Setkání V. V. Pjakina s účastníky konceptuálního fóra Altaj-2025

Barnaul, 28. července 2025 Dobrý den, naši vážení hosté, účastníci fóra Altaj-2025, rádi vás opět vítáme u nás v Barnaulu, dnes, stejně jako loni zahajujeme tradičně naši práci setkáním s Valerijem Viktorovičem Pjakinem. Teď vystoupí s kratší uvítací řečí a dále se ho budete moci ptát na to, co vás zajímá. Valeriji Viktoroviči, prosím. Rád tu vítám účastníky Konceptuálního fóra. V podmínkách, kdy se mocenské „elity“ odpovědné za řízení státu starají čistě jen o své vlastní věci, aniž by si uvědomovaly, že to povede i k jejich vlastní záhubě, musí se na záchraně státu podílet každý člověk, protože se tak zachrání i on sám. Neboť to dopadá tak, že záchrana tonoucích zůstává v rukou samotných tonoucích. Už 28. listopadu 1995 bylo na základě parlamentního slyšení ve Státní dumě oznámeno, že Koncepce sociální bezpečnosti je tou nejmocnější informační zbraní, která je schopná odrazit jakoukoliv agresi proti našemu státu a způsobit agresorovi zkrušující porážku. Zatímco v obyčejné (horké) válce vítězí, obrazně řečeno, ten, kdo má lepší pušku, a kdo s ní umí lépe zacházet, tak v informační válce vítězí ten, kdo má lepší informace a umí s nimi lépe zacházet. To rozhodnutí přijaté na parlamentním slyšení ve Státní dumě ukázalo, že disponujeme unikátní informační zbraní, která může obnovit suverenitu našeho státu, o níž jsme přišli výslovně v důsledku informační agrese. Vždyť sem nikdo své armády neposílal. Nikdo tu nerozestavoval své policajty. Stát se zhroutil v důsledku informačního působení, v důsledku toho, že se lidé rozhodli, že se stát musí změnit. Jak by se měl změnit, nebylo nikdy upřesněno. Ve výsledku byl zklikvidován superstát, supervelmoc číslo jedna, protože tou přesně byl SSSR, z každého pohledu. A na jeho místě nebylo vybudováno nic. Jenže tam, kde nemáte vlastní plány, naplňují ty své druzí. Ve výsledku byl z nadnárodní úrovně vybudován koloniální stát, který je surovinovým přívěškem Západu. A ty mocenské „elity“, které byly v té době zformovány, jsou ve své podstatě kompradorskými „elitami“ a nemají zájem na existenci Ruska v žádné z jeho možných podob. To poslední rozhodnutí Státní dumy o zákazu vyhledávání extrémistických informací, je toho jasným dokladem. Naše mocenské „elity“ mají „takovou starost“, aby lidi uchránily před extrémistickými informacemi, před škodlivými informacemi, že to ve výsledku rozvazuje ruce právě těm, proti komu je oficiálně ten zákon zdánlivě zaměřen. Jen si to vezměte, ještě v SSSR zakázali trockisté Hitlerovu knihu Mein Kampf. Výsledkem je vznik vlasovského hnutí, Hitlerových přívrženců, nositelů fašistické ideologie, kteří nemají zájem na existenci státu, kteří mají zájem na jeho zničení. Modlí se k Hitlerovi, považují ho za jakési božstvo. Pokoušejí se obnovit Reich, jehož cílem byla likvidace Ruska a ruského národa, totální likvidace. Jak se to mohlo stát? Protože nikdo neznal, neměl přístup k původnímu zdroji, aby na tom mohl založit svou protiargumentaci. Zatímco z druhé strany jsou lidé vystaveni ucelenému systému informačního působení. Když zakazují vyhledávání extrémistických informací, tak je to zaměřeno výlučně proti vlastencům. V čem se ukrývá ta podstata? Abyste se dostali do extrémistických sítí, nemusíte vůbec neustále tyto extrémistické informace vyhledávat. Všichni máte telefony. Máte tam nainstalované programy jako WhatsApp, Telegram, kde sledujete, přidáváte se k různým skupinám. Jak se k takovým skupinám dostáváte? Přes přátele a známé. Nebo na ně narazíte, když něco hledáte. A potom už specializované informace získáváte výlučně z těchto skupin, protože tam lidé dávají informace, na které někde narazí a jsou zajímavé, takže získáváte informace už v jejich souboru. Nemusíte už ty informace sami vyhledávat, protože vše najdete ve své skupině. Stejným způsobem je organizovaná všechna extrémistická činnost v jakémkoliv státě, ať už u nás či jinde. Takže každý člověk, který má sklony k extrémismu, když někde narazí na takové informace, tak ho to dovede do specializovaných skupin, kde už je začne získávat systemizovaně tak, aby ho jimi řídili, vychovávali. To je organizováno z nadnárodní úrovně. Takže si nemusí každý den sedat k počítači, sledovat všechny zpravodajské pořady, hledat nějaké informace… Vůbec to nepotřebuje. A kdo to potřebuje? Potřebují to jen ti, kteří chtějí odhalit činnost těch protivníků, kteří chtějí škodit státu. Jen si vzpomeňte, jak to fungovalo už v sovětské době? Čím to začínalo? Ranní prohlídkou všech novin. Zdálo by se, že v nich jsou přece ty informace stejné. Jenže každé ty noviny informace prezentovaly určitým způsobem, s určitými odchylkami. I teď se můžete podívat na různé informační kanály a porovnat si tam jednu a tu samou informaci. Lenta ji podává v jednom kontextu, Izvestie zase z jiného úhlu pohledu. Ria Novosti ze třetího, TASS ze čtvrtého… A takto se ty informace rozrůstají. Takže tu máme celé spektrum informací odhalujících proces řízení založený na daném informačním modulu. Hned rozpoznáme zájmy různých klanově-korporativních skupin, jejich zdrojový potenciál, vidíme jejich zaměření podle způsobu zpracovávání těch informací, a tím zároveň odhalujeme procesy řízení. Takže chceme-li ochránit vlastní stát, je přímo nezbytné, abychom takové extrémistické informace vyhledávali. Musíme přece zjistit, kdo a jaké informační moduly využívá, jaké tím spouští procesy a včas takto odhalovat protivníkovy záměry oponujíc mu vlastními informacemi. Proti jedněm informacím se bojuje jinými informacemi. To horší je vykořeňováno lepším. Takže aby tu nebyl takový odpor, abychom nemohli protivníkovi uštědřit žádný úder… Vždyť jak to teď vypadá? Všechny státní hromadné sdělovací prostředky pracují podle určitých metodických příruček: „Sem můžeš, tohle obejdi!“ Z filmu (Podařená kvítka): „Hej, občane, tudy nechoď, obejdi to, nebo dostaneš sněhovou hroudou po hlavě a bude po tobě.“ Mnohé věci tedy zůstávají nepovšimnuty. Jak začal vítězit ruský svět? Tak, že lidé začali využívat nástroje, které náš stát nemá. Jako YouTube a další takové kanály. U nás zcela účelově nic podobného vytvořeno nebylo. Za základ YouTube si vzali fakticky RuTube. Vše bylo formováno tady v Rusku, ale přebíráno odtamtud. A potom šéf RuTube prohlásil: „Já nikdy nepřipustím, aby RuTube začal konkurovat YouTube.“ YouTube je rozšířen po celém světě. A když viděli, že to stát nemá úplně pod kontrolou a objevily se tu iniciativní skupiny, které s těmi informacemi začaly pracovat a získávaly si své publikum v zahraničí. I úplně obyčejní lidé vlasteneckého zaměření začali ve svých profilových skupinách a jinde nahrávat videa a zveřejňovat je, což mělo v zahraničí svůj ohlas. Takže když viděli, že ruští občané, lidé náležející do ruského světa šíří informace o ruském světě, potřebovali tomu informačnímu proudu zamezit. A tak to udělali tím, že tu YouTube zakázali. My žádný podobný nástroj nemáme, abychom přes něj mohli pracovat se světem. Oni tu práci s YouTube zakázali a podívejte se, jak to udělali. Cožpak zakázali práci s ním mládeži? Která informace vstřebává nekriticky a nemá životní zkušenosti? Ne! Takže na mobilech vám všechno funguje. A kdo prosazoval ideje ruského světa? Kdo bránil Rusko ve světě? Lidé staršího pokolení. Takoví, kteří systémově pracují na notebooku či počítači. Tak těm přes ně zabránili šířit své informace a narušovat plány protivníků. To znamená, že extrémistické informace určené mladému pokolení dál přicházejí, a prostředky, jak se tomu bránit, lidem sebrali. Vyloučili z řízení lidi, kteří by tomu dokázali čelit. A ten YouTube stále více a více omezují. Už nepomáhá ani VPN a teď to navíc ještě i přímo zakázali. Takže napřed se zbavili jen tohoto aspektu, a teď už to rozšířili na všechno. Nu, dobrá, řekněme, že to zakážou lidem. Jako když si v sovětské době lidé nemohli přečíst Hitlera. Mimochodem ten Mein Kampf, to je absolutní grafomanie. A při správné práci s tímto zdrojem, je možné celý ten hitlerovský nacismus, odhalovat jako když otevíráte konzervu. Ukazovat, na čem se zakládá, na schizofrenii, že se jednalo o emocionálně nevyrovnaného člověka přeskakujícího sem a tam, o žádný ucelený systém. A oni z toho pro nacisty udělali jakousi bibli. Tak aby nešlo takto argumentovat, byl ten Mein Kampf zakázán. Ale v sovětské době ho mohli číst alespoň odborníci, novináři s povolením, vědečtí pracovníci, aby bylo možné s tím pracovat a odhalovat tu nacistickou ideologii. Teď to zakázali úplně všem, je to zakázáno novinářům, vědeckým pracovníkům i obyčejným lidem, kteří chtějí bránit svůj stát prostřednictvím vyhledávání extrémistických informací a odhalováním procesů řízení. A já opakuji, že extrémisti jsou všichni řízení. Ti si své najdou a nepracují na těch zdrojích, které už se dostaly do toho debilního seznamu extrémistických zdrojů. S těmi informacemi nesmíte bojovat tak, že je budete zakazovat, ale že je budete vyvracet. Když informace zakážete, tak zakázané ovoce chutná nejvíce. Lidé se na to začnou orientovat. A když to ještě správně podáte, tak se objeví i přívrženci. Je nutné ty informace vyvracet. Jenže to právě už nebude možné, protože je to zakázáno ze zákona. Oni se přímo panicky bojí toho, že na základě iniciativy lidí budou všechny ty plány zmařeny. Když u nás zakazují vyhledávání fašistických informací, tak to dopadá následovně. Už v sovětské době… Opakuji, že alespoň byly k dispozici knihy rozebírající hitlerovskou ideologii a tak dále. Bylo možné mluvit o zločinech fašistů. A když se někdo zeptal: „A proč to dělali tak a nejinak?