USA – EVROPA:

„Nová studená válka“?

Prof. Dmitrij Jevstafjev  11.12.2025

V souvislosti se situací, která se v posledních dvou týdnech vyvinula v dosud (ještě před rokem a půl) monolitické euroatlantické oblasti, se stále častěji používá termín „nová studená válka“ USA proti Evropě.

Uvádějí se různé důvody – od urážek až po „manipulace ze strany Moskvy“, ale téměř všichni jsou přesvědčeni, že ji rozpoutal Trump a že vztahy mezi Evropou a USA jsou nyní na nejnižší úrovni v celé poválečné historii. Ani po pro USA politicky neúspěšném výsledku první světové války nepanovala taková nepřátelství vedení USA vůči evropským partnerům.

Samozřejmě, že „nová studená válka“ je pouze metafora, na kterou je zvyklý politický laik, ačkoli mnozí již zapomněli, „o čem“ byla studená válka, která začala na konci 40. let. A neměli by: zjistili by totiž, že kromě vnějškově dominantního ideologického faktoru „protikladu dvou systémů“ měla studená válka i výlučně geoekonomickou složku. A to by situaci, která vzniká v euroatlantické oblasti, ještě více přiblížilo historickému vzoru.

Situace ve vztazích současného Bílého domu a evropských spojenců USA nevznikla náhle, ale hlavně – pohyb k současnému stavu věcí probíhal z obou stran. V centru postupně narůstajícího, ne-li rozkolu, tak alespoň rozporu v euroatlantické oblasti je otázka moci a peněz: kdo má právo formulovat geopolitická pravidla hry a rámec geoekonomického chování.

Z geopolitického hlediska je zřejmé, že Donald Trump začal vnímat Evropu jako nepřátelskou sílu po skupinovém nátlaku na něj během návštěvy V. Zelenského ve Washingtonu v srpnu 2025. Když byl jeho postoj k Ukrajině, který se mu zdál vyvážený, v nejtvrdší formě „převrácen“ euroatlantickou „eskortou“ doprovázející Zelenského.

V tu chvíli Donald Trump nemohl nepochopit, že nejen on osobně, ale ani USA jako formální lídr sjednoceného Západu nemají rozhodující hlas ani v otázkách,

které se týkají bezpečnosti USA.

A euroatlantisté se ujistili, že Donaldem Trumpem lze v zásadě manipulovat. Samozřejmě, že taková míra pohlcení americké politiky euroatlantickou politikou, jaká byla za „kolektivního Bidena“, se stala nedosažitelnou, ale taktické úkoly zůstaly zcela řešitelné.

Poznámka na okraj:

Evropští a celoevropští politici měli tendenci podceňovat politický potenciál Trumpa i USA jako státu. A nestyděli se to veřejně demonstrovat, což bylo v případě Trumpa fatální politickou krátkozrakostí.

Trump pochopil svou neschopnost určovat geoekonomické rámce rozvoje euroatlantické oblasti poté, co evropské země pod různými záminkami odmítly nákup ruských energetických surovin a poté tyto státy demonstrovaly (zejména se vyznamenal E. Macron), že jsou připraveny jednat v „čínském“ směru, který je pro Trumpa osobně velmi citlivý, autonomně od USA. Navíc veřejně navrhovaly čínskému vedení „spolupracovat proti Trumpovi“. Trump je zjevně zklamán „příspěvky“ Evropy k jeho plánu na uklidnění Blízkého východu. Poslední kapkou byla pokuta ve výši 120 milionů eur, kterou celoevropské regulační orgány uložily sociální síti X patřící Elonu Muskovi.

Zmíníme ještě několik momentů, které vedly k tomu, že D. Trump, který na začátku prvního roku svého prezidentství brzdil nejvíce protievropsky naladěné členy svého týmu, například J. D. Vance, se rozhodl učinit tak ostrý útočný krok vůči evropským partnerům, ačkoli podle jeho vlastních slov má lídry evropských zemí rád.

1. Zdá se, že Trump si skutečně uvědomil, že ve svém úsilí pokračovat v konfrontaci s Ruskem na Ukrajině lídři euroatlantických zemí nejenže nevidí geopolitické „hranice“, ale také neberou v úvahu rizika pro bezpečnost USA. Malý detail: z evropských politických kruhů se stále častěji ozývají výzvy k získání vlastních jaderných zbraní, alespoň v podobě „pronájmu“ od Francie.

   Trump, který během předvolební kampaně opakovaně vyjadřoval znepokojení nad tím, že USA a Rusko se v důsledku Bidenovy politiky přiblížily k proslulému „jadernému prahu“, nemohl nereagovat.

2. Přes veškerou provokativnost prohlášení Trumpa a řady členů jeho týmu si americký prezident plně uvědomuje význam NATO jako nástroje americké dominance v Evropě. A Trump nemohl nepochopit, že „za fasádou“ výzev k dodržování euroatlantické solidarity se Evropané, opírající se o infrastrukturu NATO, z velké části vytvořenou Američany, pokusili vytvořit alternativní silovou instituci k NATO – „koalici ochotných“. Přes veškerou svou vnější okázalost se projekt, za který loboval E. Macron, dostal v realizaci mnohem dále než kterýkoli z dříve oznámených projektů „evropské armády“, s výjimkou snad Eurocorpsu, který byl však vytvořen v rámci struktury NATO. Ale ani Trump, ani žádný jiný americký prezident si nemohou dovolit vznik vojensko-politické koalice v Evropě, která by byla schopna jednat autonomně od USA.

3. Pro Trumpa se stalo významným „vyčištění“ evropského politického prostoru od příznivců jeho, prezidenta USA, které v posledním roce provádí Brusel za aktivní účasti řady národních elit. Bolestivým signálem se staly volby v Rumunsku. Demonstrativní kroky k izolaci a – zatím v plánech – následnému sesazení nejvěrnějšího Trumpova spojence v Evropě, V. Orbána, potvrdily ideologické nepřátelství euroatlantistů vůči Bílému domu. Ale zdá se, že poslední kapkou byl pokus extrémně slabé německé vlády zahájit proces omezení činnosti hlavní „trumpovské“ strany v Německu – AfD. To dalo Trumpovi zcela legitimní důvod považovat vládnoucí evropské elity za politicko-ideologické protivníky. Nebudeme překvapeni, pokud Trumpovým dalším krokem bude prohlášení EU za „říši zla“, jak kdysi udělal R. Reagan vůči SSSR. Tím spíše, že Elon Musk – větší trumpista než sám Trump – se již k této formulaci přiblížil.

A konečně (a to byl pravděpodobně nejdůležitější faktor), i přes všechny rozdíly v politických pozicích si Trumpův tým uvědomil, že euroatlantisté – a to jak američtí, tak evropští – plánují stát se důležitým faktorem v nadcházející volební kampani do Kongresu. Volby v listopadu 2026, které mohou hodně ovlivnit další politické procesy v USA (a hlavně osobní politický osud nejvýznamnějších osobností Trumpova týmu), slibují, že budou složité, a to i bez účasti euroatlantistů jako „podpůrné skupiny“ Demokratické strany a antitrumpistů v Republikánské straně.

Za těchto okolností je od Trumpa zcela rozumné označit nepřítele, pokusit se ho

preventivně diskreditovat a izolovat.

https://t.me/s/dimonundmir