Proč vázne diskuse

„Já když mluvím, tak si dávám pozor, abych neřekl něco, co nechci slyšet.“  

Werich v předscéně k Horníčkovi

Dovolím si ten výrok parafrázovat:

„Já když poslouchám, tak si dávám pozor, abych neslyšel něco, co nechci slyšet.“ 

Nechtít slyšet se stalo normou a proto zmizela otázka: „Jó, a proč si to či ono myslíš?“ Místo ní začnou vzduchem létat nadávky známé od osob odpovědných za „správný názor.“

Na nižší úrovni se někdy stane, že „neslyšící“ odejde od stolu. Třeba jako profesor z Geologie, kterého jsem se kdysi zeptal na Sašu Vondru. On ho jako studenta znal, já nikoli. Otázkou jsem reagoval na nadšený Vondrův výrok, jímž okomentoval  jakousi novou zbraň: „Američané konečně ukázali svaly.“  Podotkl jsem, že by bylo lepší, kdyby jednou pro změnu "ukázali rozum."  A neuvěřitelné se stalo skutkem: Profesor, dlouholetý člen naší party nestraníků se na mě rozkřikl, že Američanům jsme vděčni, třískl lžící na stůl a znechuceně odešel. 

Něco podobného se stalo asi před měsícem. To když jsem řekl, že v padesátých letech byla studená válka a že Američané nehorázně zasahovali do vnitřních záležitostí Československa. Špionáž, agenti chodci, balonové akce a rozhlasové vysílání .Jeden z party, se kterou se cekem pravidelně scházíme u piva to nechtěl slyšet a odešel. Jednoduchý výrok si totiž přetlumočil jako můj souhlas s popravou Milady Horákové. Kdyby se byl zeptal, proč si to myslím, byl bych mu vysvětlil, že se  díky dlouholetému sledování amerických a kanadských sdělovacích prostředků dívám na svět geopolitickou optikou. Řekl bych mu, že ta je o kontrole bohatství, tedy přístupu k surovinám, územím a levné pracovní síle. Na lidských životech a osudech těm mocným nikdy nezáleželo a nezáleží. 

Aby to vycházelo, upravuje se historie. Týká se to zejména konfliktu na Ukrajině a našeho období 1948-89.

Naše media ignorují vše, co se stalo na Ukrajině před 24. únorem 2022. Jenže, během 19. ročníku mezinárodní konference Globsec v Praze kdosi řekl: „Válka na Ukrajině trvá již deset let a Ukrajina vyhrává a pokud ne, tak je Rusko oslabováno.“ To mění celý narativ, jenže zesrabení politologové, strategové a media se nezabývají tím, co se tedy na Ukrajině stalo, a jak k té válce došlo. Ví se, že jde o investici 5 mld USD do změny režimu na Ukrajině, kterou potvrdila Victoria Nulandová. Tato politička později připustila, že USA odrazovaly Zelenského od mírových jednání s Putinem. Jde o Majdan, zákony proti ruštině, které se dotýkaly 14% rusky mluvící populace, na ukrajinského prezidenta podle medií tlačil i bývalý britský premiér Boris Johnson, aby po začátku SVO nejednal, ale s Ruskem  bojoval. Sem zapadají i informace Stratforu z roku 2015 o potřebě narušit ekonomické vztahy mezi Německem a Ruskem. Existuje uniklá studie RAND, která vyhodnocuje dopad různých scénářů na EU a USA. Existuje geopolitický záměr USA vést svět silou vlastního příkladu a nebo příkladnou silou. Existují sankce proti 

NS-2, sabotovaná dohoda Minsk-2, která měla zastavit boje na Luhansku a Doněcku a vést k jednání o autonomii těchto oblastí v támci Ukrajiny. Merkelová a Hollande to přiznali, a soud v Haagu mlčí.

Je tragikomické, že motivem pražského setkání Globsecu bylo „Jak utišit bouři.“ Západ si ji přál, jenže se vymkla. Dodám ještě, že informace, které používám, jsou takměř výhradně z amerických zdrojů, často blízkých CIA. 

Naši historii przní slouhové, mluvící o komunistické hrůzovládě. Pohled na minulost se samozřejmě liší podle osobní zkušenosti. Ta moje odráží nestranické prostředí rodiny v níž jsemvyrůstal a absolutně apolitické prostředí Přírodovědecké fakulty, kde jsem do svých 46 let pracoval jako analytický chemik. 

Každá moc po svém nástupu normalizuje společnost k obrazu svému. Dělá to i ta současná, která si vyhrazuje právo  „bojovat s nesprávnými názory“ a má k tomu v záloze přisprostlého plukovníka, který považuje část občanů za svině. Má k tomu Ústav, který studuje totalitní režimy, ačkoli by měl studovat každý režim, i ten současný. Minulý režim se vyvíjel způsobem, který odrážel situaci v okolním světě. To platí o šedesátých letech, která přinesla nebezpečné uvolnění. Představy první poválečné generace se podařilo zlikvidovat. Zmizely protesty, které v šedesátých a sedmdesátých letech ovlivnily situaci v USA. Stalo se to i u nás, kdy se kdysi ostrý folkař Jiří Dědeček stal autorem paskvilu „Vítej prapore hvězd a pruhů!“ Současný režim se může posmívat jakýmkoli protestům, má dost těžkooděnců, kteří, bude-li třeba vytáhnou slzný plyn dělobuchy a třeba i ostré náboje.