“ „Proto.“ Těch informací už tehdy nebyl dostatek. A dnes, když začnete hledat informace o činnosti SS, gestapa, či Třetí říše jako takové, tak je to zakázáno. A proč to tedy dělali? Odpověď je jen jedna. Proto! Prostě proto! Je zakázáno, abyste věděli, na jakém ideologickém základě takto jednali. To samé sledoval ten zákaz svastiky. Ve filmových dokumentech, v uměleckých filmech to všude zakázali. „A s kým jsme to tedy vlastně válčili?!“ „Nevíme…“ „Jak mám toho protivníka poznat?“ „Ty nesmíš vědět, jakou symboliku ten protivník používá.“ Těm, které potřebují, to svými kanály sdělí a vybudují na tom znovu tu ideologii, výchovu dorůstajících pokolení, které potom vlastníma rukama opět zničí svůj stát. „A vy, abyste s tím mohli bojovat, to znát nesmíte. Nesmíte vědět, jaké vlajky byly odhazovány k podstavci Mauzolea. A samotné Mauzoleum také zboříme, aby tu nic nezbylo...“ A jak to dopadá? S kým jsme vlastně válčili? Nevíme. Symboliku neznáme. A není důležité, že se znovu objevuje. Proč tak jednali? To také není známo, není to nic, co byste měli znát! Proto! To je celá odpověď. Nu dobrá, to byla Velká vlastenecká válka a hitlerovská Třetí říše. Ale vždyť nyní ten zákaz vyhledávání extrémistických informací vede k tomu, že jsme absolutně neschopní čelit stávající agresi. Když se ptáme: „S kým to válčíme? Jaká je jejich symbolika, jak máme to zlo rozeznat podle jeho symboliky?“ „Nesmíte to dělat! To je zakázáno! To jsou extrémistické informace.“ „A proč takto jednají? Proč zabíjejí?“ „Proto! Vyhledávání jejich motivace je ti zakázáno. Nemáš na to právo.“ A opět to dopadá tak, že máme bojovat s někým a proti čemu? Takže zákaz vyhledávání těch informací je zaměřen výlučně proti Rusku. A vůbec to nezamezí šíření extrémistických informací, žádným způsobem. Protože extrémistické informace jako ideologický základ, jako základ výchovy všeho obyvatelstva tu máme přímo na státní úrovni. Na jedné straně nám zakazují znát, co bylo ve Třetí říši. Jaká ideologie, proč se tak chovali. Dokonce i symboliku zakazují. A na druhé straně nám tu založili centrum propagandy fašismu pojmenované po Iljinovi, které šíří fašistickou ideologii. A zákaz vyhledávání extrémistických informací má za cíl, připravit lidi o faktologický materiál, aby odhalovali činnost tohoto centra propagandy fašismu, který chce nastolit fašismus uvnitř Ruska. Jednoduše to fašistům uvolňuje ruce, aby tu v Rusku mohli nastolit výslovně fašistický režim. Svého času… Oni s tím Iljinem nedávají pokoj, že? A v tomto ohledu jsou ti, kteří ho vynášejí, debilové! V přímém významu slova debil. Víte, je to stejné, jako když si někdo přečte ty schizofrenické bludy Mein Kampf, a vezme si je za své, začne se jimi řídit. Existuje takové přísloví: „Koho chce Bůh potrestat, toho připraví o rozum.“ Nu dobrá, v určité etapě jim došlo, že Mein Kampf musí zakázat, protože jinak nebudou moci v Rusku vychovávat fašisty, na základě Velké vlastenecké války, 2. světové války. „Zakážeme to. Připravíme lidi o tyto informace. Lidé nebudou vědět, jak se rozvíjela státní politika a hotovo.“ A na druhé straně Iljinovi přívrženci odvedli obrovskou práci a vydali celých 33 dílů jeho sebraných spisů. Jsou tam jeho rozsáhlé práce, články a dopisy. V roce 1948… Mimochodem, Iljin se až do samého konce svého života domníval, že konceptuálně postupoval Hitler s Ruskem správně, že takto mohl vyhrát. On přece do konce života zkoumal, kde Hitler udělal chybu, proč se mu to nepodařilo. Hledal strategické i taktické chyby. Dokonce napsal jednu práci o Hitlerových strategických chybách, v roce 1948. Takže v tom roce 1948 při této své práci, kdy zkoumal Hitlerovu činnost, proč se mu nezadařilo, když znovu plánoval budoucí porážku Ruska, přišel k závěru, že Hitlerovi to prostě vyjít nemohlo. Sám se tohoto svého závěru vylekal, jak se Iljin přiznal ve svém dopisu. K jakému závěru přišel? Že ruský národ je svou podstatou bolševický. A pro bolševismus je fašistické zřízení nepřijatelné. A proto, aby v Rusku bylo možné zavést fašismu, je nutné změnit samu kulturu ruského národa. A tak jí měnili. Celou tu postsovětskou dobu měnili kulturu ruského národa, a stále v tom pokračují. Zakazují vyhledávání extrémistických informací. A přitom sami vydali celých 33 dílů Iljinových sebraných spisů. Počítali s tím, že je nikdo nebude číst. My je čteme. A vidíme, o jaké se jedná schizofrenické bludy. Jsme připraveni dokládat na jeho pracích, že na základě této filosofie není možné vybudovat žádný stát. Ani ten, o jakém sám snil. Který měl být konceptuálně bezmocný, řízený ze zahraničí, přičemž uvnitř něj měla panovat absolutní archaika. A ne náhodou od těch Iljinových přívrženců slyšíme… Nu, myslím, že už někdy od roku 2008, kdy stanul v čele státu Medvěděv. Začaly se objevovat články, jak by se tu v Rusku dalo opět zavést nevolnické právo. „Elita“ se tu u nás už zformovala, tu už známe, takové jako Malofějev a tak dále. „Ještě by bylo zapotřebí… Nu, i s cizinci se o ty lidičky můžeme rozdělit. Jen je třeba nějak to nevolnické právo zavést.“ V tomto směru pracuje takový zdroj jako je Tsargrad. Sice se to snaží podávat různě zaobaleně. Ale stát nemá být samostatným, má nad ním být ustaveno nadnárodní řízení, v Rusku musí být archaika. A to nadnárodní řízení? To víme. To nedochůdče Goška Hohenzollernů. Jejich snem je z něj udělat ruského cara. Vzpomínáte na ten skandál okolo jeho svatby? Jak z naší čestné stráže udělali poskoky. A komu?!!! Ten na ten trůn nemá vůbec žádný nárok. A potom… Jen si povšimněte. Když se probírá, kdo má jaká práva na trůn. Tak se mluví čistě jen o dynastii Romanovců. Ano. Ale dynastie Romanovců je z pohledu Rurikovců uzurpátorem. A je nutné říci, že první car z Romanovců Michail byl zvolen, aby caroval. Ale už otázka nástupnictví Alexeje I. Michajloviče Tišajšeho byla rozhodnuta s ohledem na faktickou skutečnost. Když volili Michaila I. Fjodoroviče, tak ho volili jako dočasného cara, aby se věci ustálily. A po jeho smrti… Aby se situace v Rusku alespoň trochu uklidnila. A po jeho smrti musely vstoupit do hry různé intriky, aby se nový car nevolil, aby se jím stal jeho syn, Alexej Michajlovič, a tím byla nastolena dynastie. V Rusku to všechna vyšší šlechta dobře věděla, a proto také považovali Romanovce za parvenu. Ale čelit tomu na úrovni občanské války nikdo nechtěl, a proto to tak zůstalo. A dokud Romanovci vládli v zájmu státu, tak i přes všechny problémy, které vznikaly, proti té dynastii nešli. Jediný případ, kdy proti ní vystoupili, to bylo to takzvané Povstání děkabristů. A spojeno to bylo s tím, že Alexandr I. vyčerpal, jednoduše vyždímal všechny ruské zdroje, aby porazil Napoleona v zájmu Británie. A já připomenu, že Británie v té době zatím bojovala proti Rusku na Kavkazu. Dodávala zbraně Peršanům, instruktory a tak dále. Děla měla dokonce nápis, že se jedná o dar britského krále. Ta děla, která dodali Persii, aby měli moderní zbraně pro boj s Rusy. Takže my jsme proti Napoleonovi válčili v Evropě, zatímco Británie rukama svých instruktorů, poradců a zbraněmi, a rukama Peršanů válčila proti nám. Tuto kolizi samozřejmě Alexandrovi I. vyčítali. A děkabristé byli využiti Angličany, aby Rusko dorazili. Jakmile ale nastoupil do čela státu gosudar imperátor Mikuláš I. Člověk, kterého absolutně pošpinili, neméně než Stalina. Člověk, který reálně, stejně jako Stalin, zachránil stát v podmínkách, kdy už prakticky neexistoval, tak byla veškerá opozice proti Romanovcům na dlouho potlačena. Napřed Petr I. zanechal stát, který všichni museli brát vážně. Ano, nenazval ho carstvím, ale impériem, což je v podstatě jedno a to samé. A Mikuláš I. vybudoval stát, z jehož zdrojů potom žil Alexandr II., Alexandr III., a dokonce ještě něco zbylo i Mikuláši II., z toho všeho, oč se jim postaral Mikuláš I. Takže mluví jen o Romanovcích. A Rurikovci? Nu dobrá, opomíjíte Rurikovce a chcete nastolit monarchii. Tak za prvé, když do toho nezahrnujete Rurikovce, tak už jen tím ve svém monarchickém táboře vytváříte napětí. A za druhé se nedá vstoupit do stejné řeky dvakrát. Dějiny lidstva už předvedly zkázonosnost monarchického zřízení pro stát. Nu dobrá, tak bude následník schopný. Jako třeba Mikuláš I., který se vlastně stal následníkem trůnu zázrakem. Alexandr I. se rozhodl: „Já odejdu. S Ruskem je konec, to už se zachránit nedá, rozsype se.“ Proto také jeho bratr Konstantin, který seděl ve Varšavě, řekl: „Já budu mít malinký státeček, ale evropský. S Ruskem je konec, zachránit už se nedá. Nehodlám ho přebírat na své triko, ať si do jeho čela stoupne Mikuláš, pokud bude chtít.“ A Mikuláš se potom stal gosudarem imperátorem. Mimochodem, v naší třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus jsme probírali ve druhém dílu dobu… Proč se říká, že každých sto let se Evropa dá dohromady a jde do války proti Rusku? My jsme tam ukázali to období přípravy mezi Vlasteneckou válkou z roku 1812 a začátkem 1. světové války. Všechny ty procesy, které jsou tam popsány, to je období, kdy měl systém dozrát ve světě i v Rusku, aby se ta válka realizovala. Musel být nahromaděn potenciál pro válku s Ruskem. Na základě Zákona času (podle KSB) neměli jinou možnost, jak ten potenciál nahromadit dříve, ten lidský, technický a tak dále. To vše jsme tam ukázali. Takže v tomto dílu tam ze všech imperátorů z 19. století jen Mikuláše I. uvádíme jako gosudara-imperátora. Ostatní jsou jen imperátoři, přímo v nadpisech. Už to vypovídá o mnohém. Takže když se vrátíme k vybudování fašismu. Oni nechápou, že monarchii už se jim zřídit nepodaří, za žádných podmínek. Dokonce i v případě, že si zvolíte dočasného cara, tak kde máte záruku, že další car bude jeho důstojným následovníkem? To se vědělo ve státním řízení už na začátku 17. století, přestože to nebylo vyjádřeno přesně danými termíny. Ale už sama volba cara z dynastie Romanovců Michaila, vypovídá právě o tom: „My teď potřebujeme čas na to, abychom dali stát do pořádku, tak ho schválíme jako cara.