Pohádka o Evě a Petrovi

Byli žili dva vojáci cvičení k odhodlanému boji s každým nepřítelem. Stačil rozkaz vládce sejmout toho a toho, tam a tam. Petr ani Eva neznali slova mír nebo soucit, protože ta nejsou v osnovách politických školeních žádných armád. V pohádkách se občas neuvěřitelné stává skutkem, a tak se do slovníku našeho páru mohou dostat slova odsuzující války a požadující mír. Petr totiž jednou jel na výlet do cizí země. Možná náhodou se nachomýtl na místě, kde zůstaly, snad pro výstrahu, trosky, z nichž hrůza ční strměji než z pouhých fotografií. Evu zase skoro současně ohromila zpráva o bombardování blízké země. Svůj smutek vepsala do deníčku, ze které ho se dostal mezi poddané pomocí titulku „Moře smutku a bezmoci: Srdceryvná slova Evy o útoku na Kyjev, při kterém umíraly i děti.“  Pokud se naše pohádka dočká slušného konce, Petr prohlédne a hlasitě promluví o míru, kdežto Eva odmítne dělení na naše děti a nepřátelské spratky. Pak možná srdceryvně zmíní statisíce těch, jimž naše civilizace nedopřála dospět. Jak to bude dál nevíme, slibně začínající pohádka může do druhého dne skončit.