáři na ČRo omezila na zločiny komunismu na naších hranicích s Rakouskem a bývalou Spolkovou republikou Německo. Prý ještě nebyly potrestány. Tím se šikovně vyhnula nyní již celosvětovému problému ochrany hranic. Když pomineme špiony a pašeráky, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že většina těch, kteří se tehdy pokoušeli překročit naši státní hranici, šla za představou politické, ekonomické a osobní svobody na druhé straně. Československo se po roce 1948 bránilo proti útěku svých občanů vytýčením dvou hraničních pásem a zplanýrovaným pásmem přímo na hranici. V prvním pásmu pracovala bdělost a ostražitost Pohraniční stráže podporovaná jejich pomocníky. Do druhého pásma, které bylo blíž ke státní hranici měli přístup jen lidé, kteří tam pracovali a to jen ve dne. Druhé pásmo bylo označeno tabulemi zakazujícími vstup bez povolení. Samotnou hranici pak střežily ozbrojené jednotky.
Čeští badatelé studují oběti na hranicích dnešního Česka s Rakouskem a bývalou NSR. Výsledky svého pátrání zveřejnil Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu před sedmi lety. Podle nich v letech 1948 až 1989 zemřelo při pokusu dostat se na Západ na hranicích s Rakouskem a Německem 280 konkrétních lidí. Zastřeleno bylo 143 lidí, 95 zemřelo v elektrických zátarasech, 17 spáchalo sebevraždu z obav před zatčením a 11 utonulo. Po pěti lidech zemřelo při pokusu zdolat hranici vzduchem a při pokusu prolomit automobilem pohraniční zátarasy. Další zabila mina, jednoho roztrhal služební pes a jeden zemřel nejspíše na infarkt po zatčení. ZDE
K této informaci je nutné dodat, že v té době existovala studená válka a hlavně to, že na hranicích byl provoz oboustranný, že zpátky chodili ti, kteří chtěli tehdejší Československo poškodit.
Čas pokročil a ploty se najednou objevily i na jiných hranicích. Třeba v Polsku a USA. V podstatě plní stejnou funkci jako komunistické zátarasy na hranicích. Znova umírají lidé, kteří se chtějí dostat za lepším. Střílí se tam, stovky ne-li tisíce migrantů umírají vyčerpáním nebo dehydratací. No a v čem je rozdíl? Je snad v tom, že naše hranice tehdy kontrolovaly komunistické svině, kdežto ty polské a americké brání před sviňskými migranty stateční vojáci, policisté a jejich civilní pomocníci? Pamatuji se na zprávu o zastřelení německého občana, který se před lety pokusil přejít ze Sýrie do Izraele. Odpověď Tel Avivu Německu byla jasná: Neměl tam co dělat.
A tak se ptám: V čem je ten rozdíl? Proč neprotestujeme pro proti násilí kdekoli. Má snad odpověď rozměr dvojího metru? Předem odmítám výtku, že zmíněný problém relativizuji. Historie se vždy napřed odehraje a teprve potom je podle potřeby chválena nebo napadána. Interpretace ve prospěch mocných bratrů je pouhé slouhovství. Vynálezcům termínu „komunistická hrůzovláda“ v jejich horlivosti uniká, že komunisté jsou nebezpeční jen tehdy, stojí-li v cestě geopolitickým cílům světovládců.
nesuhlasim s autorkou
pravo odist je ok, problem je v tom ze ta nemusi kazdy prijat
cize smer dnu treba chranit ale smer von by som nechranil