“ A carství a impérium je jedno a to samé. Jen má jedno původ v latině a druhé v řečtině. Ve smyslu, že to pochází od Cézara, od Svaté říši římské, té západní byzantské, oj omlouvám se, od východní byzantské. U nás to vzniklo, když ty řecké základy... To byzantské impérium, proti kterému byly zaměřeny křižácké výpravy, bylo nakonec rozloženo. Ale dědictví zůstalo. To využil Ivan Hrozný. To všechno popisujeme v naší třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus. Teď to necháme, musíme teď především pochopit to, že se nacházíme ve zlomovém okamžiku, skutečně ve zlomovém okamžiku. Přijali teď rozhodnutí, které jednoduše svazuje ruce Rusku při odrážení informační agrese. A každé řízení je proces informační, šíření informací je řízení. Takže, když zakázali hledání informací, tak tím zakázali vypracovávat vlastní řízení v zájmu Ruska, zatímco nepřátelské řízení bude dál realizováno. Fakticky se pokoušejí ve zkrácených lhůtách udělat to, co bylo provedeno se SSSR. SSSR byl umístěn do informačního vakua, byly zakázány různé západní radiové stanice, jejich vysílání bylo rušeno, ale všichni se je snažili poslouchat: „Oni je ruší, protože říkají pravdu.“ Mnoho informací se k nám vůbec nedostávalo, do oficiálních zdrojů. A jak zpíval Vysockij: „Povídá se mezi lidmi, to nás informují staré vědmy…“ SSSR žil ve sterilním prostředí, a i když se po jeho pádu najednou ukázalo, že v Pravdě psali o Západu pravdu, tak už to stát nezachránilo. Lidé neměli možnost pracovat s příslušnými informacemi, vyvracet je, a potom se na ně nahrnul úplný příval informací ze strany Západu. Takže bez potřebné faktologie to stát odrovnalo, zničilo. Teď chtějí udělat to samé. Vytvořit informační vakuum, aby lidé nebyli připraveni na přijímání informací ze Západu, a až se ten příval uvolní, tak aby to náš stát zase smetlo. To znamená, že nevymysleli nic nového. Používají stále stejnou metodiku likvidace státu, kterou už si vyzkoušeli na SSSR, jen s úpravou vzhledem k Zákonu času. Chtějí to všechno zhustit. Ale znovu opakuji, že když tenkrát zakázali Hitlera (Mein Kampf), tak ho znepřístupnili všem. Takže lidé neměli možnost opírat se o něj, aby usvědčovali fašistickou ideologii. Neměli ten původní zdroj. Nyní nám Iljina dali oni sami, stačí si ho jen s porozuměním přečíst. S čím počítají? Že lidé nevědí, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy, státy. Že lidé jsou jako… Víte, jacísi tupí berani. Jako ta klobása, podle Kozmy Prutkova, čím jim ty hlavy naplníte, s tím potom chodí. Nechápou důsledky existence SSSR, kde lidi neučili přemýšlet jen běžným způsobem, ale také ze státnického hlediska. Vzpomínáte na to Leninovo heslo: „Každá kuchařka musí umět, UMĚT řídit stát!“ Aristoteles říkal, že nejlepšího ševce pozná jen švec, nejlepšího pekaře pozná jen pekař. Co měl na mysli? Už když švec začne vybírat kůži na nějaké boty, tak zkušený švec hned pozná, jak to dopadne. Když tu kůži začne krájet, tak je mu jasné, jaký bude výsledek této přípravy. Stejné je to s pekařem. Jakou vezme mouku, jak míchá těsto, jak připravuje pec… Pekař to dokáže okamžitě vyhodnotit. Ale se státním řízením je to přece stejné! Jakmile někdo začne s řídícími kroky, tak člověk, který ví, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy, už podle prvních kroků může vyhodnotit, k čemu to povede. A právě toho se snažili dosáhnout. Aby lidé nečekali, až tam nahoře něco zvorají, jak nám teď říkají: „Počkejte, až něco udělá a až podle výsledků ho můžete kritizovat.“ Jenže když už tu je ten výsledek, je pozdě něco kritizovat. Je zapotřebí to určit už na začátku. Není poslanec kompetentní? Dolů s ním. Státní činitel je nekompetentní? Dolů s ním. Je nutné, aby tomu lidé rozuměli. A právě proto byly ve stalinských dobách široké lidové masy zapojovány do státního řízení. Všechny partajní schůze byla veřejné. Strana řídila stát, ale rozhodnutí, které přijímala strana, byly projednávány všemi lidmi. A ti komunisté, kteří žili mezi lidmi, jim museli hledět do očí, přece s nimi byli ve styku. Vzpomínáte na Šolochovovu Rozrušenou zemi? Jak tam kovář na partajní schůzi podával přihlášku do strany. Nebo jak tam vystupoval děda Ščukar. Jen si to přečtěte, je tam vše popsáno plně realisticky. Lidé to chápali. Učili je řešit státní problémy. Aby chápali, jak je řízen stát. A co udělal Chruščov? Okamžitě zakázal veřejné partajní schůze. To znamená, že partajní schůze byly jen pro členy strany a ty informace byly uzavřeny. Stejně se mezi lidi dostaly přes osobní styk. Ale k čemu došlo? Proč za Stalina nemusela být ústavně zakotvena úloha strany? Protože byla lidová. Chápete? Prováděla řízení v zájmu lidí. Všechny schůze byly veřejně přístupné, každý člověk se tam mohl vyjádřit, proč se mu nelíbí to či ono rozhodnutí. Jak on sám navrhuje řešit ten či onen problém. A co udělal Chruščov? Odtrhl stranu od lidí. Začal vytvářet toho dvojhlavého orla. A když se strana, odtržená od lidí, vydala zcela jiným směrem, bylo nutné zákonodárně zakotvit úlohu strany jako usměrňující a vedoucí síly státu. Nu ano, v ústavě roku 77, 1977… Chápete to? Uplynulo celých 60 let od roku 1917. A partaj nepotřebovala zakotvovat svou vedoucí úlohu. Byla stále s lidmi, to se stranou vyhráli. Proto k ní měli tak vysokou důvěru. V roce 1977 byla tedy její úloha zakotvena v ústavě, jako usměrňující a vedoucí síly. A zachránilo to stranu před pádem? Zachránilo to stát? Ne! Takže na rozdíl od celé planety, sovětské období v Rusku poskytlo lidem vzdělanostní úroveň a znalosti toho, že je nutné podílet se na řízení státu. Ale ne na úrovni statistů: „Zvol si mne, mne si zvol, svého ptáka štěstí zítřejšího dne.“ Já jsem hlasoval a hotovo. Ale na úrovni porozumění řízení státu, jak se to snažil zařídit Putin, když rušil volby v jednomandátových okruzích, kdy bylo nutné hlasovat výlučně o programu. To znamená, že přijel nějaký kandidát na poslance podle partajního seznamu a předložil program, ukázal ho lidem, jak bude uplatněn ve státním řízení a co jim to přinese, že tam vlastně není sám za sebe. A potom lidem řekl: „Já neměl ve Státní dumě dost sil. Je tam 450 poslanců. Já měl ty nejlepší úmysly, chtěl jsem vám vyhovět, ale neměl jsem dost sil.“ Ne! Strana předkládá program. Jestliže ho lidé chápou na úrovni procesů řízení a souhlasí s ním, tak už podpořili daný program a ne jednotlivého člověka. A v tomto ohledu porozumění procesům řízení ze strany širokých mas obyvatelstva… Ještě jednou zopakuji, že Rusko je v tom na celé planetě daleko vpředu. Máme Koncepci sociální bezpečnosti, která je tou nejmocnější informační zbraní, která je schopná odrazit každou informační agresi a způsobit protivníkovi zdrcující porážku. Možnost obnovit suverenitu Ruska a jeho subjektnosti tu je vždy. To právě proto tak stáli o to udělat formát G7+1. 7 + 1, vzpomínáte? Velká sedmička. A proč? Protože Rusko ovlivňuje všechny procesy ve světě UŽ SAMOTNOU SVOU EXISTENCÍ! A jestliže Rusko navíc něco podniká, tak to působí aktivně a přenastavuje veškerou řídící politiku všech států světa. Uvedu konkrétní příklad. Měli jsme tu takového Borise Nikolajeviče Jelcina. Ten, který přišel do Kongresu USA a řekl: „Je po všem! Rusko je na věky zničeno a už nikdy vám nebude žádnou překážkou. Přijďte a vládněte nám. Ale pospěšte si, aby vás někdo nepředběhl a neovládl nás před vámi.“ A čím skončil? „Bože žehnej Americe!“ To za něj tehdy byla převálcována, rozbombardována Jugoslávie. Stát přestal existovat a Srbsko se pokoušeli dorazit. Ale Srbové si doposud pamatují výsadek našich výsadkářů v Prištině. Vypadá to jako nevýznamná akce. Na krátkou dobu obsadili letiště. Potom byli nuceni odejít, ale okamžitě to změnilo veškerou světovou politiku a umožnilo zachovat Srbsko jako stát a Srby jako národ, nezlikvidovali je. A doposud ten výsadek v Srbsku ti, kteří hlouběji rozumí osudům svého národa… Ne ti, kteří bezduše vycházejí do ulic, kde skáčou na náměstí proti Vučičovi. Ale takoví, kteří si uvědomují, jaké ta malá akce měla důsledky. Chápete? Jakmile se Rusko alespoň maličko pohne, tak to mění veškerou globální politiku. Putin to využívá. Dobře si uvědomuje ten potenciál a využívá ho k tomu, aby obnovil suverenitu státu. Ale celý řídící sbor je u nás proti suverenitě státu. Podívejte se, co dělá centrální banka. Rossionské „elity“ nechtějí, aby Rusko existovalo. A to znamená, že aby se Rusko zachovalo a obnovilo si svou suverenitu, musí mít své řídící kádry. A podívejme se, co bylo, když Putin spustil program Lídr Ruska. Nezafungovalo to. Dali dohromady ty živelně zformované řídící kádry s potřebným světonázorem, jenže je jich málo. A to tím spíše, že jejich světonázor má k Rusku zprostředkovaný vztah. Co udělal Putin? Ten velmi dobře chápe, že potřebuje v řízení vlastence. A kde vzít vlastence? Nyní probíhá válka kolektivního Západu proti Rusku. Takže je jasné, že nejvíce vlastenců, kteří aktivně, za cenu riskování vlastního života, dokazují, že jsou vlastenci, že bojují za Rusko, je nyní na frontě. Je tedy nutné tam hledat lidi schopné v řízení, kteří budou moci být rozestaveni do všech funkcí. A co myslíte, ta „elita“, která nechce, aby Rusko existovalo, aby bylo surovinovým