Všichni jmenovaní jsou zástupci poměrně mladé generace manažerů.
Vsevolod Šimov 30.06.2024
V Bělorusku dochází k významným personálním změnám. Byl jmenován nový šéf prezidentské administrativy, ministr zahraničí a velvyslanec v Rusku. Jak nová jmenování ovlivní situaci uvnitř republiky a její vztahy s Ruskem?
Nový šéf prezidentské administrativy
Stejně jako v Rusku je i v Bělorusku prezidentská správa důležitým orgánem a fakticky představuje jedno z center moci, ačkoli ústava takový význam AP nestanoví. V podstatě se jedná o politickou a ideologickou centrálu, která vyvíjí nebo přímo ovlivňuje strategická rozhodnutí. Proto je pozice vedoucího prezidentské administrativy jednou z klíčových pozic v běloruském mocenském systému.
Tato pozice zůstávala poměrně dlouho neobsazena poté, co předchozí šéf administrativy Igor Sergejenko přešel do běloruského parlamentu (v současnosti stojí v čele Sněmovny reprezentantů Národního shromáždění Běloruska).
Novým vedoucím správy se stal Dmitrij Krutoj, který předtím působil jako velvyslanec Běloruska v Rusku.
Dmitrij Krutoj není pro běloruskou politiku žádným nováčkem, v horních patrech běloruské moci se pohybuje již poměrně dlouho. V roce 2018 nastoupil na post ministra hospodářství a stal se tak v té době nejmladším členem běloruské vlády (bylo mu 37 let). O necelý rok později se stal místopředsedou vlády a poté zástupcem vedoucího prezidentské administrativy, kde opět dohlížel na ekonomický blok.
V roce 2022 byl Dmitrij Krutoj jmenován velvyslancem v Ruské federaci. V této funkci se aktivně podílel na navázání spolupráce mezi Běloruskem a ruskými regiony pod sankcemi. Zejména byl zodpovědný za vybudování nového logistického schématu pro běloruský export poté, co byly pro Bělorusko uzavřeny baltské přístavy. Za Dm. Krutého se funkce velvyslance v Rusku stala jednou z klíčových, neboť se staly pro Bělorusko klíčovými vztahy s Ruskem.
Д. Krutoj je typickým technokratem. Jako velvyslanec v Ruské federaci se zabýval téměř výhradně otázkami ekonomické spolupráce, málo se zajímal o humanitární oblast a politiku historické paměti. Vzhledem k jeho předchozí kariéře v ekonomickém bloku to není překvapivé.
Je zřejmé, že jako šéf administrativy D. Krutoj zachová tento technokratický a ekonomicky zaměřený přístup. To odráží i obecné postoje oficiálního Minsku, pro který je zachování ekonomické stability v republice v podmínkách tvrdých sankcí ze Západu prioritou.
Je zřejmé, že jeho úsilí jako velvyslance v Ruské federaci bylo oceněno a jeho jmenování do čela administrativy je nepochybným povýšením.
D. Krutého ve funkci velvyslance v Rusku vystřídal Alexandr Rogotoj, bývalý ministr průmyslu Běloruska. Jmenování takové osoby do funkce velvyslance v Rusku znamená, že Minsk bude ve vztazích s Moskvou pokračovat v technokratickém a ekonomicky zaměřeném kurzu. S posílením humanitární a ideologické složky integrace v rámci svazového státu se proto sotva vyplatí počítat.
Ministr zahraničních věcí
Novým ministrem zahraničních věcí se stal Maxim Ryženkov, který nahradil Sergeje Alejnika, jenž byl jmenován senátorem horní komory (Rady republiky) běloruského parlamentu. Alejnik byl ve funkci ministra zahraničí necelé dva roky, což je poměrně ostrý kontrast oproti jeho předchůdci Vladimiru Makejovi, který tuto funkci zastával 10 let až do své předčasné smrti.
Sergej Alejnik, soudě podle jeho předchozí kariéry, byl mužem, který se spíše přikláněl k pokračování Makejova zahraničněpolitického kurzu. Stejně jako Makej absolvoval v roce 1993 Diplomatickou akademii ve Vídni a následně zastával různé funkce na běloruských diplomatických misích v evropských zemích (včetně Nizozemska, Velké Británie a Vatikánu).
Mezitím se S. Alejnik stal šéfem běloruského ministerstva zahraničí v době, kdy se vztahy Běloruska se Západem rychle zhoršovaly a běloruské ministerstvo zahraničí dostalo za úkol budovat vztahy se státy Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Pravděpodobně nejen aktivita S. Alejnika v této oblasti je důvodem, proč jeho aktivita je v této oblasti považována za nedostatečně efektivní, a pak jeho jmenování do Rady republiky vypadá jako jakási čestná penze.
Pokud jde o M. Ryženkova, před svým jmenováním na ministerstvo zahraničních věcí byl 8 let prvním náměstkem vedoucího prezidentské administrativy. Prosadil se i v diplomatické práci, ale v současné době je pod sankcemi Západu a na černé listině EU. Ryženkovo jmenování na ministerstvo zahraničí naznačuje, že vztahy se Západem jsou oficiálním Minskem uznávány jako neperspektivní.
Velký návrat Natalie Petkevičové
Natalia Petkevičová nahradila Maxima Ryženkova ve funkci prvního zástupce vedoucího prezidentské administrativy. Jednalo se o jakousi megasenzaci, neboť Petkevičová tuto funkci zastávala již v letech 2009-2010. V roce 2000 byla N. Petkevičová poměrně výraznou postavou na běloruském politickém Olympu. Zastávala funkce tiskové tajemnice prezidenta, první zástupkyně vedoucího prezidentské administrativy a asistentky prezidenta. Z posledně jmenované funkce byla N. Petkevičová v roce 2014 odvolána a na deset let zmizela z běloruské politiky. Podle zvěstí byl důvodem jejího vyřazení konflikt s Vladimirem Makejem.
Média běloruské "uprchlické" opozice v této souvislosti začala spekulovat o tom, že návrat N. Petkevičové je dalším projevem proruského obratu Běloruska (v této souvislosti byl připomínán i její ruský etnický původ).
V působení N. Petkevičové ve státních funkcích však nebylo možné vysledovat žádnou výraznou ideologickou orientaci, včetně proruské. Měla však pověst mimořádně tvrdé šéfové a zřejmě právě tento styl vedení byl žádaný. Její jmenování se tak jeví spíše jako technické než ideologické.
Všichni jmenovaní ve vyšších patrech moci tedy nejsou nováčky a již dříve zastávali vysoké funkce. V této souvislosti začaly "uprchlické" zdroje hovořit o personálním hladu a chudobnosti lavičky pro A. Lukašenka. Zdá se, že tomu tak není. Všichni jmenovaní jsou zástupci poměrně mladé generace manažerů ve věkovém rozmezí 40-50 let. Právě lidé této generace postupně obsazují velitelské posty v běloruském politickém systému. Obnova elity je tedy v plném proudu.
Jmenování vypadají spíše technicky a směřují k pokračování vnitropolitického a zahraničněpolitického kurzu, který se zformoval po otřesech v letech 2020-22. Zejména se nadále počítá s úzkým spojenectvím s Ruskem, ale především v ekonomicky orientované verzi, a také s navazováním kontaktů s nezápadními státy a mezinárodními organizacemi - ŠOS, BRICS, Asie, Afrika a Latinská Amerika.