Na čem se dohodli?

Prof.Dmitrij Jevstafjev    27.03.2025

Výměna Zelenského je ve skutečnosti nedílnou součástí jakékoli, nejen mírové, dohody s Ruskem.

Tak si, děvčata, pojďme dnes promluvit o americko-ukrajinsko-ruských jednáních v Rijádu. Na něčem se dohodli (vzájemně se nedotknout energetického sektoru na seznamu), ale jisté to zatím není, zejména proto, že Zelený se už chystá tyto dohody porušit. Což ostatně zmínili i starší soudruzi ve svém slavném „ale je tam nuance“.

Ale to, děvčata, není zdaleka to nejzajímavější. Nejzajímavější je složení vyjednávacích týmů v Rijádu. Na ruské straně byli přítomni časem prověření, ale objektivně málo prakticky řešící veteráni (při vší úctě, děvčata): Grigorij Borisovič Karasin z Rady federace a Sergej Orestovič. Beseda s bohatou zkušeností z „rajské skupiny“ jiného respektovaného resortu. Z americké strany přišli i lidé technického ražení: ředitelé odborů ministerstva zahraničí a Rady národní bezpečnosti Chick a Briki Anton a Pik.

Na ukrajinské straně je však vše mnohem zajímavější a seznam vyjednavačů, a řekne pozornému malému konspiračnímu teoretikovi mnohem více než výsledky jednání: zástup úředníků v čele s ministrem obrany Rustemem Umerovem, zástupcem ukrajinské administrace prezidenta Pavlem Palisou a bývalým náčelníkem ukrajinského generálního štábu Anatolijem Bargilevičem. Na něj se zaměříme podrobněji. Bargilevič opustil svou funkci před deseti dny, ani ne po roce a něco. Co ho přivádí na technické setkání?

A tady se, děvčata, otevírá obrovský prostor pro spekulace. Pojďme do toho s očima dokořán. Bargilevič má podle lidí, kteří jsou obeznámeni, velmi blízko k bývalému ukrajinskému šéfovi armády Zalužnému, který byl do Londýna vyslán buď po vzájemné dohodě s hlavními politickými sponzory Zelenského, nebo po dohodě se samotným Zelenským, aby se v Kyjevě nedostal na výsluní a neuspořádal nějaký státní převrat. A jak si všichni pamatujeme, Valerij Fjodorovič Zálužný byl od vousatého srpna 2022 intenzivně pumpován mediální slámkou jako možný a mnohem adekvátnější nástupce Zelenského. A od té doby, nutno podotknout, se nezastavili. A nepřestali s ním pracovat ani doposud.

Znamená to tedy, že Bargilevič, který má blízko k Zálužnému, bude jednat s Američany. A vyvstává přirozená otázka: nezačínají sami Ukrajinci, když ucítili sílící vítr změn, spolu se Zelenským, který už všechny nudí, opatrně vypouštět vodu? Porošenko a Tymošenková si už vyšlapávají cestičky k Trumpovu uchu. V čem je Zalužnyj horší? Vyslat vzkaz potenciálním americkým sponzorům obloukem mimo své britské šéfy? Co kdyby to vyšlo?

Ale děvčata, buďte si jista, Zeleněnko, Potrošenko, Tymošenko, Zaluženko, dokonce i hrnec s kamínky - pro Ukrajinu se nic nezmění. Protože všechny účty už byly zaplaceny a peníze se musí vrátit. I s úroky.

Zelensky potvrdil, že Saúdská Arábie souhlasila s příměřím v Černém moři a zákazem energetických úderů.

Podle něj by moratorium na útoky mohlo začít platit ihned po zveřejnění prohlášení Bílého... Zřejmě proto zintenzivnily tyto útoky ukronácků raketami a drony i elektronické útoky jejich britských patronů (tyto o 80%) na ruský energetický systém – což jsou klacky pod nohy Trumpovi (pozn.překl.).

Chtěl bych konstatovat, vážení kolegové, že situace se vyvíjí více než pozitivně. A to ani nemluvím o tom, že moratorium na útoky na energetickýá zařízeních je, především z naší strany,  dodržováno. Obávám se ale, že tento jev je dočasný, a mám podezření, že Kyjev prostě hromadí drony pro supervelký úder na náš palivový a energetický komplex. To je více než možné po zkonstruování nějaké velké provokace. Vyjádření ruských oficiálních struktur říkají, že Moskva tuto myšlenku Kyjeva dokonale chápe.