přívěškem Západu, snad v klidu odejde? Jen se podívejte. Jmenovali člověka z toho programu Hrdina Ruska do funkce náměstka starosty, a za měsíc ho zabili. Putin zřídil funkci zástupce velitele námořnictva a jmenoval do té funkce člověka, který se osvědčil v organizaci námořní pěchoty. Teď zahynul. Chápete to? V březnu, 28. března byl jmenován a hned v červnu zahynul. Budou se bránit. Ale nestačí být jmenovaným. U každé funkce, u každé profese musíte vědět, co ta profese obnáší. A když člověka jmenují do státní funkce, aby řídil nějaké procesy, tak musí být kompetentní v řízení složitých sociálních supersystémů z hlediska státu. Učí tomu někde? Ne. Existuje jen jeden zdroj poskytující tyto znalosti, a tím je Koncepce sociální bezpečnosti. A proto od přívrženců Koncepce sociální bezpečnosti závisí velmi mnohé. Sami lidé, kteří si nastudují Koncepci sociální bezpečnosti, kteří v míře svých možností na svých místech, ve svém běžném životě tyto znalosti uplatňují, vytvářejí potřebné informační pole, ve kterém se nacházejí všechny státní orgány a ve výsledku se ty znalosti stávají žádané. Mnozí si zřejmě povšimli, obzvláště když to porovnáme s devadesátkami, že mnohé pojmy zavedené v Koncepci sociální bezpečnosti, jsou nyní obecně rozšířeny. Jsou používány ve státním řízení, znějí z televize a tak dále. Snažili se všemožně tu věc zastavit. Když se objevilo slovo koncepce, tak se ho snažili všemožně znemožnit, přišli třeba s "koncepcí záchodové mísy". Nu, používali to slovo, v možných i nemožných souvislostech. Ta pěna opadla a nyní se koncepce jako pojetí způsobu života projevuje ve všem a pravidla, principy ruského světa se šíří všude. Od toho, nakolik se budou znalosti vyložené v Koncepci sociální bezpečnosti šířit ve společnosti a budou použity při řízení státu, závisí velice mnoho. Už když její autoři Koncepci sociální bezpečnosti předložili takříkajíc Městu a světu (Urbi et Orbi), tak řekli, že míra krvavosti nadcházejících a nyní už probíhajících událostí, bude záviset a nyní už závisí na míře osvojení si znalostí vyložených v Koncepci sociální bezpečnosti. Teď jste se sešli na fóru, kde spolu budete vzájemně mluvit, vyměňovat si znalosti, studovat různé teoretické části Koncepce sociální bezpečnosti. Nakolik jsem informován, budou se probírat virtuální struktury, složité sociální supersystémy, světové zákulisí… Teď se pokoušejí přesný řídící termín globální prediktor nahradit jakýmsi světovým zákulisím. A co je to světové zákulisí? Můžete vymezit subjekt řízení? Co je to zákulisí? Tento termín používá všechna vlastenecká veřejnost od devadesátek a co? Dokázali něco udělat při odražení té informační agrese? Ne. A proč? Vezměme si tedy divadlo, kde je zákulisí. Kdo je za kulisami? Jsou tam herci, kteří nejsou právě na scéně. Jsou to herci v hlavních rolích, ve vedlejších, nebo přímo statisté. Za kulisami jsou pracovní scény, různí maskéři. Za kulisami je režisér, který to za pochodu koriguje. Scénárista a další… Například taneční choreografové. A mnozí další. Když to tedy definujete jako světové zákulisí, dokážete čelit tomu divadlu, do kterého vás zatahují? Ne. Vy nevíte, proti komu jít. Nevíte, kdo je hlavním aktérem, který vám to divadlo zorganizoval. Jsou všichni za kulisami. Takže budete bojovat proti tomu zákeřnému „Nikdo“. A oni nás přece přesvědčují, abychom nehledali řízení, kde žádné není. To je světové zákulisí, nikoho nehledejte, žádné není, všechno se to děje „samo o sobě“. Ale tak to není. To všechno se budete učit a probírat to. Takže na tom, jak si tady mezi sebou pohovoříte, vyměníte si znalosti, proberete teoretické otázky, bude záviset vaše osobní úroveň, se kterou se vrátíte k sobě domů a budete moci dál ve svém okolí šířit Koncepci sociální bezpečnosti. Takže vám přeji mnoho úspěchů na tomto fóru, abychom všichni společným úsilím konečně mohli snížit míru krvavosti už těch stávajících událostí. A potřeba naší činnosti je obrovská. Jen si to vezměte, když zakázali vyhledávání extrémistických informací, tak chtějí zvýšit míru krvavosti, chtějí, aby se stát zhroutil. Naším úkolem je to nepřipustit. A nepřipustit to budeme moci jen v tom případě, že lidé budou chápat procesy řízení státu, složitých sociálních supersystémů. Přeji vám úspěch ve vaší práci. Nu a nyní… A nyní máte, dá se říci, unikátní možnost… Každý týden máme pořad Otázka-Odpověď. A já vím podle zpětných vazeb, že se lidem zdá, že probíráme těch otázek málo. A jedna z trvalých výčitek je, že neustále omíláme jedno a to samé. Proč zase zní to „jedno a to samé“? Protože jakmile to „jedno a to samé“ vynecháme, tak se okamžitě v komentářích pozvedne příval: „A proč je to tak, jak říkáte?“ A je nutné to vysvětlovat v komentářích… Já ty lidi, kteří tam pracují, neznám. Děkuji jim. Ukazuje se, že je tu spousta lidí, kteří znají Koncepci sociální bezpečnosti, dokážou jí používat a ti tam píšou ty komentáře. Já se o tom jen dozvídám. Takže, aby ty informace byly podávány uceleně, jsme nuceni v tom či onom rozsahu opakovat informace, které už zazněly. Aby to lidé měli stále na paměti, když hodnotí procesy. Aby se potom neptali: „A proč je to právě takto?“ Máte teď možnost, když jich probíráme tak málo, ty otázky položit nyní. Každý má tu možnost. Než začnete s otázkami, malá orientace, už pracujeme něco přes hodinu. Ve 14:30 musíme skončit, takže máme o půl hodiny méně. Zkraťte proto trochu odpovědi. „Zdravím vás, Valeriji Viktoroviči, jmenuji se Alexandr a jsem z Nižněgorodské oblasti. A mám následující otázku. Každý na své místě má v míře svého chápání pracovat na sebe… To tu zaznělo, že?“ „Ano.“ U nás v Nižném Novgorodu je spolek Severní člověk.“ „Jaký člověk?“ „Severní člověk.“ „Aha.“ „Založil ho Míša Mavaši, pokud ho zde přítomní znají. Já mám otázku. Oni se zabývají v podstatě prospěšnými věcmi, bojují proti migrantské zločinnosti. Mimo jiné konkrétně u nás v Nižném Novgorodu rozvíjejí určitý kulturní klastr. Pořádají exkurze, organizují různé fyzické bojové přípravy, literární kluby. Navázali kontakty s polytechnickým institutem, tedy spolupracují s ním. Ale jsou tu ohledně nich i určité pochybnosti. Takže člověk by se k nim chtěl přidat, a pracovat s nimi v těchto směrech. Ale jsou tu určité pochybnosti. O Míšovi Mavašovi jsou informace, že svého času byl v kontaktu s Barkašovci. Máme tam i různé jiné vlastenecké spolky jako Ruská obec a tak dále. Ta Ruská obec ale pořád mává carskou vlajkou. Tak bych od vás rád k tomu slyšel komentář, pokud o tom něco víte. Ono je to tak, že jste se na svém dílčím případu dotkl obecného problému. My tak či onak žijeme ve společnosti, kde probíhají procesy samoorganizace. Kde různé referenční skupiny, klanově-korporativní skupiny hledají způsob, jak se zachovat, jak zachovat stát z toho hlediska v tom rozsahu, jak to samy chápou. Hledají různé způsoby ovlivňování procesů řízení tam, kde žijí. Úroveň toho vlivu je určována mírou jejich znalosti a chápání procesů řízení složitých sociálních supersystémů. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, nespadli jsme sem z nebe, máme za sebou určité historické pozadí. Ti, kteří ovládají minulost, ovládají budoucnost, ale ten, kdo ovládá přítomnost, ten určuje, jaká ta minulost byla. Záleží, jak ji zformujeme. Ať už si to přejeme či ne, žijeme ve společnosti, kde probíhá neustálá součinnost různých klanově-korporativních skupin. Nejsou tu lidé, kteří by se tu náhle zjevili a stali se ideálními. Problém je v tom, že jestliže mravnost člověka podnítí k nějaké činnosti, tak si vyhledá referenční skupinu a hledá informace, které budou podle jeho názoru tak či onak pomáhat řešit tyto problémy. Lidé nevěděli o existenci Koncepce sociální bezpečnosti. A oni vytáhli Barkašova s velmi líbivými hesly s jednoduchými řešeními… "Takto to zařídíme!" A lidé se toho samozřejmě do určité míry chytili. To se netýká jen Barkašova, platí to i pro jiné. Teď třeba pro Ruskou obec. Ty ale zakládají určité klanově-korporativní skupiny pro své cíle. Ale je třeba to využívat. Bolševici… A fakticky se jednalo o Hlavní výzvědnou službu ruské imperátorské armády. Bolševici byli produktem této organizace. Když začali mít problémy s revolučním hnutím a došlo jim, že je to revoluční hnutí organizováno z nadnárodní úrovně, přičemž celosvětově, tak se rozhodli sami založit organizaci, která by byla v součinnosti s revolučními hnutími a pracovala by na těch otázkách, které figurují v tom revolučním hnutí, ale nemůže je korigovat stát, přestože reakce na tyto věci je životně důležitá. Například otázka národů na sebeurčení s tím, že se mohou i úplně odtrhnout, byla náplní všech revolučních hnutí po celém světě! Ovšem využívalo se vždy to klišé, které přicházelo z Londýna. Ale bolševici začali na toto téma aktivně teoretizovat, samozřejmě vycházeje z toho základu, který UŽ BYL zformován! Napřed museli zapracovat a vřadit se mezi revolucionáře, aby je přijali za své. A potom teprve mohli to hnutí přesměrovat na tvořivou cestu, přínosnou pro náš stát. A teď jim kvůli tomu vyčítají, že prý tak chtěli rozložit stát. Jenže tak to nebylo. Stačí si přečíst Lenina, nebo Stalina. Takže oni chtěli prý stát rozložit a zatím ho dali dohromady?! Takto to přece nechodí, chce-li někdo něco rozbít, tak to rozbije a nebude to dávat dohromady. Stačí se podívat na příklady ze světových dějin. A to znamená jen jedno, že když už v počáteční etapě začali o těchto otázkách teoretizovat, když se sami stali součástí toho revolučního hnutí a začali v něm šířit informace, tak tím to revoluční hnutí proměnili, přeformátovali a umožnilo to