Za horizontem událostí

Hypotézy a nuance …

Prof.Dmitrij Jevstafjev            09.12.2025

Vzhledem k tomu, že pondělní příspěvek musel být z pochopitelných a zcela objektivních důvodů věnován „druhé vrstvě“ Trumpovy doktríny národní bezpečnosti (omlouvám se, že to v soukromém kanálu bylo tak dlouhé: musel jsem psát jak o druhé, tak o „třetí“), byl obvyklý pondělní formát „hypotézy a předpoklady“ přesunut na dnešek. 

Všechny – „hypotézy“ i „předpoklady“ (zde je důležitý různý stupeň jistoty) – se točí kolem otázky mírového urovnání na Ukrajině a nutnosti demontáže hlavního euroatlantického projektu za posledních 20 let, od „prvního“ „majdanu“.

• Hypotéza 1. Rozhodnutí o sesazení Zelenského přijali jak Trump, tak Londýn. Londýn se také přiklání k zmrazení konfliktu, a to bez prodlevy. Existuje však podstatný rozdíl v tom, kdo jaké zmrazení chce. Londýn by chtěl zmrazit na půl roku až rok a pod svým člověkem, kterým je samozřejmě Zalužnyj. Trump by chtěl zmrazit konflikt alespoň s částečnou kompenzací nákladů a tak, aby se k této otázce již nevracel.

  A zde je hlavní nuance: - Američané nemají „svého“ kandidáta místo Zelenského. A tato skutečnost  sama o sobě je již velkým vítězstvím Londýna.

  Ale ještě tato: -  Zelensky musí odejít sám, bez excesů. A tady se ukazuje, že Londýn to nedokáže. A EU už nezajímá tolik Zelensky, jako spíše ruská finanční aktiva.

• Hypotéza 2. Zhoršení vztahů s euroatlantisty, které je uvedeno nejen ve strategii národní bezpečnosti, mohlo být pokusem „přesunout“ konflikt s nimi na „jejich“ území. Protože když se nad tím zamyslíme, hlavním úspěchem euroatlantistů bylo přesunutí hlavního problémového „uzlu“ pro Trumpa na „jeho“ území. O tom vlastně byl, pokud se nad tím zamyslíme, „případ Venezuely“ – Trumpovi, mimo jiné i v důsledku jeho omylů, byla vnucena bitva na „jeho“ území, kterou samozřejmě mohl vyhrát. Ale:

  (1)    ztratil spoustu času a…

  (2)    přišel o značnou část „valentního“ vojenského potenciálu. Protože Venezuelu nelze jen tak „vyčistit“, je třeba provést určitou „rekonstrukci“, aby nezůstala bez ropy.

A zatím si nejsem jistý, zda Trumpův manévr nutně vyjde. Vysvětlím: - pokud analyzujeme reakci na jeho poslední kroky, je zřejmé, že se Trumpa zalekli Evropané, ale ne američtí euroatlantisté a Britové. Ti se zjevně nezalekli a snaží se postavit protihráče.

Na konci příspěvku v hlavním kanálu si dovolím uvést citaci z druhé části včerejšího dlouhého příspěvku v soukromém kanálu o „Trumpově doktríně“:

„Za druhé: Trump chápe, že od Evropanů nemůže získat „peněžní zálohu“ na reindustrializaci a novou globální hegemonii. To znamená, že je třeba vzít to těm, kteří něco mají. I „v naturáliích“. A co je nejdůležitější, euroatlantistům zbyly trhy. Především v Číně a Indii, ale hlavně na Blízkém východě. A částečně technologie. Schéma funguje: „trhy“ (a systémy propagace zboží, aby nebyli závislí na svých globalistech)

výměnou za jakousi bezpečnost“.

To je samozřejmě jen domněnka, ale pokud se alespoň minimálně potvrdí, bude to revoluce v americké politice, podstatně hlubší než rozchod s Euroatlantikem, zejména s ohledem na to, že nejde o rozchod, ale o jednu z forem boje o vliv v tomto prostoru.

Vlastně „kdy a pokud“ Trump, apologet dolaru, začne vyjednávat o vybírání „daně“ „v naturáliích“, bude definitivně jasné, že on sám nevěří v zachování dolarové ekonomiky jako jediného platebního systému. A to znamená, že krize je již na dosah.

Nuance spočívá v tom, že v takovém tónu lze hovořit pouze s Evropou. Dokonce i s asijským pokračováním Euroatlantiku – Japonskem a Jižní Koreou – je tak vést dialog velmi obtížné. Ale symptom může být velmi zajímavý…

https://t.me/dimonundmir