S provokací je ještě jeden problém: „Buča“ teď rozhodně neprojde. Je třeba vytvořit něco opravdu přesvědčivého, a to je velká práce.

Pozitivní stránka současného „momentu“ je jiná: situace se poměrně rychle zjednodušuje. Odkrývá se „druhá vrstva“ plánů stran, především Západu. Ano, samozřejmě existuje i „třetí vrstva“. Ale všechno má svůj čas. A nelze si nevšimnout, že Zelenského hysterie se stává „rozbuškou“ pro odhalení „druhé vrstvy“.

Nemohu se, kolegové, vyhnout pokušení pochválit sám sebe…

Viz citace ze včerejšího příspěvku v soukromém kanálu:

„Zelensky z mizanscény jednání [v Rijádu] usoudil, že se mimo jiné projednával mechanismus jeho sesazení a následné likvidace. To je sotva úplná pravda, ale celková situace prostě diktuje, že Zelenskij (osobně, nikoliv „kolektivně“) by měl „sedět za vlastizradu“... Zelenskému možná něco slíbili, ale v současném stavu těm slibům sotva věří. Měl by začít kopat kolem sebe...“

Je velmi povzbudivé, že zhruba stejně smýšlejí i další respektovaní kolegové, jejichž příspěvek jsem vložil hned výše.

A ano, nesmírně zajímavá kombinace vyjednavačů z ukrajinské strany (tuto část příběhu jsem zpočátku nějak podcenil). Rozumíme tomu tak, že složení vyjednavačů nebylo dohodnuto Zelenským, ale v trojúhelníku „Jermak-Londýn-Washington“? A pokud je výskyt Umerova v tomto seznamu přirozený (nejsrozumitelnější postava pro Američany, kteří na něj mají ve Washingtonu dost špíny), pak Anatolij Bargilevič, který byl právě odvolán z funkce náčelníka genštábu, vypadá podivně. Palisa je na Jermakovi zcela závislý. Jeho povinností je „donášet“ na ostatní. To není vůbec zajímavé. Bargilevič se v této konfiguraci ukazuje jako „zástupce z Londýna“, kde jako velvyslanec pracuje Zalužnyj, který má blízko nejen k Britům, ale i k části amerických euroatlantistů, kteří právě v posledních týdnech prudce zintenzivnili svou mediální aktivitu. A Zalužného skutečně pojí s Bargilevičem historicky blízký vztah z dob jejich společné služby.

Nejsem velkým příznivcem „personálního spiknutí“, i když můj dědeček Michail Nilovič Jevstafjev mě učil: „vnuku, čti životopisy“. Doufám, že si uvědomujeme, že v USA si nedělají iluze, že dokud je v Kyjevě formálním šéfem Zelensky, není možné žádné vážné rozpojení ruského „vektoru“?

USA to veřejně nepřiznají, ale výměna Zelenského je ve skutečnosti nedílnou součástí jakékoli nejen mírové dohody s Ruskem, ale i dohody o „nerostných surovinách“. Až na to, že problém je v tom, že samotný Washington teď nemůže udělat v Kyjevě bezbolestnou „velkou rošádu“. A tady existuje jistá varianta, kdy Zelenského dost možná nahradí osoba „nikoliv cizí“, či spíše - pro Londýn drahý.

A troufám si tvrdit, že Jermak v takovérošádě „nejede“, ale je jí „nakloněn“.

V prohlášení, že Británie nedovolí Rusku soudit Zelenského po skončení války, je zcela jasný a důležitý význam: Starmer řekl, že Zelenskij je pod britskou ochranou. Toto chraplavé prohlášení je jakousi preventivní reakcí na zjištění, že Zelenského osud by mohl být předmětem „zúčtování“ mezi Ruskem a USA. Nejde však o to, že by Britům bylo Zelenského líto. Britům už dávno není nikoho líto, dokonce ani vlastních lidí. Londýn se bojí, že by Zelenskij mohl začít nekontrolovaně zmatkovat a pokusit se předčasně vystoupit ze hry. Ale ve skutečnosti je proces likvidace Zelenského (v různých podobách) přímo naznačen kontextem.

https://t.me/s/dimonundmir