obnovit ruské impérium ve formátu SSSR. Když si vzpomenete… Stačí se podívat na internet. Ve všech sovětských učebnicích, ve starých historických atlasech byla mapa takzvaného rudého stromu znázorňující sovětské Rusko v letech 1918-19. Ten strom měl kmen podél Volhy a koruna pokrývala Moskvu a tehdy ještě Petrohrad. Takže vznikl takový strom. Fakticky nás připravili o přístup ke všem mořím. Kaspické moře je fakticky jezero. Ale ani tam jsme neměli svobodu v jednání, protože to tam Rusku blokovali britští interventi a nacionalistické síly. A přestože se Petrohrad fakticky dotýká Baltu, tak tam vše bylo také fakticky omezeno „Markýzovou louží“ (Něvský záliv). Neměli jsme ty přístupy. A jak dokázali vyhrát? Právě díky předchozí práci, kdy se stali součástí všech revolučních hnutí. Bolševici tak dokázali všem interventům vytvořit takové problémy, že sami začali přemýšlet, jak se zachránit před rozpadem: „Vždyť se to stáčí úplně jinam…“ A proto také vzniklo Turecko, které v této podobě vůbec nemělo existovat. Doposud je to pro Západ takový kufr bez držátka, což aktivně využívá Putin při řešení svých úkolů. Takže nyní existuje velmi mnoho společenských organizací, hnutí. V míře možností je nutné se k nim přidávat a přinášet tam své informace. Měnit jejich práci. Protože tak či onak, jak je vidět z činnosti celého státu, ty klanově-korporativní skupiny mají vždy jen omezené zájmy, nejsou dlouhodobé. Příkladem je opět Barkašov. Vytvoří hnutí pro aktuální situaci, a když v nové situaci už není funkční, tak se lidé rozeběhnou a začnou hledat nové formy. Je třeba lidem předávat znalosti. Znalosti o Koncepci sociální bezpečnosti. A jak hlásá pravidlo Dostatečně všeobecné teorie řízení využívat objektivní okolnosti pro dosahování svých subjektivních cílů. Je nutné si uvědomovat, že ty zdroje, které vynakládají na vytváření různých skupin… Jako třeba ta Ruská obec. My jich tolik nemáme. Oni tam ale koncentrují lidi s určitým rozpoložením. S určitým vztahem ke státu. Je to všechno velice složité i s mravním základem. Ale většinou je jejich zaměření vlastenecké s touhou pracovat ve prospěch svého státu. Musíte jim tedy předávat teoretické základy, protože je nemají. Předávejte jim ty teoretické základy. Ale musíte pamatovat na to, že stačí jeden člověk, aby koně dovedl k napajedlu, ale ani 40 lidí ho nedonutí se z něj napít. Nesmíte je nutit: „Tohle si přečti, na tohle se podívej.“ Musíte se sami stát autoritou. Když se s někým začnete bavit, tak mu musíte předvést svou míru chápání procesů řízení. Aby člověk uviděl vaše prognózy rozvoje situace. Ne s ohledem na konečný výsledek, ale jak se ta situace bude rozvíjet. Neboť jakmile spustíte nějaký proces řízení, tak na něj okamžitě začnou působit další síly, další procesy řízení. Takže můžete předpovědět rozvoj situace, ale jak přesně to dopadne, hned vědět nemůžete. Protože neznáte všechny vlivy na tyto procesy. A jak to probíhá na všech těch politických talk-show? „Předpovězte, jaký bude kurz dolaru tehdy a tehdy. Nebo, jaké rozhodnutí přijme státní činitel tehdy a tehdy." Ale to přece není možné, protože neznáte všechny okolnosti. Nevíte, jaké procesy ovlivňují tu či onu situaci. Můžete jen vymezit procesy. Allen Dulles, zakladatel CIA, svého času řekl… Když připravoval analytické oddělení CIA a vybíral si lidi, tak co říkal? Jaké lidi že potřebuje? Říkal, člověka je možné zmást fakty, ale pokud ten člověk dokáže postihnout tendence… Nemluvil o procesech řízení, ale chápal, že existují tendence. „Takového člověka potom není možné zmást, a takové lidi potřebuji. Ti budou včas odhalovat procesy řízení, budovat své řízení a korigovat ho podle vlivů na něj.“ Na ten jejich proces řízení. Tohle je jen hrubý popis té varianty. Sednete si za volant auta a vyjedete na silnici. Musíte zohledňovat dopravní situaci a neustále na ni reagovat. Ano, máte za cíl někam dojet, v určitém čase. Ale všichni, kteří řídí auto, dobře vědí, že orientovat se na přesný čas… Říci, budu tam přesně v tuto dobu, není možné. Dost dobře to nejde. A proč. Dostanete se do zácpy, nehoda na silnici a vy ztvrdnete v zácpě. Píchnete kolo nebo se stane něco jiného. Může dojít ke spoustě nepředvídatelných okolností. I když jdete třeba jen pěšky po chodníku mezi lidmi. Když nezohledníte pohyb všech těch lidí, tak se s někým nakonec srazíte. Určitě se vám to stalo. A někdo narazí i do sloupu. Přitom se přece sám sloup vůbec nepohybuje. Takže musíte chápat procesy řízení. Včas na ně reagovat, působit na ně, a potom se vám bude dařit řídit. To právě proto nám zakázali vyhledávání extrémistických informací, abychom nemohli odhalovat procesy, tendence. Abychom nemohli reagovat na změnu prostředí. A oni naopak měli rozvázané ruce ve svých krocích proti Rusku. Takže se vracíme k tomu, čím jsme začali, o tom je i ta vaše otázka. Ano? Správně to chápu, že tak či onak byly založeny nějakými klanově-korporativními skupinami sledujícími určitý cíl, ale je nutné s nimi pracovat na základě toho, o čem jste teď mluvil? Ano, fakticky jste to zopakoval. Ano, bezesporu každý spolek, na který dnes narazíte a má nějaké zdrojové zajištění, byl vytvořen nějakou klanově-korporativní skupinou. A chcete-li, aby tato klanově-korporativní skupina pracovala pro zájmy státu, musíte s ní pracovat. Protože každá klanově-korporativní skupina má jen omezené spektrum svých zájmů a úkolů. Takže teď mají zájem, aby zdrojově zajišťovali nějaký fragment činnosti, a zítra o to ten zájem mohou ztratit. Opět nás to vrací k Barkašovovi. V každém případě, jestliže jsou tyto spolky zakládány, tak ovlivňují nálady ve společnosti. Ovlivňují procesy ve společnosti. Jestliže tedy nechceme čelní střet… A ty klanově-korporativní skupiny nechápou… Čím se vyznačují? Že vůbec nechápou, jak jsou řízeny státy. Nevědí, co to jsou složité sociální supersystémy. „Co to je? Takové hlouposti. Nu, supersystém, to nám ještě něco říká, ale co je to složitý sociální supersystém?! Ne...“ Tam končí. Ale já vím, že to na semináři budete probírat podrobněji. Ano. - Valeriji Viktoroviči, dobrý den. - Dobrý den. Jmenuji se Sergej, město Jalta. Valeriji Viktoroviči, chtěl jsem vás požádat o komentář. Řekněte, jak okomentujete to, že vás někteří vnímají jako idol a dělají z vás autoritu? Abych to dokončil, ten váš pořad na tom také má svůj podíl. Aby to všem bylo jasné, tak jen chci uvést takový příklad. Lidé chodí do sauny, scházejí se tam konceptuálové a mluví spolu. Jeden týden nevyšel váš pořad. Dívám se, a jeden člověk tam sedí takový smutný. Ptají se ho, proč je takový skleslý: „Já nevím, co mám dělat. Nevím, co mám dělat.“ Takže jde o příživnictví, jak jste o tom mluvil v souvislosti s těmi komentáři. Když něco neřeknete, tak se hned všichni začínají ptát, proč jste jim neporadil? A nevědí, co mají dělat. Takže co s tím? Tak pro začátek. Bezesporu, ke každému člověku musíte přistupovat kriticky. Nesmíte si vytvářet žádný idol, žádnou modlu. Co se týká třeba mne, tak si představte, že jsem jen počítačový avatar, který vám předává nějaké informace. Prostě vám je oznamuje. Může jít i o umělý intelekt. Důležité jsou přece ty informace. Čím jsem začal? Omluvte mne, prosím (napiji se). Já jsem řekl, že nám často vyčítají opakování. To souvisí s tím, že tu je velké množství lidí, kteří nevědí vůbec nic o řízení složitých sociálních supersystémů. A když jim z toho vypadne nějaký informační fragment, tak to u nich vyvolá otázku: „A proč je to tak? Jak jste k tomu došel?“ Vzhledem k tomu, že náš formát je týdenní, tak pokaždé reagujeme na aktuální situaci, přičemž potřebujeme vytvářet určité informační pole v našem státě, které nevytvářejí naše oficiální média ani jiní blogeři… My vždy máme unikátní informace, které nikdo jiný nepředkládá. A podle reakce informačního pole vidíme, že jakmile v pondělí něco v pořadu oznámíme, tak mnozí, kteří ty informace již operativně probírali v tom uplynulém týdnu, jsou nuceni se k tomu vracet, aby se přizpůsobili nové úrovni chápání. My se soustřeďujeme na informace, abychom tak vytvářili určité informační pole. Ale přitom neustále říkám, že ten pořad nesmíte vnímat jako konečné vymezení informačního pole, ale jen jako upoutávku k tomu, abyste si nastudovali teoretické práce. A musíte je studovat proto, abyste se sami stali konceptuálně mocnými, a rozuměli řízení, abyste nepotřebovali žádného Pjakina. Nesmíte žít od pondělí do pondělí, od jednoho týdne ke druhému. Takto to nesmí fungovat. Ve škole jste získali určitý soubor znalostí, se kterými kráčíte dál do života. Jdete na vysokou, tam si ten soubor rozšíříte. Někdo na vysokou nejde. U různých lidí je to různé. Ale ve svém běžném životě jste samostatní. Přijímáte ta či ona rozhodnutí. Dozvíte se nějaké informace a určitým způsobem je zpracujete. S těmi informacemi o řízení to musí být stejné. Nemusíte čekat na nějakého guru. Musíte tady a teď mít znalosti, abyste se mohli rozhodnout, jak máte jednat, a potom se stanete platným členem společnosti. Ale budete-li žít od pořadu k pořadu, tak zaprvé vznikne opoždění v reakci. My přece vždy mluvíme o uplynulých událostech. Ano, mají své další účinky, ale reakce na ně už má zpoždění. A za druhé, když se nedozvíte, co dál, nebo například nevyjde další pořad, tak nebudete vědět, co máte dělat. Musíte být samostatní. A v tomto ohledu se přece můžete sebevzdělávat! Ano, my pracujeme na vytváření informačního pole. To je takové obecné šíření informací, ale každý člověk, který chce být samostatný, musí pracovat sám na sobě a sebevzdělávat se. A především musíte číst knihy! Myslet! A toto vaše fórum, vzájemná komunikace bude jako seminář, kde získáte informace, budete si je vzájemně vyměňovat. Můžete si doplnit nějaké mezery ve svých znalostech. Seznámit se se zkušenostmi, které sami nemáte. A to vám pomůže, abyste se lépe orientovali v životě. Koncepce odmítá vytváření jakýchkoliv model a idolů. S tím je konec, to už teď ve společnosti nefunguje. S ohledem na Zákon času to nefunguje. Je to v rozporu s Koncepcí sociální bezpečnosti. My jsme z hlediska studia Koncepce sociální bezpečnosti… Když jsme začínali s pořadem Otázka-Odpověď, když byl zakládán Fond konceptuálních technologií, tak ta situace vypadala následovně. Teorii a metodologii zpracovávala skupina vnitřního prediktoru SSSR a Fond konceptuálních technologií měl zase vypracovávat technologie. A proč? Před tím, než se objevil Fond konceptuálních technologií, jsme se neustále střetávali s tím: „Ech, ta vaše Koncepce… Je to dobře napsané, ale v životě to tak nefunguje, jak ji chcete uplatňovat? Jak?