Pohádka o černém mládenci

Následující text neprzní známá česká slova nahrazováním některých písmen hvězdičkami.

Dávno, dávno tomu, ještě před Zemanem, mluvil o kundě americký spisovatel Philip Roth. Hrdina jeho knihy Portnoy’s Complaint, Alexander Portnoy, v ní říká psychoterapeutovi:   

    „They all have cunts! Right under their dresses! Cunts for fucking!“ Po zemanovsku: „Všechny mají kundy! Hned pod šaty! Kundy na mrdání!“ 

    Ani sloveso mrdat není sprosté. Mrdá mi v hlavě řekla, trenérovi tenistka Bára Strýcová. Mínila tím stav, kdy jí myšlenky přeskakovaly a ona z nich nedokázala vybrat tu správnou a uskutečnit ji na kurtu. Je možné, že většina lidí nemá o dřívějším významu toho slovesa ponětí. Bářin smysl pro humor a její schopnost udržovat pestrost češtiny tedy zasluhuje uznání. 

    Kundy, kozy a prdele jsou v naší liberální demokracii obchodním artiklem. Začínající kundy někdy hledají mrd kvůli zářezu na pažbě. 

    Na Západě se jim říkalo groupies. Pohybovaly se kolem hotelů, kde bydleli slavní sportovci. To se dělo i u nás a mnozí rockeři a herci na to s dojetím, přifukovaným věkem, rádi vzpomínají. Vladimír Hrabánek inspicient slavného Semaforu psal o zkušenosti ze zájezdu: Hvězdy byly rozebrány, kdežto on osaměle dopíjel v restauraci pivo. 

    K jeho stolu přišla jakási dívka a prý: „Ty jsi taky ze Semaforu?“ Když přikývl, řekla, že mu dá. Byla slušně vychovaná a neřekla zamrdat.

    Náročnější jsou kundy pro milionáře a ty nejdražší pro miliardáře. Jen málokdy se do kšeftu vmísí žaloba. To se stalo basketbalové hvězdě absolutní velikosti, Coby Bryantovi. 

    V tisku propíraná obžaloba jistě potěšila zájemce o pornografii. Bryant připustil, že to všechno opravdu dělali, ale se souhlasem. Když už se zdálo, že Bryant půjde do lochu, soud byl zrušen, protože žalobkyně odmítla vypovídat. Vše se přesunulo k občanskému soudu, který jí přiklepl 2,5 milionů dolarů jako odškodné. 

    Když se prostopáš dostane na veřejnost bez žaloby, PR experti se snaží dostat hříšníka co nejrychleji k americkému Krausovi. Bryant usmířil důvodně nasranou manželku prstenem za 4 miliony dolarů, aby ho před kamerou držela za ruku a s laním pohledem sledovala kurevníkovo dojemné sdělení rodině, fanouškům i Džízusi Krajstovi: že je zklamal a už to nikdy neudělá. 

    To bylo ještě před #MeToo. Jeho centrální postavou se stal filmový producent Harvey Weinstein, který si neuvědomil, že počet hereček, které byly ochotny k mrdu s valně nepřitažlivým chlapem, byl větší než počet rolí, jimiž disponoval. 

    Ozbrojen severoamerickou optikou jsem sledoval příběh našeho Feriho. Podobně jako Saša Portnojů si myslel, že doslova všechny holky mají pod šaty kundy na mrdání. Nedostatkem zájmu netrpěl, ale v tom množství souhlasů bral nesouhlas jako upejpání nebo projev „staré školy“. 

    Feri měl literárního předchůdce. Kdesi byla řeka, na ní splav a od něj se ozýval ženský nářek. Viktorka, nebo tak nějak jménem, oplakávala svůj osud. Prý jí cosi zlého udělal černý myslivec. Bylo to napsané v jedné knize, ale protože šlo o povinnou školní četbu, učitelé se vyhýbali podrobnostem. Nechali vše při tom, že ten fešák ji nechal u splavu a kamsi odjel. 

    Možná Viktorku obtěžoval a zmizel, anebo zmizel, aniž by k něčemu došlo. Není to jisté, lidé si toho kolikrát navymýšlí. Nejpřijatelnější se zdála verze, že byla šílená, protože normální holky si i slzu zamáčknou, ale kvůli černému mládenci do splavu neskáčí. 

    Našli se tací, kteří historku o šílenství zlovolně kazili. Prý do vody neskočila. Byla chudá, to jí na pohodě nepřidalo, ale měla děti a dožila se slušného věku. 

    Dlouho po Viktorce se v té zemi objevil vlasatý černý mládenec. Nemohl být od vojska, tam by s jeho vlasy rychle zatočili. Ví se o něm, že v mládí dobrý dojem na jakéhosi pana knížete udělal a i vzdělání se domohl. Vlasy mu zůstaly, i štíhlá postava. Byl příliš mlád na to, aby mu druhá brada či břich narostly a tak se mnohá holka za ním otočila. 