“ A proto byl založen Fond konceptuálních technologií, aby názorně ukazoval, jak tato Koncepce, Koncepce sociální bezpečnosti funguje v životě. Jak se na základě této teorie a metodologie dají vypracovávat konkrétní technologie. Jak je možné odhalovat procesy řízení a tak dále. Takže od samého počátku měl Fond konceptuálních technologií sloužit… Nebylo by správné říci, že jako reklamní projekt. To ne. Od začátku to byl projekt s cílem působit na procesy řízení. Ale měl také lidi podnítit k sebevzdělávání, aby si řekli: „Já chci také vědět to, co on. Sám si to umět tady na mém místě přebrat. A když to budu umět, tak k čemu by mi byl ten z televize? Nu, občas si ho poslechnu, porovnám si svůj názor s tím jejich. Někdy ho podle něj zkoriguji, někde zůstanu na svém, že nemá pravdu. Takže pracujte v tomto režimu. Lidé si musí umět poradit v každodenním životě. Přece neběháte pokaždé za učitelem ze své školy, z vysoké školy, abyste se ho ptali, co máte dělat. Získali jste diplom, atestát a vstoupili sami do života s tím souborem znalostí, který jste nabrali. Ale jste neustále nuceni ho rozšiřovat. Sám život vás k tomu nutí. A život dnes nutí člověka, aby věděl, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. Zatímco dříve, aby se člověk stal platným občanem, stačilo mu naučit se číst, psát a počítat… Když se narodil a podíval z okna, tak tam viděl koňský povoz. Když přišel lékař, tak pouštěl žilou, což byl nejrozšířenější způsob léčby. A když ten člověk umřel, tak to bylo stejné. Lékaři dál léčili pouštěním žilou, za oknem skřípaly koňské povozy, třeba trochu vylepšené, ale stále povozy. Ale nyní už to tak podle Zákona času nefunguje. Nyní se technologie už neobnovují rychlostí měřenou desetiletími, ale několikrát za život člověka. Jen si vzpomeňte, sami jste přece zažili evoluci mobilu. Jakou byl na začátku vzácností. Byl tlačítkový, velký a těžký. Potom se začal zmenšovat, potom se objevily ty chytré telefony v různých modifikacích s různými možnostmi. Ty technologie se neustále vyvíjejí. A bude-li se člověk neustále orientovat na to, co mu kdo poví: „Já počkám, až co on…“ Tak sám beznadějně zaostane. Úkol Koncepce sociální bezpečnosti spočívá v předání znalostí lidem, aby se stali samostatnými. Aby si je sami osvojili a adekvátně reagovali na změnu prostředí. Vždyť v čem spočívá problém vytváření všech těch model? Že sám člověk nemá znalosti, které by mu umožňovaly adekvátně reagovat na procesy probíhající okolo něho. A když vidí, že nějaké informace mu v tomto ohledu pomáhají, tak si je vezme za své. A v tomto ohledu vaše otázka navazuje na tu předchozí. Jen si to vezměte, ten člověk zachytil nějaký kousek informací z Koncepce sociální bezpečnosti, ale nedokáže je sám rozvíjet. A tamti lidé tyto informace neznají, tak se přimknuli k těm informacím, kterými informační pole naplňuje klanově-korporativní skupina. Tak se přimknuli k nim, ale jak v prvním, tak ve druhém případě ti lidé nejsou samostatní. V prvním i druhém případě je nutné, aby ti lidé na sobě pracovali, aby dokázali porozumět těm procesům, které okolo nich probíhají. Pokud to neudělají, tak dnes budou mít jednoho guru a zítra, když uvidí, že v životě neustále zaostávají… A jestliže třeba nevyjde další pořad, zakopnou a rozbijí si čelo, tak řeknou: „Ten guru byl vlastně k ničemu, najdu si raději jiného.“ Takový člověk se nedokáže stát platným, aktivním členem společnosti. Budou ho stále vodit za nos. Dobrá, tento člověk narazil na naše informace. Ale mohl také narazit na nějakou sektu. Je tu snad málo příkladů těch stávajících sekt? Tak taková je to situace. A my pracujeme tak, že poskytujeme informace: „Pracujte s nimi.“ Neboť znovu opakuji, že velmi dobře víme, že stačí jeden člověk, aby dovedl koně k napajedlu, ale ani čtyřicet ho nedonutí se z něj napít. My vám předáváme informace a dál už to závisí na vaší mravnosti, na vašich sklonech, zda se těmi informacemi budete dál zabývat nebo ne. Zda ty znalosti budete studovat nebo ne. Ale v žádném případě si z nikoho nesmíte dělat idol nebo modlu. To nesmíte, protože se to v první řadě negativně odrazí na tom, kdo to dělá. Takže takto vypadá ta situace. Mám spíše upřesňující otázku. Zdravím všechny i účastníky fóra. Prostě všechny. Jsem Ivan z Moskvy a mám upřesňující otázku, která vznikla po poslechu vaší úvodní řeči. A jmenovitě se jedná o pojmy carství a impérium. Já jsem četl knihy, tu třídílnou… I když ne úplně celou. Nicméně… Knihu Státní symboly a státní suverenita jsem četl celou. A pro mne je impérium typ složeného státu, kde před jeho vznikem byly na území jednotlivé národy. - Jestli si to správně pamatuji. - Ano, ano... - A já se ptám, jak s tím souvisí carství? - To jste nečetl dost pozorně tu třídílnou práci. Tam se právě píše o tom, jak Ivan Hrozný přijal titul cara, a proč to tak podráždilo Polsko. Neboť tam měli jen království, zatímco car má svůj původ v Cézarovi (císaři). Císař panující v Římském impériu. A i přes ruskou výslovnost slova Cézar jako car, jsme se tak stali následníky Byzantského impéria. Jen jsme to pronášeli rusky jako carství. A svou podstatou už knížectví, Rus, byla složeným státem, kde byly obsaženy různé typy státnosti. Takže Evropě se nelíbilo, že jsme tu měli Moskevské carství, odmítali to a bylo se nutné nějak včlenit. Ivan Hrozný je přehrál ve věci práva na byzantské následovnictví. A Petr I.? „Chcete raději impérium? No prosím, tak to nebude Moskevské carství, když nevíte, co to znamená. Tak vám ruský stát nazveme v pro vás srozumitelných termínech.“ A v tomto ohledu jste dobře zmínil tu knihu Státní symboly a státní suverenita. Petr I. využil přesně tohle, že byl zformován systém hierarchie států, kam Moskevské carství nikam nezapadalo: „Tak to Moskevské carství přejmenuji ve vašich termínech a udělám to tak, jak to má být.“ A když mluvíme o odvěké ruské vlajce, tak v každé historické epoše, měla tato vlajka různou podobu. Došlo k situaci, že za těch tři sta let, kdy jsme neměli státní vlajku, se zformovala světová hierarchie států odrážející se ve státních vlajkách. Lidé navrhují: „Pojďme udělat tohle, pojďme udělat tamto…“ Pochopte, že váš stát hodnotí podle zavedených šablon. Pokaždé se podívají, kde se nacházíme v hierarchii: „Aha, jste bezvýznamní...“ Prý doprostřed vlajky umístíme to či ono. Vše to tam popisujeme. Bolševici si v dané situaci velmi dobře uvědomovali, že ruská rudá vlajka měla v různých historických epochách různou podobu, takže v nové historické epoše musí mít svou novou podobu. Proto byly použity symboly, které byly jednoznačně chápány v celé té vzniklé světové symbolice. A do kantonu byly umístěny zkřížený srp a kladivo. To jsou ty nejstarší pracovní i válečné nástroje. Ta podstata se odráží i v ruské, sovětské písni: „Jsme mírumilovní lidé, ale náš obrněný vlak stojí připraven na vedlejší koleji.“ Ve starověkých časech, kdy nebyla stálá armáda, šli lidé válčit s tím, s čím pracovali. Můžete si na internetu najít zajímavosti, které se tam dají dohledat, jak vypadala válečná kladiva, válečné srpy a tak dále. A tato činnost… Mimochodem zkřížený srp a kladivo jsou i v hymně SSSR, z roku 1944… A současná hymna na to v mnohém navazuje. No a hvězda byla hvězdou ukazující lidstvu cestu, byla pěticípá, znázorňující člověka. Vše je to absolutně vyvážené. SSSR měl nejvyšší, prostě nejvyšší… Nic vyššího nelze vymyslet. Ti, kteří tu vlajku vypracovali a schválili, velmi dobře chápali všechny ty světové procesy, takže neponechali nikomu možnost, aby dále manévroval, aby měl suverénnější a subjektnější vlajku. Je tam vše vyvážené maximálně možným způsobem, úplně! Takže všechny ostatní varianty rudé vlajky, jako třeba ta čínská, označují už značně nižší úroveň. Vyšší postavení v tom systému, který vytvořili globalisté svou hierarchií států světa, než měla odvěká rudá ruská vlajka v podobě SSSR, neměl nikdo. To proto taková nenávist ke každému pokusu obnovit ruskou rudou vlajku. A to i od marxistů… Co si jen nenavymýšlejí, jen aby se nevrátila. Tak proč tu vlajku tak rychle vyměnili a proč nevystupujete proti bílo-modro-červené trikolóře? Protože nám ji přisoudili Holanďané! To vše je v kronikách. Nařídili Alexeji I. Michajloviči Tišajšemu: „Od nynějška nebudete mít rudou ruskou vlajku, ale trikolóru!“ Nu dobrá, když se té trikolóry tak držíte, kde ji vidíte v ruských dějinách?! Byly svolány celkem tři mimořádné rady, jednu svolal Alexandr III. a dvě Mikuláš II. To je přece zadokumentováno! Je tam jasně řečeno, že carská žlutočerná vlajka, ani bílo-modro-červená nemají historický základ, aby byly ruskými vlajkami. Všechny přišly ze zahraniční. Tak proč se jich tak držíte?! „Rudou vlajku v žádném případě.“ „A jak vypadala vlajka před Petrem I.?“ „To je nám jedno! Tuhle nám dali Holanďané, a proto to teď bude ruská vlajka.“ To mi promiňte, je to opět ve stylu: „Přijďte a vládněte nám!“ To vše, její odmítání, všechno to očerňování ruské rudé vlajky a touha podržet si bílo-modro-červenou trikolóru nebo tu carskou, je jen odvrhováním ruskosti: „Přijďte a vládněte nám!“ Je jedno kdo, hlavně aby to bylo cizí panstvo. Dmitrij Smirnov, Moskva. Zdravím vás Valeriji Viktoroviči, zdravím všechny účastníky. Byl jsem několikrát na akcích organizovaných Fondem a pokaždé ve výsledku… Hned vás opravím. Fond konceptuálních technologií ještě neorganizoval žádnou akci. Ten, kdo je organizuje, to je Centrum konceptuálních technologií. - Aha, vy myslíte tady u nás. - Byl jsem tady v roce 2018 a 2019. Ano, to organizoval náš fond. A vždy mezi účastníky vznikaly otázky spojené s pokračováním. Jakým způsobem je možné využít tyto informace a přecházet od formátu pořadu Otázka-Odpověď k rozšířenějším variantám zapojení lidí a veřejnosti. Jak přitáhnout pozornost k těmto informacím a využívat je v řídících cílech. A pokaždé, jak si vzpomínám, se mluvilo o tom, že se uvažuje o otázkách spojených s provedením, organizací nějakých kulatých stolů, kde by přívrženci Koncepce, tedy přinejmenším účastníci fondu a lidi z jeho okolí, ve svých zájmech i v zájmech společnosti rozebírali aktuální situaci na principu otázek a odpovědí. Abychom se tak vyhnuli možnému modlářství s ohledem na vaši osobu, když by to dělali jiní lidé ve svých vlastních zájmech a na příkladu předvedli, že se nejedná jen o jednoho člověka, který si něco osvojil a má vlastní názory. Že tu jsou ještě i mladí lidé, kteří ovládají moderní technologie. Nicméně i jim tyto znalosti umožňují dosahovat v životě svých cílů. Takže ta otázka je následující. - Vy, jako vedoucí fondu, správně to chápu? - Jen podmíněně. Tak jen podmíněně, můžete nám říci, zda se plánuje, zda se připravují nějaké jiné formáty společenské činnosti? Zda to nebrzdí zdrojové zajištění, zřízení těch jiných formátů, nebo třeba složitost otázek bezpečnosti možných účastníků těchto akcí? Nebo zda je to principiální postoj Fondu, který trvá na formátu Otázka-Odpověď bez dalšího rozšiřování činnosti? Chtěl bych vysvětlit, proč se ptám. Asi znáte velmi známého historika Andreje Iljiče Fursova. Toho se velmi často ptali: „Často se setkáváte se studenty a nahráváte pořady na historická i současná témata. I když nepravidelně. Proč to děláte?“ A on vysvětlil, že zaprvé se mu líbí tím zabývat a za druhé chce žít v silném státě a za adresáta těchto informací považuje subjekt zabývající se strategickou činností. Takto to formuloval. Očividně se mělo jednat o naši hlavu státu nebo o skupinu zajišťující její činnost. Můžete z tohoto hlediska okomentovat možný rozvoj fondu? Já jsem vaši otázku pochopil a odpovídám. Rozvoj Fondu konceptuálních technologií, jeho informační činnosti předpokládal, že opustíme ten formát „mluvící hlavy“. To měla být počáteční fáze a následně jsme měli v plánu přejít k formátu, který… Nu, možná si vzpomínáte na sovětské Mezinárodní panorama. Teď tu je Mezinárodní obzor. No, něco typu takového pořadu, kde ten moderátor není člověkem, na kterém by viselo úplně všechno. Jedná se o kolektivní práci, jejímž výstupem je obrazový záznam a tak dále. K tomu jsme kráčeli, postupně kráčeli. Jenže to následně ovlivnila řada okolností, která zatím nad plány rozvoje formátu naší práce staví otazník. Jak to dále bude fungovat. Po smrti Vladimira Michajloviče Zaznobina začalo být jasné, že rozpracování teorie Koncepce sociální bezpečnosti v té skupině skončilo, v té, která byla zformována okolo Vladimira Michajloviče. Ale ty otázky, které je nutné řešit tady a teď, a je nutné je podložit teorií, jsou kolosálního rozsahu. Pokud si vzpomínáte, tak právě v té době se všichni zajímali o otázku, co je to vlastně stát a jak je realizováno řízení státu. Jak je budováno nadnárodní řízení. A proto jsme byli nuceni se začít zabývat ještě i psaním teorie. Ve výsledku jsme rozepsali to, co bylo nezbytně nutné. Než se objevila třídílná práce Válka, Stát a Bolševismus, tak jsme napřed ty materiály vydávali v rámci knihovny Fondu konceptuálních technologií. To nejsou žádné pjakinské práce. To jen… Víte, je takový formát, kdy někdo dává dohromady sborníky. Například jako myslím Buškovovská série, kde jsou zcela různí autoři. Tyto práce byly vypracovány stejným způsobem, protože to už bylo nutné dávat do oběhu, potřebovali jsme, aby ty informace už pracovaly. A vydat plnohodnotnou práci v rámci vnitřního prediktoru SSSR jsme neměli možnost. Museli jsme počkat na výsledky činnosti té skupiny, která si činila nárok na to, že jsou vnitřním prediktorem SSSR. Abychom hned mohli doložit co a jak, nebylo možné z toho prostého důvodu, že, jak už jsme říkali, nejlepšího pekaře rozpozná nejlépe pekař, nejlepšího ševce zase švec. Ano, nám bylo hned jasné podle těch prací, které vyšly, že to už nemá s Koncepcí sociální bezpečnosti nic společného, že už tam nic z ní není. A k té vaší otázce o těch modlách a idolech... Kdybychom se tenkrát s takovou širokou úrovní znalostí v širokých vrstvách lidí snažili dokazovat, co není, jak by mělo být, tak by z toho byla jen hádanice. Kdo si nač činí nárok. Ne, bylo hned rozhodnuto, že budeme čekat tři roky, aby za tu dobu byly napsány práce, které budeme moci vzít a ukázat na ně prstem. Tady máte to potvrzení, proč to není o Koncepci sociální bezpečnosti. Když jste začali psát, že není žádný ruský svět, že místo sobornosti (soudržnosti) mají být mafie. Ale tohle vše začalo vylézat, až když to udělali. Nezbylo než čekat celé tři roky. Ale ty informace už byly potřebné tady a teď. Proto to, co bylo napsáno v těch čtyřech dílech sborníku Fondu konceptuálních technologií v sérii O světě křivých zrcadel (v CZ na Zakázaném vzdělání), v podstatě už bylo pro všechny dostačující. Ale ucelená a dokončená práce byla potom publikována už pod autorstvím vnitřního prediktoru SSSR, to je ta třídílná práce Válka, Stát a Bolševismus, kde je plně rozepsáno, co je to stát. Proč jedny jsou skutečnými státy a ty druhé ne. Co je to projektově zkonstruovaný stát a tak dále. Byla rozepsána teorie války a bolševismu. Při psaní těchto prací jsme to pojali z jiného konce. Aby to nebyla čistá teorie, ale abychom prostřednictvím popisu procesů řízení, přes faktologii, ukazovali tu teorii. Takže z té teorie jsou tam čistě jen nějaké definice a tak dále a samo členění materiálu. A máme ohlasy od čtenářů, že se ty práce čtou snadno a ten materiál se dá osvojit lehce. Ono, když se podíváte na všech těch předchozích 60 knih vnitřního prediktoru SSSR, tak uvidíte, že jsou psané v různém stylu. Pokoušeli se najít nejlepší formu, jak to lidem osvětlit. A tentokrát jsme se o to pokusili naším způsobem, přes popis procesů řízení, ukázat jevy a navést tak lidi na tu teorii. To je to, co jsme udělali. Náš kolektiv není nijak početný, proto ta „mluvící hlava“ zatím zůstala. A potom začala speciální vojenská operace. A to už i otázky psaní teorie musely jít stranou, protože bylo nutné vytvářet jiné informační pole, než jaké je u nás vytvářeno. To informační pole, které je vytvářeno na státní úrovni a formou veřejné iniciativy jednotlivými vlastenci, kteří… Neumožňuje uhájit suverenitu státu, protože ti lidé nerozumí otázkám státního a nadnárodního řízení. V tomto ohledu to nezvládají. Takže to u nás fakticky dopadá tak, že… Sun-c' přišel s takovou vojenskou poučkou, že strategie bez taktiky je tou nejdelší cestou k vítězství. Ale taktika bez strategie, to je jen neplodný chaos před porážkou. A u nás nyní veškeré informační pole, nejenže nezná Koncepci, nedokáže ani přijít se strategií. Je tu jediný pořad Otázka-Odpověď, který formuje strategii, a to na základě Koncepce sociální bezpečnosti. A z toho také vycházíme ve svých knihách. Ve výsledku takto intenzivní a vypjaté práce… Uvědomte si, že abychom natočili jeden pořad Otázka-Odpověď, musíme za týden projít obrovskou spoustu informací. Teď je všude spousta falešných zpráv. Obecně je nutné vždy ke každé nové informaci přistupovat s tím, že nemusí být věrohodná. A jen Koncepce sociální bezpečnosti umožňuje rychle a efektivně vyřazovat nevěrohodné informace. Ale i ty nevěrohodné informace, které byly vhozeny do informačního pole, také mají z hlediska řízení svůj informačním význam, protože také odhaluji proces řízení, to je třeba brát do úvahy. Takže náš kolektiv není početný a ty objemy informací, které je nyní nutné procházet, jsou obrovské. Nemůžeme to dělat stylem: „Ty najdeš to, ty tohle, já to dám rychle do kupy a získám celkový přehled.“ Proto jsme zatím zůstali u toho formátu „mluvící hlavy“, i když jak říkám, se tento formát přežil už dávno. Už dávno jsme toho chtěli nechat, potom už by tam nebyl vůbec žádný Pjakin. Nesmíte z nikoho dělat modlu. Šlo by čistě o předkládání informací. Ale nyní jsme nuceni pracovat v tomto formátu. Musíme teď odrážet agresi proti našemu státu. Kdyby nám alespoň někdo pomáhal… Jak říkám, máme tu mraky „konceptuálů“, tolik lidí, kteří jsou nespokojeni s prací Fondu konceptuálních technologií… Tohle se jim nelíbí, tamto se jim nepozdává. Lidi, vždyť jsme ve válce! Teď už proti našemu státu běží dokonce na šesté prioritě. Tak ukažte jak… Udělejte sami pořad, když se vám nelíbí Pjakin a jeho tým. Ale tento kolektiv se jednou rozhodl a řekl: „Začneme pracovat, jdeme do toho.