    Chodil po městě, kde splavů bylo hned několik a Viktorky, Lucie a Markéty po něm okem házely. Nebyl sobec, a dopřával jim tolik potěšení, kolik stačil stihnout. Když byla nějaká na doslech, řekl do šumění řeky: „Viky, dem na to?“ Tak říkal všem, aby to bylo jednodušší. 

    Oslovená většinou řekla „dem“, nebo projevila souhlas přikývnutím. Šaty šly dolů, rackové chvíli šmírovali, a když odletěli po svých, šaty se vrátily na společensky přijatelné místo a ve vzduchu i na břehu zavládla pohoda. 

    Pak se stalo, že zase byla jedna na doslech a černý mládenec se zeptal, jak byl navyklý s Viktorkami, Luciemi a Markétami. Uslyšel „dem“ a šaty šly rychle dolů. 

    Jenže v tom se od splavu ozvalo ječení, jež přivolalo policajta. „Tak copak to tady děláme?“ začal s vyšetřováním. 

    Dotyčná dívka dotčeně řekla, že šla ke splavu krmit labutě a ten černej se k ní přitočil a prý „dem na to, Viki?“, a ona, že než stačila dokončit otázku, tedy „dem… na co?“ začal se na ni sápat a snad ji chtěl i znásilnit. Je to prase, vždyť se jí ani nezeptal, jak se jmenuje. Ona není bůhvíjaká Viki, ale Maruška. 

    Po městě se rozneslo, co se u splavu odehrálo a tak, rychleji než četník s černým na strážnici dorazil, na stole se hromadily stížnosti od těch, jimž se oslovení „Viki“ rovněž nelíbilo. 

    Strážmistr shlédl štůček oznámení na stole a zabručel si pod vousy – a jejda jejda. 

 „Hele černej, máme tady mnoho, velmi mnoho stížností na obtěžování a znásilnění, tak poslouchej a raději nic neříkej, mohl bych to použít proti tobě. Tady se ozvala Jana, Lucie a ještě jedna, Monika, Běta a nějaká Markéta,“ pokračoval. „S tou určitě ne,“ namítl černý skoro uraženě. Má recht, pomyslel si vyslýchající a otočil další list z hlášení.

    U soudu to nedopadlo dobře, černý mládenec nejspíš skončí v šatlavě. Bude bručet s pocitem, že svět dobro zlem oplácí. Tolik radosti rozdal a teď tohle. 

    V zemi zavládla nejistota, protože rozsudek nad černým připravil mladé lidé o dřívější jistoty. Do té doby se mohlo na Viktorky jít s otázkou „dem na to?“ Pak přišel buď souhlas, nebo negativní sexuální harassment, známý mezi kluky jako odkopnutí. 

    Nabídka se vždy zprůměrovala s poptávkou do relativní spokojenosti. Jenže najednou bylo všechno jinak: Viktorky začaly souhlas nahrazovat udáním. 

    Nu což, řekl si mnohý mladík. Staré-li zašlo, a ptáti se je ošemetné, novému žijme. Nechme Viktorky, ať se ptají nás a my jim pak vyjevíme, co bude. A tak se i stalo. 

    Jenže Viktorky, Lucie a dokonce i Markéty zjistily, že se jim dostává méně pozornosti a radovánek než dřív. A nejen to. Mezi muži se našli sprosťáci, kteří je, snad ze solidarity s černým mládencem, šli hlásit na policii. Radostí ubylo a taky dětí se rodilo míň a míň. To se dalo čekat.

    Cosi je v naší společnosti špatně. Média nás zahlcují obrázky bujných koz, vykouklých bradavek, polozakrytých kund a prdelí o nichž se píše, že nad nimi budou chlapi slintat. „Toto tělo je k mání“ zněl nedávný titulek pod souborem přitažlivostí jakési misky, která se zrovna rozešla s bohatcem. 

    Feri se dostal na krajíček velkého světa a střetl se tam se začínajícími kundami, které si teprve začaly uvědomovat cenu a sílu svých rozkroků. Některé se toho světa zalekly a chtěly se žalobou očistit a darebák byl předem odsouzen. Jeho pohádka skončila v lapáku.

Dodatek: Nemuselo to tak být, stačilo s každou návštěvnicí vyplnit jednoduchý formulář: Důvod návštěvy (mrd nebo shlédnutí nějaké sbírky) - věk - ověření souhlasu rodičl s ponocováním nezletilé - antikoncepce - orální sex - jiné praktiky - pohlavní choroby a co tak lidi zajímá.