“ A začali jsme pořadem „mluvící hlava“. A co? Pomohl nám snad někdo ten pořad šířit?! Všechny konceptuální zdroje ohrnuly nos: „To je falešné, to s námi nemá nic společného. To my jsme ti praví frajeři!“ Kdy se začaly na konceptuálních zdrojích objevovat naše informace? Kdy se dostaly mezi lidi? Tak se laskavě konečně rozhodněte, co je zač ten Pjakin. Jestliže jde o Koncepci, tak proč ho nešíříte? A když nejde o Koncepci, tak doložte, co říká špatně. A tak byli nuceni skřípaje zuby, občas ho někde publikovat. Předtím nás zcela ignorovali. Nu dobrá, nelíbí se vám to, je to všechno špatně, mluví nesmysly, neodhaluje to správně, jeho teorie je k ničemu. Tak sami ukažte, jak je to správně! Budeme se na vás orientovat a dělat to podle vás správně. Ale zatím z toho neustálého syčení zpoza rohu nic nevzešlo. Nikdo se ničeho nechopil: „Já to dělám tak, jak to má být.“ My jsme dokonce pomáhali některým projektům ke zviditelnění. Byl takový konkrétní případ. Jednou se na nás obrátil jeden konceptuální projekt, že nemá posluchače. A mimochodem, když jsme se předtím my obrátili k nim, tak nám řekli: „Ne, ne, ne. My máme na víc, máme tu dvě stě posluchačů a vy nemáte nikoho. Přece vám nepřenecháme své auditorium.“ A potom se k nám obrátili, že potřebují pomoci zviditelnit. Nu dobrá. Prosím, my už jsme měli několik tisíc odběratelů a zhlédnutí ještě více. Tak jsme jim pomáhali. Rok jsme spolupracovali, publikovali je na našich zdrojích. Když jsme potom zhodnotili ten rok, tak jsme řekli: „Ne, takto to lidičky nepůjde. Vždyť vy tam nemáte žádnou Koncepci. Řešíte si čistě své soukromě-korporativní úkoly. Dokonce ani ne klanově-korporativní, ale soukromě-korporativní. To znamená, že se jedná o jednotlivce, kteří se pokouší řešit korporativní úkoly. Takže tak by to dál nešlo, navíc to u vás páchne extrémismem, což je zcela v rozporu s Koncepcí. A tak jsme je odstřihli. Přestali jsme je publikovat. Oni se rozběhli stěžovat si k Vladimiru Michajloviči a ten se zeptal: „Publikovali vás u něj?“ „Publikovali. On má hodně posluchačů a nechce nám je dál zpřístupňovat.“ On na to: „Dobře, jestliže jste u něj publikovali a vaše informace jsou důležité, velmi důležité, tak kde máte posluchače? Rozrostli se vám?“ „Ne. Tak možná nebude problém v Pjakinovi, že vás zakázal, ale že jste nedokázali sami zaujmout posluchače?“ „Jenže za Pjakinem se táhnou jen samí sektáři, kteří si z něj dělají idola a nejsou schopni pojmout naše velké myšlenky.“ Mimochodem, když už o tom mluvíme. Byla napsána zpráva prý od vnitřního prediktoru SSSR O Fondu konceptuálních technologií. Víte, když se ke mně dostala, tak jsem si to přečetl a pomyslel jsem si: „Kruci, vždyť to je přece dárek od Boha. Musíme to zveřejnit.“ Říkám klukům: „Honem to zveřejněte.“ A potom o tom dál přemýšlím a říkám si: „To přece není možné. Ten člověk se přece nemohl docela zbláznit, aby tímto způsobem předvedl svou absolutní neznalost teorie Koncepce sociální bezpečnosti a neschopnost používat aparát Dostatečně všeobecné teorie řízení. Prostě absolutní neschopnost využívat Koncepci k provedení analýzy a tak dále. To přece není možné, aby se takto sám zcela znemožnil.“ A tak jim znovu volám: „Kluci, raději s tím zveřejněním počkejte.“ „My už jsme to zveřejnili.“ „Dejte to pryč. Musíme si to napřed potvrdit, zda to skutečně je jejich práce. Vždyť to musí být podraz, čistý podraz.“ Tehdy jsem si ještě nepřipouštěl, že to je tak špatné. Koho chce Bůh potrestat, toho připraví o rozum, o rozlišení. To potvrzení přišlo okamžitě. A tak říkám: „Zveřejněte to!“ Potom si říkám, no dobrá, je to jen na internetu, ale i to je přece nějaké to potvrzení. Ale ono jim to nestačilo, byli natolik hloupí, že to vydali dokonce i v knižní podobě, tu brožuru. Já vám hned povím, že jsem si okamžitě koupil několik exemplářů. A nyní, dříve, než s někým začnu jednat, když mne někdo kontaktuje, tak mu hned řeknu: „Napřed si to přečtěte, a až si to vyhodnotíte, tak buď za mnou přijdete a budeme dál jednat, nebo se rozhodnete, že prostě znovu nepřijdete.“ Pak za mnou přijdou: „Co je to za bludy?“ Chápe vůbec ten člověk, jakým způsobem se odhalil? Že nezná teorii, že ji neumí použít, vůbec nic…“ Víte, to byl prostě dárek od Boha. Jak říkám, už to, že to dali na internet, bylo dobrým potvrzením. Ale když to dokonce vydali knižně, v papírové podobě. Nu, to byl prostě dar. Takže když dokončím odpověď na vaši otázku. Víte, každý člověk, který si osvojí Koncepci sociální bezpečnosti a má nějaký potenciál, aby ji dál ve společnosti šířil… My se rozhodli, že budeme nahrávat Otázku-Odpověď. A vzniklo to čistě na základě principu sobornosti. Jeden přišel a řekl: „Já mám kameru. Bylo by dobré to nahrávat, aby to viděli lidé.“ „Proč ne?“ Druhý říká: „Tady jsou otázky.“ A postupně se to zorganizovalo. I ten sběr otázek, nahrávání pořadu, jeho umístění na internet… Podle principu sobornosti se každý na něco v této naší činnosti specializoval. A když nás kritizují, co jsme napsali v komentářích… My komentáře nepíšeme. Nemáme na to dostatek sil. Máme příliš mnoho práce se zpracováváním aktuálních otázek, a když najdeme alespoň trochu času, tak znovu píšeme teorii, protože je potřebná! Chápete to? Velmi mnoho toho nebylo zpracováno. Je třeba toho mnoho napsat, abychom snížili míru krvavosti stávajících událostí. Je nutné vysvětlit této „elitě“, že si podřezává větev, na které sama sedí. Takže zpravidla ty komentáře, které nemáme sílu moderovat, máme zakázány. A tam, kde jsou komentáře možné, tak to vzniklo v době, kdy někdo od nás s nimi mohl trochu pracovat. Ale teď se tam vytvořila skupina lidí, které my, znovu opakuji, vůbec neznáme. A ti tam pracují s těmi komentáři. A my mažeme jen osobní urážky a nadávky. Všechno ostatní tam zůstává. Jestliže chcete říci něco k věci bez urážek a nadávek, tak to tam zůstává, aby to lidé mohli číst a dívat se na to. Takže té práce je moře. Fond to samotný nezvládne, další se musí přidávat. Víte, stačí si vzít třeba První kanál. Kolik tam mají informačních programů? Čas ukáže, Velká hra, zprávy a tak dále. Druhý kanál: 60 minut, Večer s Vladimirem Solovjovem, také zprávy… A takto je to na každém kanálu. Chápete to? Je tu jediný zdroj, který pracuje s Koncepcí sociální bezpečnosti. A to napětí, které je třeba řešit, ty procesy, které teď probíhají, toho je kolosální rozsah. Takže začít se zabývat jinými formáty, organizovat kulaté stoly nebo něco jiného, to znamená setkávat se s lidmi. Proti tomu my přece nic nemáme… Ano, v režimu Andreje Iljiče Fursova je možné si to dovolit. Nic ho to nestojí, vystoupí, blýskne se svým intelektem. Ano, něco tak předvede. Jenže v otázkách řízení se vůbec nevyzná. Z jeho pohledu je řízení celé západní. A přestože celé to západní řízení předvedlo svou nezpůsobilost, jiné řízení jednoduše nevidí. My bychom se také rádi s lidmi setkávali, se studenty i dalšími lidmi, jenže potřebujeme pomoc. Je nutné zakládat zdroje, které budou vytvářet informační pole, aby tu nebyl jen pořad Otázka-Odpověď. Ale v tomto ohledu se všechno děje tím nejlepším možným způsobem s ohledem na reálnou morálku a etiku všech účastníků procesu. Svého času se globalisté dopustili jedné chyby. A nemohli se jí nedopustit. Velmi dobře vědí, že když se ve společnosti zformuje nějaké hnutí, tak je nutné napřed zjistit, co je zač, dříve, než ho začnete zašlapávat nebo začleňovat do svého řízení. Neboť budete-li to hnutí ignorovat nebo se ho pokusíte umlčet, odrovnat, tak se vám znovu vynoří z té strany, kde to nebudete mít pod kontrolou. Takže chcete-li něco mít pod kontrolou, musíte si tomu stoupnout do čela. A když něco probíhá pod vaší kontrolou, jako třeba pokusy v nějaké laboratoři, nebo pěstování nových odrůd v zemědělství a tak dále, když máte parcely, kde to pod vaší kontrolou všechno roste, tak se potom rozhodnete, co s tím. To je to, co chtěli udělat, nechat to běžet, podívat se, jak to bude fungovat. Zda na té Koncepci sociální bezpečnosti něco je nebo není, aby se potom podle toho rozhodli, co s ní dál. A tak nám dovolili 20 let pracovat, více méně bez překážek. Více méně bez překážek, protože ty překážky tu byly vždy. Ale pracovali jsme celkem v klidu. Potom se na to podívali a řekli: „Ne, to není nic pro nás. Jaká společnost bez "elit"? A co bude s námi? S elitou? Raději se podřídíme zahraničnímu páníčkovi, ale sami budeme panstvem.“ Takže začali Koncepci zakazovat. Jenže bylo pozdě. Ten džin už byl vypuštěn z láhve. Dosáhli tak tedy samozřejmě toho, že se bezprostředně vyhnuli ničivému působení, které by si vykoledovali, kdyby se pokusili silovou cestou tu Koncepci zastavit v počátcích. Nyní probíhá evoluční proměna společnosti. Jenže oni si nepřejí tu evoluční změnu společnosti. Pro ně je velice důležitá anglická jurisdikce, orientují se tam, na zahraničního páníčka. Ruský svět si nepřejí. Oč se tedy pokouší? Abychom se my nezabývali teorií, aby to dělali jiní lidé, kteří ji budou překrucovat takovým způsobem, aby nebyla funkční a nevedla ke zformování plnohodnotného státu. Omlouvám se, dnes končíme, na všechny otázky dnes stejně odpovědět nestačíme. Už nás prosí, abychom si trochu pospíšili, velmi pospíšili, takže opravdu krátké závěrečné slovo a musíme jet. Takže na závěr vám přeji úspěchy ve vaší práci. Osvojujte si Koncepci sociální bezpečnosti. Stávejte se konceptuálně mocnými. Protože na tom závisí, jak se budou řešit všechny otázky ve společnosti. Každý máte na svém místě možnost snížit míru už probíhajících krvavých událostí. A společně můžeme obnovit náš vždy subjektní ale zatím ne plně suverénní stát, a dosáhnout jeho plné suverenity.

Zdroj